Na poslední kolo 2. ligy F jsme cestovali do Kopřivnice. V podstatě skoro o nic (kromě elo bodíků) nešlo, my měli jisté páté místo (že by Opava pukla s Dolním Benešovem a my byli čtvrtí se nepředpokládalo), naopak domácí Kopřivnice již sestupovala do KP. K zápasu jsme kromě Radka Sluky nasadili nejsilnější sestavu, domácím chyběli ze základu tři hráči.

V utkání jsme byli jasně lepší, nikdo neprohrál a po šesti(!!!) výhrách se zrodilo naše nejvyšší vítězství v sezóně v poměru 7:1.

Nejprve jsme 3x vyhráli bílými figurami. Jarda Šobáň v anglické 1.c4 e5 2.Jc3 Jf6 3.Jf3 Jc6 4.g3 d5 5.cxd5 Jxd5 6.Sg2 Jb6 Vermířovského přehrál ve střední hře, pak nasadil pravý hák Sh3, kterým napadl věžku na f5 a za ní nekrytého pindíka e6, kterého by navíc sebral se šachem.

Já si po pěti remízách schoval výhru až na tento zápas s Břízou. V Ponzianiho zahájení soupeř dal brzy pěšce a já se těšil, že brzy vyrazím na výlet na rozhlednu ve tvaru DNA a do Štramberka na Trúbu. Hrál jsem to ale jako trouba, soupeř se mírně zlepšil a já se trápil s realizací výhody až do 35. tahu a 13. hodiny, takže s výletu nebylo nic. Ale vedli jsme 2-0.

Tráva se taky pořádně nadřel. V zahájení odmítl kuriózní nabídku remízy Káni staršího(soupeř podotkl, že má s sebou půl litru slivovice a že nabízí, aby ji společně vypili!), ve střední hře získal pěšce, pak se trápil věžovkou, až nakonec vznikla tato pěšcovka:

Petr už se pomalu smiřoval s remízou, ale pak našel 1.Kf4! V tu dobu jsem se již procházel venku a obdivoval místní pamětihodnosti. Výhra v té pěšcovce přece jen byla, to si jistě zanalyzujete.

Čtvrtý bod přidal Tonda Neoral, černými se Sochou v anglické tvrdě zaútočil a po zisku materiálu se koncovka dáma proti střelci a koni při plné desce pěchů dlouho nehrála.

Souboj mezinárodních mistrů Lercha a Beila skončil remízou. Kuriozitou byla spotřeba času, domácí hráč měl po desátém tahu jen 1,5 minuty!!, pak ale zrychlil a bonifikacemi za provedené tahy mu naskákal potřebný čas ke klidné hře. Pak se o cosi pokoušel, ale Zdeněk hrál také dobře, myslím, že půlka byla spravedlivá.

Dost divokou partii hrál černými Petr Švancara. Borovička na něj vyrukoval se systémem 1.d4 f5 2.Sf4, 3.e3, 4.h4 a 5.h5. Pak se vyměnily věže po háčku a oba hráli s dlouhou rošádou. Partie se pak přiostřila a oba útočili, rozhodovalo, kdo bude rychlejší. Nakonec se radoval Petr a vedli jsme 5,5:0,5.

Na 6:1 upravil remízou Vlastík Fiala černýma v holandské. Hrál aktivně s poziční obětí pěšce, v koncovce všech těžkých figur získal silný útok. Nenalezl ale přesné pořadí tahů a místo výhry byla jen remíza.

Na závěr Cagi porazil Káňu v sicilské s 3.b3. Domácí hráč (mírně nervózně zavíral během partie okna, zatímco ostatní je otvírali) přehlédl Tomův taktický úder, získaného pěšce pak Cagi uplatnil ve věžovce (na závěr měl 2 navíc, na každém křídle jednoho). Káňa pak nepochopitelně zastavil hodiny a znovu je soupeři pustil (ani nevím proč) a po kratší diskusi posléze kapituloval.

Na závěr úspěšné sezóny jsme suverénním vítězstvím potvrdili svoje pěkné umístění. I když nebýt promarněných šancí na Mittalu (jen 4:4, když 2 naši hráči neviděli dvoutahové výhry) a ve Frýdku-Místku (nešťastná těsná porážka) a také pouhé remízy se sestupujícím Dolním Benešovem, mohla v Olomouci panovat ještě větší radost.