Účastníci byli střelhbitě rozděleni do několika šachových skupin podle výkonnosti, podle věku do oddílů a nadraftováni zkušenými vedoucími. Draft je tradiční disciplínou a nesmí chybět na žádném táboře. Tento rok draftovali Velký Luke, Doktor Duboň též zvaný Felčar, Koláč a Hrabik. Právo velet oddílům bylo udělěno Malému Lukemu a Koláčovi u nejmenších, Luke a Dub letos týrali prostřední oddíl, obzvláště jejich Trifidi byli letos brutální. Jeden ze slepců v naprostém zoufalství skočil po hlavě do živého plotu a další raději v aktu naprostého zoufalství skočili rovnou z mostu. Osvědčená úderná dvojka Ríša a Míša byla tento rok nadmíru benevolentní a pokoušela se zkultivovat oddíl nejstarší.
Koláč byl tento rok nováček, a proto mu bylo uděleno právo první volby. Trochu předběhnu a řeknu, že splnil známé heslo „čím blbější sedlák, tím větší brambory“. Jeho tým „Better than Best“ byl nadraftován s velkou péčí a celooddílovou soutěž zaslouženě vyhrál. Ozdobou jeho týmu byli KM Alfimov , což byla také jeho Pravá Ruka a Jášim Bareš, též zvaný Pan Tkanička.
Největšího gambitu se jako tradičně dopustil dr. Duboň, jehož kapitán Franta Kamoš byl zvěčněn v názvu týmu „Pacos Amigos“. Duboňovou levou rukou byla zastavácká Nataša Richterová. Není třeba chodit kolem horké kaše a hned je možno prozradit, že Paka zaslouženě prohrála, protože neprojevila talent téměř v žádné disciplíně. Pouze ve slepém tipování excelovali.
Těsně druzí skončili moji Hrabíkovci vedení na střídačku Honzou Macháněm a Bohemkou Janem Petrem. Bez vší skromnosti je možno prohlásit, že draft se nejlépe povedl mně, protože má družina dominovala ve všech šachových soutěžích (až na holanďany, ale ty jsou ve slušně vychovaných šachových kruzích tabu) a téměř ve všech běhacích soutěžích. Tentokrát to bohužel nevyšlo, protože nám v závěru chyběla trocha toho štěstí.
Luke se při draftu dopustil zločinu proti lidskosti a jako svou jedničku zvolil MJ, vhodně podporovanou Kladenským Kladivem. Jeho tým byl také velice silný jak v běhacích, tak v přemýšleních soutěžích, ale chyběla mu drtivá vyrovnanost Hrabíkovců.
Všechny družiny proti sobě soutěžily v mnoha rozličných soutěžích. Třeba Muzeum, Šoule moule, simultánky + šachy + fotbal a nebo v noční hře Mumlavci, kde mládež nevyužila příležitosti seznámit se s klasikou Vogonské poezie, básní „Ó fretná chrochtobuznosti“! V oddílových soutěžích se pekly buchty, hráli Trifidi, blicalo se a hrálo se mnoho dalších osvěžujících her. Algebraický doplněk v Tetičce z Ameriky byl nepřekonatelnou překážkou pro některé účastníky nejstaršího oddílu.
Šachový trénink byl tento rok neoblomný a pro mladé talenty zničující. Jako Ariadnina nit se celým šachovým programem vedly koncovky. V okamžiku, kdy elitní šachová skupina A hodinu řešila poměrně jednoduchou pěšcovou koncovku, vyvstala otázka, kde udělali soudruzi v NDR chybu. Voko tradičně šejdil a GM Štohl se realizoval zase jinak. V elitním trenérském kruhu se dále vyskytl jeden z hlavních vedoucích tábora IM Dejf, velmistr cenzor Šimáček a v neposlední řadě také Ríša a Ríša. Tento rok rozšířil na chvíli naše řady i GM Cvek, jehož výchovné metody by se hodily spíše do letního tábora v Mauthausenu.
Velký dík patří také kuchyni. Jmenovitě pak magistře Obšivačové a Janě Biolkové. Jen díky jejich vzorné péči v nás všech plamínek plápolal po celý tábor. Obzvláště pak bramborové knedlíky s eukalyptovým bonbonem vstoupí jistě do učebnic vaření. Tento ročník se celkově velice vydařil a nezbývá než doufat, že se v příštím roce sejdeme v nemenším a nejiném složení. | 
