Z mého pohledu nejzajímavější zápas odehráli Garde Calcio Olomouc B a A64 PřF UP Olomouc, za které jsem nastoupil. Hrálo se v příjemném prostředí Přírodovědecké fakulty UP, což je obvykle naše domovská aréna, ale tentokrát jsme byli vedeni jako hosté. Záchody byly jako vždy na PřF UP brilantně připravené. Do zápasu jsme nastoupili jako favorité, průměrné ratingy sestav byly poněkud odlišné (1609 a 1932) a hned od začátku jsme se to jali potvrzovat.
První skončila partie na 6. desce, kde vůdce bílé armády Tomáš Doubek (1939) s chirurgickou přesností potrestal Viktora Pavlíka (1595) za neznalost teorie přijatého královského gambitu a ze vzniklého zmatku na královském křídle vyšel výrazně lépe - 1:0.
Jako další skončil teprve dvanáctiletý benjamínek týmu Jáchym Bareš (1798), který překvapil soupeře Jana Chrascinu (bez ELA) volbou Holandské. Asymetrická pěšcová struktura, vzniklá z tohoto pro mladé hráče atypického zahájení, lépe vyhovovala našemu mladému dravci, který brzy našel ideální pozice pro svoje figury stejně jako správný agresivní plán a zároveň anihiloval veškeré soupeřovy snahy o aktivní protihru. Abdikace bílého na sebe nenechala dlouho čekat - 2:0.
Chvíli po Jáchymovi potvrdil naši dominanci na zadních šachovnicích Tomáš Kotrys (1650). Tomáš začal partii aktivním bojem o centrum - 1.e4! Komandér černých figur Rudolf Bolf (bez ELA) si jako odpověď vybral Aljechinovu obranu, jeho hra ovšem nedosahovala úrovně prvního sovětského mistra světa. Brzy ztratil materiál a to Tomášovi stačilo, aby partii dovedl do vítězného konce - 3:0.
Já (2049) jsem na 3. šachovnici rozehrál s Petrem Hejnarem (1860) nějakou boční variantu Královské indické obrany. Můj oponent naštěstí nečetl knihu Jána Markoše Beat the KID (King’s Indian Defence), takže mi nemuselo vadit, že jsem ji také nečetl a už kolem 10. tahu jsem dosáhl příjemné hry. Po 18. tahu mi bílý nabídl remízu, načež jsem jako odpověď obětoval pěšce za otevření linií na soupeřova krále, který zůstal v centru. Chvíli poté jsem do útoku investoval ještě oběť střelce a souhra mých figur začala působit takovou zkázu v okolí bílého monarchy, až to připomínalo teror Rudých Khmérů v Kambodži. Soupeř se 3 tahy před matem vzdal - 4:0.
Po konci mé partie jsem se odebral oddávat lahodné krmi a odpočinku, nicméně zkusím přiblížit průběh zbylých partií. Na 2. šachovnici častý pisatel reportů Michal Hrabal (2048) rázně odmítl poziční boj v Ruské hře obětí jezdce tahem 4.Jxf7, známým jako Cochranův gambit. Roman Rickardt (1885) byl tímto tahem zaskočen a nad zahájením strávil spoustu drahocenného času. Nakonec figuru vrátil, ale Michalovi zbyl pěšec a lepší pozice navíc a nakonec přinesl našemu týmu další výhru - 5:0. Na 4. šachovnici se Miloslav Roháč (2756) pokusil uniknout pěšcové lavině Martina Sněhoty (1956) v Sicilské obraně a překvapil velkou rošádou, nicméně zkáze neuniknul. Král neměl na dámském křídle dostatečnou ochranu a konec na sebe nenechal dlouho čekat.
V době mého odjezdu jsem obě zbývající partie hodnotil jako rovné s velkou pravděpodobností remízy, zapomněl jsem však, že naši 5. desku hájí Lukáš Vysloužil (1891), známý skvělým hospodařením s časem. To se také potvrdilo a svého soupeře Oldřicha Kosíka (1741) v dámském gambitu zkušeně shodil. Na první šachovnici nás reprezentoval náš nejzkušenější hráč, Petr Zatloukal (2132). Partie byla odehrána oboustranně korektně a tak se Jan Gerych (2035) zasloužil o jediný půlbod svého týmu.
Konečný výsledek tedy zní 7,5:0,5 pro A64 PřF UP Olomouc a vzhledem k obtížím, s jakými se rodila naše soupiska, je to vynikající úspěch - vždyť ještě ve středu jsme měli jenom 3 potvrzené hráče! Díky vysoké výhře jsme v čele tabulky vystřídali Sokol Skaličku B, která také vyhrála, ale má horší skóre. Zatím se tedy vše vyvíjí skvěle, ale největší soupeři nás ještě čekají, hned příští kolo hrajeme se silným Prostějovem B, takže nesmíme polevovat v tréninku a soustředění.
Za případné nepřesnosti v popisu partií se omlouvám, sice mi to nebudete věřit, ale většinu času trávím přemýšlením nad svou pozicí. | 
