Tato sezona začala v šumperském oddílu dobře známými skutečnostmi, kdy došlo k exodu několika nadějných hráčů. Někdy v červenci jsme v restauraci Koruna, na tradičním to místě pro tvorbu soupisek, provedli součet členů a rozdělení do družstev, z čehož vyplynul nucený sestup našeho „béčka“ do oblastního přeboru.

Po losovací schůzi bylo ještě hůře. Nejen že jsme při pohledu na všechny soupisky zjistili, že nebude zas tak jednoduché uskutečnit plánovaný okamžitý návrat, ale dokonce nás los poslal na nejméně populární cesty do Jeseníku, České Vsi i Zlatých Hor.

Naštěstí však zasáhla vyšší moc a poté, co náš první tým kývnul na nabídku hrát druhou ligu E, byli jsme zpět v krajském přeboru. Tentokrát navíc s luxusním losem, který obsahoval pouze jednu delší cestu do Přerova. Vzhledem k jejímu načasování na druhé kolo, to však nebyl větší problém. Základ týmu zůstal stejný, opět patříme mezi družstva s největším věkovým průměrem, když ze stabilně hrajících hráčů přesáhli hned tři z nich 70 let, další dva 60 let. Na poslední chvíli se podařilo ještě doplnit soupisku o dva hráče z „áčka“.

I letos byla a je primárním cílem družstva záchrana v soutěži. Ta se začala naplňovat od úvodních kol, kdy jsme vydolovali body proti týmům, se kterými se nám to od postupu do krajského přeboru před čtyřmi lety dosud nepodařilo - domácí remíza proti Skaličce a nečekaný import všech bodů z Přerova po nejtěsnější výhře 3,5 - 4,5. Na tyto výsledky jsme navázali přesvědčivou domácí výhrou proti oslabené Sigmii Olomouc 5,5 - 2,5.

V minulém kole jsme jeli do Uničova pokusit se navázat na nečekaně dobré výsledky a zkusit favorizovaného soupeře aspoň potrápit, vždyť bodů máme dost...nakonec ani v tomto utkání jsme nebyli bez šance na překvapení. Když jsme zvyšovali na 0,5 - 2,5, dával pohled na zbývající šachovnice jisté reálné naděje, že by nemuselo zůstat jen u potrápení soupeře. Bohužel uničovská mise se nepodařila dotáhnout do úspěšného konce. V klíčových partiích rozhodla kombinace mojí neschopnosti zvládat časovky, složitosti pozice a nespornými kvalitami Jirky juniora o mojí prohře. Jiří Pavlů hrál za stavu 4 - 3 pro soupeře věžovou koncovku s pěšcem více. Objektivně byla tato koncovka vyhraná, bohužel po několika nepřesnostech našeho hráče skončila smírem a dala razítko na naší porážku 4,5 - 3,5.

V posledním kole roku 2011 jsme měli za soupeře hráče Šternberka. Maje na paměti primární cíl a bodové konto soupeře, nechtěli jsme nechat nic náhodě a postavili nejsilnější možnou sestavu. Hostům se to samé zjevně nepodařilo, protože dorazili bez prvních tří hráčů soupisky.

O první bod se na 4. šachovnici postarala naše staronová posila z „A“ družstva Jaromír Doležel. Jeho soupeři, Vladimíru Maďarovi, postrádaly figury větší souhru, což vedlo k zisku prvního celého bodu a k udržení zatím stoprocentního bodového zisku našeho hráče. 1-0

Jako druhá skončila partie na osmé desce. Pavel Reichmann nejprve bojovně odmítnul Ladislavu Spurnému nabídku remízy, opakovanou nabídku ale o nějaký čas později přijal. 1,5-1,5 Pavel zaslouží absolutorium za letošní výkony - letos 4/5, loni 2/10!!!

O navýšení vedení jsem se postaral já na 1. desce. Můj soupeř, Petr Hejnar, vyrobil nepřesnost již v 6. tahu partie a zatímco hledal cestu, jak rozehrát svoje figury, získal jsem pohodlný náskok ve vývinu. Ten se mi podařilo nejprve přetavit v zisk pěšce a po závěrečné přechodné oběti figury soupeř rezignoval. Přece jen okřídlené „každá věžovka je remis“ lze těžko aplikovat na pozici, kde má jedna strana o tři pěšce víc. Pro mě potěšitelné o to víc, že se mi na osmý pokus v této sezoně (kde bych měl na první desce sbírat především zkušenosti z těžkých partií) podařilo kooonečně vyhrát. 2,5-0,5

Následoval další celý bod na 3. stole, kde náš druhý volný hráč, Vladimír Sohr, zvládl pozici D+V+V+7 pěšců proti Michalu Brücknerovi. Ten, ač měl výrazně nižší Elo, dlouho vzdoroval, leč ho to stálo příliš mnoho času a jeho pozice se v časové tísni rozsypala. 3,5-0,5

Na 4-1 upravil na 6. desce Jiří „Artur“ Klimeš. Hostující Josef Opletal měl sice ve střední hře problémy rozehrát svého Sc1, ale poté, co se mu to podařilo, stál spíše lépe. Nakonec nabídl remízu, která byla naším hráčem přijata.

Další zářez na pažbě přidal na 2. šachovnici Slávek Kočí proti Miroslavu Šubovi. Zdálo se mi, že v zahájení stál dost nepohodlně, ale nakonec se mu podařilo nalézt správnou souhru svých figur. Soupeř mu pak usnadnil roli ztrátou kvality a nakonec i celé věže a přestože se ještě notnou chvíli hrálo, o první výhru v sezoně našeho hráče nepřipravil. 5-1

Na 5. desce jsme poté navýšili vedení. V jednu chvíli se zdálo, že dvojice střelců našeho Jiřího Pavlů zcela zdevastuje pozici hostujícího Miloše Fišera. Ten ale s nechtěnou pomocí našeho borce našel plán, jak se ze všech hrozeb vykroutit a měl před sebou zřejmě remízovou pozici. Pan Pavlů však opět prokázal pro sebe typickou buldočí bojovnost, když obě nabídky remízy odmítnul a vybojoval pro nás šestý bod 6-1

V poslední partii na 7. desce už šlo jen o to, zda padne náš rekord ve výši vítězství v krajském přeboru. Holt ale nepadl, pouze byl vyrovnán. František Švécar při své letošní premiéře nedovedl do cíle vyhranou věžovou koncovku proti Stanislavu Procházkovi (na tom rčení o věžovkách asi fakt něco bude;-) ) a stanovil tak konečný stav utkání na 6,5-1,5

Díky konstelaci ostatních výsledků strávíme Vánoce na velmi příjemném a pro nás jistě netypickém 3. místě. Samozřejmě jsme ale realisté a bližší pohled na tabulku a rozpis utkání po Novém roce, kdy nás čeká trio největších adeptů na postup, dává jasně najevo, že toto umístění není v našich silách udržet. Ale dívá se na to hezky...