Dne 20.3.2011 se odehrál klíčový zápas o první místo v 1. Lize - Východ. Na olomoucké půdě se spolu utkali hlavní konkurenti A64 Grygov B a Slavoj Poruba. Nutno říct, že hosté neponechali nic náhodě a přijeli k nám s nejsilnější možnou sestavou. Domácí tým proti nim postavil to téměř nejlepší, co bylo k dispozici a tak bylo možné očekávat lítý boj až do poslední kapky krve.

Jako první zvítězila naše největší opora Ríša Biolek sr na 5. desce proti Josefu Mudrákovi. Ríša soupeři nečekaně prudce skočil po krku (myšleno vzhledem k jeho oblíbenému uťapávacímu stylu) a na první pohled poněkud antipozičním pochodem g-čka a h-čka při téměř nevyvinuté pozici, se jal soupeři dát mat. Celkem záhy však prokázal, že vzniklá kovbojka je plně v jeho režii a není vlastně nic moc co řešit. 1:0.

Jako další skončil Pepa Obšivač s Jiřím Adámkem na sedmičce, kde náš borec postavil velmi nezvyklou a exotickou pozici (alespoň vzhledem k jeho přísnému pozičnímu stylu) s králem na f1, ale velmi silným pikem na c6. V okamžiku, kdy se mi začalo zdát, že Pepa je pánem pozice, a kdy začínal stát doopravdy dobře, se bohužel dost tvrdě sekl a ztratil figuru. Velmi nepříjemný zvrat v zápase, protože už v tomto okamžiku začalo být jasné, že se nám každý bod bude hodit. 1:1.

Poté skončila partie na 1. šachovnici, kde se utkali David Kaňovský s Vítězslavem Rašíkem. Rozehrála se jakási varianta pircky, kterou jsem neznal (pochopitelně). Dejf obětoval pěšce za zadržení soupeřova krále v centru a černého čekala poměrně nepříjemná obrana ohrožené pozice. Velmi přesně ale musel hrát také bílý, přece jen dřevo je dřevo. Černý se nakonec dovyvinul a zarošoval si, ale zase pustil dámské křídlo, čehož Dejf využil. V popartiové analýze se ukázalo, že nejnadějnější šancí černého bylo sebrat ještě druhého pika a zeptat se bílého, jak to vlastně myslel. Člověku se ale moc do podobného podniku nechce. Složitá partie s mnoha různými šancemi a motivy. Dobrá bojovná remíza. 1,5:1,5.

Jako další zavěsil Jarda Bureš hájící 5. desku proti Jiřímu Bolackému. Partii jsem skoro nesledoval, ale na první pohled bylo patrné, že se francie černému nepodařila a většina jeho figur zůstala zaklíněna na posledních 2 řadách. Černý se raději pokusil seknout figuru za oslabení bílého krále a rozpuštění hrudky figur. Na něco podobného Burča ovšem čekal a figuru si s velkým gustem sebral. 2,5:1,5.

Poté prohrál Ríša junior na dvojce s Robertem Cvekem. Tuto partii jsem také moc nesledoval, protože jsem byl plně zabrán do varieté Lukáše Vysloužila, který na chodbě předváděl trik s kloboukem. Ríša postavil pasivnější pozici a dovolil soupeři si vytvořit daleko postouplého krytého pěšce. Poté se dostal pod tlak a nepřesně reagoval na otevření královského křídla. 2,5:2,5.

Na 3. šachovnici remizoval Karel Malinovský s Lukášem Klímou. Černý hrál partii velmi drze a sežral Karlovi, co mohl. Bílý ovšem nevytvořil tak silný tlak, jak doufal, a tak přešel do lehce horší koncovky, kterou ovšem suverénně ubránil (to Karlovi nikdy nedělalo moc problémy). 3:3. V tomto okamžiku ovšem bylo jasné, že naše šance vyhrát zápas jsou v háji. Šlo spíše o to, jak moc prohrajem.

Za této situace vrcholila partie na 8. stole, kde se náš kapitán Kuba Fuksík už od začátku nekompromisně betonoval proti Janu Malíkovi. Na mém subjektivním pocitu nikomu moc nezáleží, ale přesto si myslím, že to Kuba se svou pasivitou trochu přehnal a až moc dovolil soupeři hrát si svou hru. Poté mu ani moc nevyšel přechod do koncovky a ztratil nějaké duše. Soupeřova realizace ohromné převahy byla sice poněkud laxní, ale i tak to bezpečně stačilo. 3:4!

Jako poslední končila partie na 6. šachovnici, kde se utkal Radek Sluka s Radomírem Caletkou. Radek zahájil partii svou oblíbenou mírně šejdířskou (což mu ovšem plně vyhovuje) holandskou a dlouho partie pokračovala ve vyjetých kolejích. Černý se snažil ztéci královské křídlo a bílý naopak trestal křídlo dámské. Když začalo být jasné, že pouze výhra může zachránit nešťastně se vyvíjející zápas, bylo to již za zenitem Radkovi pozice a nic jiného než remíza v partii rozhodně nebyla. Radek se rozhodl jít do toho prsama a podnikl na soupeře psychologický útok nejtvrdšího kalibru. Dostal se do prohrané pozice a obětoval (rozuměj, ztratil pár piků). Soupeř byl po celou dobu partie na výši, ale tohle na něj bylo moc a pouhým okem bylo vidět, že psychologický tlak nezvládá moc dobře. Když nakonec vyměnil dámy a remizoval (původně hladce vyhranou pozici), byla na něm ale i na celém týmu patrná obrovská úleva. Radkovi to nevyšlo, ale nicméně si zaslouží velkou pochvalu za svou obětavost. 3,5:4,5.

Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že zápas a celou výborně rozjetou sezonu pohřbila nešťastná partie ze 7. šachovnice. Ale zaprvé by to nebyla pravda a za druhé by to bylo krajně nefér vůči Pepovi, který odehrál výbornou sezonu a posbíral pro náš tým hromadu bodů. Ať už dopadne poslední kolo jakkoliv, nezbývá než poděkovat hráčům Grygova za skvělou reprezentaci Olomouckého kraje... Díky chlapi!!