Poslední lednový víkend byl pro mne turisticko-šachový. Po sobotním 25km pochodu s příznačným názvem Zmrzlé Hanák jsem v neděli cestoval do Skaličky k 7. kolu KP.

Kapitánovy starosti se sestavou snad neberou konce. Po čtvrtečním tréninku měl potvrzeno jen 6 hráčů, v pátek večer pak sestavu se třemi náhradníky. V sobotu pak kvůli nemoci musel přidat ještě jednoho. Na zápas tak jeli 4 hráči ze základu (Opravil, já, Vicenec a Krahula) a 4 náhradníci (Novák, Matějček, Milfort a Kubíček).

Náš pesimismus se mírně zmenšil poté, co jsme zjistili, že domácím scházejí Kozák a Tsilingkaridis, čím stouply naše vyhlídky na předních deskách. To se nakonec ukázalo býti klíčovým, náš předek nakonec získal 3,5 ze 4.

Zápas se nevyvíjel vůbec dobře: Jirka i Kuba stali prapodivně, navíc Roman přehodil tahy, zapomněl udělat rošádu a jeho soupeř skočil koněm na d6. Romanův král tak musel strávit většinu partie s plnou šachovnicí figur na nehostinném poli e7, náš hráč ale zatnul zuby a srdnatě bojoval.

Mně se partie nevyvedla vůbec-bílými s Musilem zahájení o.k., ve střední hře jsem 1x špatně vyměnil, poté měl soupeř mírně navrch, ale přesnými tahy jsem jeho aktivitu zneutralizoval. Jeho nabídka půlky přišla v momentě, kdy to směřovalo do koncovky těžkých figur s blokádou pěšců. Bylo 11,30 a zápasové vyhlídky stále nicmoc.

Vyrazil jsem na hodinovou vycházku po obci a okolí (větrný mlýn, řeka Bečva). Po návratu do hospůdky U Bagarů, kde zápas probíhal, na mne již čekali 3 spoluhráči, kteří již chtěli jedním autem odjet domů. Jirka prohrál s Lukášem Vozákem, Petr na 5. desce i Václav na sedmičce remizovali černými, což jistě vůbec nebylo špatné. Spolu s mojí remízou to bylo 2,5:1,5 pro Skaličku. Než jsem si stihl pobalit věci, nezvládl závěr partie pan Štverák, Karel mu dal koňskou vidličku a bylo vyrovnáno 2,5:2,5.

Do auta nastupovala výše uvedená čtveřice v mnohem lepší náladě než tomu bylo ráno. Kuba měl sice beznadějnou pozici, ale aktivně hrající Pavel, který v zahájení neváhal obětovat figuru za 3 pěchy + aktivitu, již měl materiální výhodu.

Roman již se svým nešťastným králem přežil krušnou hodinku a byl již v koncovce. Doufali jsme, že staršího korespondenčního hráče (pana Pospíšila) nakonec udolá.

Vše se do puntíku potvrdilo, v době, když jsem již v Litovli obědval, přišla kapitánova sms: Skalička-Zábřeh 3,5:4,5!!! Tak se opět potvrdilo, že i ve slabší sestavě se dá zvítězit, nečekaně jsme získali 3 body, se kterými jsme ráno před zápasem vůbec nepočítali.