Jelikož se tuto neděli (3.4.2011) konalo poslední kolo Krajského přeboru Olomouckého kraje, vylezli šachisté Spartaku Přerov opět ze svých děr:), aby v sálu loděnice přivítali svého soupeře, Garde Calcio Olomouc. Vzhledem k naší remíze s Velkými Losinami v předchozím kole byla naše šance na postup do 2. ligy už pouze teoretická, přesto se našli optimisté, kteří stále věřili ve vysoké vítězství a selhání Přemyslovic. Tomáš Cagašík: „My dva, Nečesaný a Vlatten vyhrajeme, zbytek remis, Přemyslovice zdechnou a jsme tam;)“. Krásná myšlenka, bohužel však (vzhledem k papírovým okolnostem) poněkud nereálná. Průběh zápasu tomu dal zapravdu.

První partie skončila nerozhodně. Po cca 10 tazích remizoval na 7. šachovnici Zdeněk Nečesaný s Jiřím Fialou. Pan Nečesaný rozehrál zahájení lépe, byl však po nemoci, a tak se nechtěl pouštět do nějakých dlouhých maratonů. Remízou v posledním kole potvrdil přetrvávající skvělou formu, hrál všech 11 partií(!!!) s celkový výsledkem 68 % (+7 -3 =1). Zajímavé bylo vidět, s jakou nechutí přijali rychlou remízu na 7. desce hráči Garde, celý tým byl maximálně nabuzen na vítězství a postup.

Jako druhý skončil také velmi rychle Andre Vlatten na 4. šachovnici. Co jsem viděl, tak rozehrál zahájení velmi pasivně a po několika tazích byl soupeřem Jaroslavem Šobáněm donucen ke kapitulaci. Přesto však se během sezóny Andre projevil jako velmi kvalitní, spolehlivý šachista a cenná posila. Odehrál 9 partií s výsledkem 50 % (+2 -2 =5).

Přestože po této prohře za stavu 0,5 : 1,5 přišla dlouhá šňůra remíz, je možné říct, že celou dobu Garde utkání kontrolovalo. Ani v jedné pozici jsme nestáli vyloženě lépe, jedině snad František Štec na 5. šachovnici odpověděl na Caro-Kann Petra Trávníčka dostatečně přesvědčivě, takže získal kvalitu za pěšce. Pozice však byla dost složitá s celkem vyrovnanými šancemi. Řekl bych oboustranně zasloužená remíza. Pan Štec tuto sezónu odehrál 10 partií, ve kterých získal 70 % (+5 -1 =4). Jasné plus ukazuje, že je to stále vynikající hráč.

Dalším, kdo remizoval byl Ignác Pospíšil s Jiřím Zapletalem na 3. šachovnici. Pozici jsem vůbec neviděl, takže nemám, co bych řekl. Jedině snad, že po sérii nepříliš přesvědčivých výsledků pan Pospíšil konečně vybojoval půlbod. V letošní sezóně se mu příliš nedařilo, odehrál 10 kol a získal pouze 40 % (+2 -4 =4). Se svým výsledkem jistě není příliš spokojen, zvlášť když mnohé partie rozehrál dobře a ztratil zbytečně.

Na 6. šachovnici hrála moje maličkost proti Janu Gerychovi. Soupeř se tvářil jako zabiják, který si běžně dává devatenáctistovky k snídani. Já jsem se cítil poněkud odevzdaně, neměl jsem moc motivaci hrát, ale přece jen jsem nechtěl zdechnout bez boje. Nějakým způsobem se mi podařilo vyskládat figurky ze základního postavení a povyměňovat je, aniž bych něco ztratil. Stál jsem však pozičně špatně, můj dvojpěšec na královském křídle nevyvažoval pěšcovou majoritu soupěře na křídle dámském. Krom toho měl soupěř jezdce proti mému střelci, kterého šlo těžko nazvat silným. Nelíbilo se mi to a i Honza Jemelka říkal, že mě asi nakonec udolá. I přes mou šachovou omezenost mi bylo jasné, že pokud soupeře nechám hrát, tak bez problému z majority vytěží volňáska, který bude mít tu nepříjemnou vlastnost, že bude vzdálený. Sprintoval jsem tedy se svými královskými pěšci na zteč, abych se srazil s nepřítelem na vyrovnané frontě. Doufal jsem přitom, že se tak dvojpěšce zbavím a vznikne mi majorita ekvivalentní té soupěřově na dámském křídle. To se mi nakonec podařilo, těžko říct, kde udělal nepřesnost (na analýzu jsem ještě neměl čas - kdoví jestli vůbec někdy budu). Výsledná pozice páchla na sto honů remízou. Nezbývá než zhodnotit svůj letošní výkon. Asi budu nazván největším haluzmenem týmu, protože výsledek +5 -0 =5 (75 %) je nade všechna moje očekávání a zdaleka neodpovídá mým skutečným šachovým (ne)schopnostem.

Další remízu uhrál na 2. šachovnici Honza Jemelka s Vlastimilem Fialou. Remíza byla přijata v hratelné pozici za stavu 2:3, přičemž na 1. šachovnici byla pozice nejasná a na 8. šachovnici už stál domácí Marek Vágner na prohru. Za normálních okolností by tedy Honza pokračoval a snažil se zvítězit, aby zachránil možnost remízy 4:4. Avšak tady už nebylo o co hrát, za stavu 2:3 se už 6:2 vyhrát nedá. Navíc měl Honza s černými do výhry hodně daleko, hrát na výhru se sice možná dalo, ale pozice byla spíš vyrovnaná. Udělal tedy to nejrozumnější, co mohl: dal remis a šel na oběd. Honza je ideál hostujícího hráče (domovem v SK Přerov), odehrál totiž všech 11 partií s úspěšností 41 % (+1 -3 =7) a je také s náskokem remízovým králem našeho družstva.

Naše prohra byla zpečetěna partií na poslední šachovnici, kde Marek Vágner v ostré pozici s Jiřím Molnárem prošustroval figuru, přičemž získaní dva pěšci neposkytovali dostatečnou kompenzaci. Náš borec sice dál kalil vodu, jak se dalo, ale nezakalil dostatečně. Celkem odehrál Marek 4 partie s úspěšností 63% (+2 -1 =1).

Na dohrání zbýval duel domácího Tomáše Cagašíka s hostujícím Petrem Švancarou na 1. desce, ve kterém Tomáš výhrou korigoval výsledek na konečných 3,5:4,5. Tomáš se i v této sezóně projevil jako nepostradatelná opora, když z odehraných 8 partií na 1. šachovnici remizoval pouze jedinou a zbývající vyhrál, což dělá procentuálně 94 %.

Když už jsem tak u toho bilancování, není možné zapomenout také na ostatní hráče, kteří se zasloužili o konečné 4. místo Spartaku Přerov v Krajském přeboru. Na prvním místě je třeba jmenovat kapitána Ing. Jiřího Filouše s osmi odehranými partiemi a ukázkově 50 %-ním skóre (+2 -2 =4). Dále pak Hynka Čechovského (4 partie; 50 %; +1 -1 =2) a Zdeňka Lukšu s jednou výhrou a jednou prohrou.

Na závěr bych jako pěšák rád poděkoval celému týmu za odehrané partie, pogratuloval k výhrám a také ještě jednou vzpomněl našeho dlouholetého hráče Dimitrije Klofáče, který zemřel den před 1. kolem Krajského přeboru. Čest jeho památce!