Dne 2.10.2011 proběhlo na PřFUP 1. kolo 1. Ligy VÝCHOD. A64 Grygov doma hostila Šachový klub Karvinou. Domácí nastoupili v poměrně silné sestavě (hlavně teda na předních šachovnicích), kdežto z hostů přijelo pouze jejich torzo. Z pochopitelných důvodů nehrál Karviňák jak řemen IM Šimáček, oba bratři Jurčíci a ani nestárnoucí matador IM Michenka. Právě nepřítomnost prvních 4 desek odsoudila hosty do role fackovacího panáka (což se také projevilo). Je dobré také připomenout, že nedávno zakončené letní prázdniny se nikterak záporně nepromítly na kvalitě akademických záchodů, které si i nadále uchovávají svůj vysoký standard.
Jako první zakončil partii na osmé desce domácí Jan Kolašín proti Bohumíru Walowemu (1.pád: Walowy), který vyvrátil soupeřem velkoryse pojatou partii. Ten, místo aby ztratil pěšce, a nechal si předvést Koláčovu pověstnou techniku, raději odevzdal celou figuru za nebezpečný útok. Kdyby měl tak 3-4 tempa k dobru, tak asi i něčím pohrozí. Tato tempa ale neměl a docela zaslouženě prohrál. 1:0.
Další v pořadí skončila partie z 1. šachovnice, na které se utkal leader grygovské mašiny David Dejf Kaňovský s karvinským Capablancou Vojtěchem Zwardoňem. Dejf si před partíí připravil plán, že soupeře zavleče do nudné pozice, kde ho ušoupe. To se mu tak úplně nepovedlo, ale i v ostré taktické šarvátce soupeři poměrně jasně vysvětlil, kdo je tu pánem. Odvážně a důrazně vedenou partii zakončil elegantní obětí figury, která naprosto odhalila soupeřova krále. Exekuce na sebe nenechala dlouho čekat. 2:0.
Poté zaúřadoval zkušený matador Radek Sluka na 5. desce proti Josefu Lysovi. Partii jsem raději moc nesledoval, protože míra špatnosti této pozice na uběhlém času byla exponenciála. Naštěsti starý šejdíř Radek je více než zvyklý hrát podobná zvěrstva, a tak, když jsem později vzhlédl k této partii, tak k mému velkému překvapení Radek zrovna dobíral zatoulanou věžku. A koncovky s nestejným počtem věží už v Grygově umíme. 3:0. Za zmínku ještě stojí, že stejnou variantu, která byla hrána v této partii, použil také vůdce bílých v glanc-partii na osmém stole.
Čest 2. desky hájil Ríša Biolek jr. Soupeřem mu byl Jaroslav Sobek. Mít s Ríšou bílé figury je ztráta bílých kamenů, protože na cokoliv hraje 1…Jc6. Právě takto a ne jinak tomu bylo i dnes. Pokud jsem byl nucen Radkovu pozici označit za zvěrstvo, tak o této partii se dá říci, že byla plná zvrat(k)ů. Ríša šel na soupeře jako na kořeňa a nesčetněkrát překročil hranice korektnosti. Nicméně dnes stáli všichni svatí při něm a soupeře nějak nakonec někde odrbal. Zasloužených 4:0.
Čtvrté prkno v záři reflektorů bránil Karel Malinovský proti zkušenému FM Olšarovi. Karlos zvolil svoji mírně pofidérní sicilskou, nicméně soupeř nereagoval nejpřísněji ve stylu velkých mistrů, a tak se z toho vyklubala vyrovnaná pozice. Karvinský rek se jal zdolat našeho držáka centrálním pěšcovým nástupem, avšak Karel nebyl bez protihry. Věž našeho borce totiž spolehlivě našla a obsadil sloupec g, kde se v tiché spolupráci s bělopolným střelcem hrozivě dívala na nebohého pěšce g2. Nicméně ani tak tato partie neskončila rezultativně. 4,5:0,5.
Na šesté desce se náš Josef Obšivač nenechal znechutit výměnou francouzskou slezského soupeře, jehož jméno nemohu vyslovit, jelikož jsem jej zapomněl. Pepa stylem svým vlastním oponenta dlouho zkoušel v koncovce, nicméně dle vlastních slov drobnou výhodu ztatil drobnými nepřesnostmi. 5:1.
Jako předposlední končila partie na 7. Šachovnici, kde hrál Michal Hrabal s Lubomírem Zimniokem. Partii jsem rozehrál celkem nadějně a postavil jsem perspektivní pozici. Poté jsem zahájil manévr, kterým jsem ještě zhoršil svou pěšcovou strukturu, ale myslel jsem, že útok, který na soupeře vybalím, bude rozhodující. Nedocenil jsem ovšem jeho manévr dámy, který eliminoval veškeré mé útočné možnosti. Bohužel i takové chvíle se v jinak přísně logických šachách vyskytují. Poté jsem špatně vyměnil dámy, čímž jsem se naprosto zbavil veškeré aktivity. Partie nebyla otázka jedné konkrétní hrubice, ale bohužel celá má pozice po čas partie pomalu degradovala a korodovala. Nakonec jsem se probojoval do věžovky s pikem míň a jak všichni době víme, všechny věžovky jsou remis. Tato nebyla 5:2.
A konečně na třetí šachovnici (ale druhé lavici, hohoho) úřadoval náš nejzkušenější IM, Ríša Biolek sr. Partii proti Gibiecovi (snad skloňuji správně) rozehrál nenáročně (1.g3) a výhodu ze zahájení jednoduše nezískal. Nicméně soupeřova brzká nabídka remízy jej patrně namotivovala, jelikož se koncovku V+J+NSS (nejedná se o reklamu nejlepšího nemoravského celku, nýbrž o hybridní zkratku pro nestojnobarevné střelce) snažil vyhrát velmi dlouho. Ovšem soupeřova pozice byla pevná jako exponenciála, a tak ani rafinované pokusy o narušení integrity karvinské výstavby nic nezměnily na silně remízovém charakteru. A tak se i stalo. 5,5:2,5.
Zápas dopadl pro nás velmi příznivě a můžeme hledět, plni optimismu, světlým zítřkům vstříc. Můžeme tak maximálně smutnit, že jsme soupeře nezašlápli ještě důrazněji, protože to na deskách v jisté okamžiky bylo |
