Dne 6.3.2011 se odehrál další díl seriálu Uničovské debakly. Tentokrát jsme doma hostili Mittal Ostrava, který přijel v poměrně ostrouhané sestavě. Chyběly jim jak obě naděje ženského šachu, sestry Olšarovy, tak i jejich č.4. I přesto jsme mohli být považováni za favority maximálně tak v obskurním opiovém snu šíleného narkomana. Mí početní fanoušci by mi neodpustili, kdybych se nezmínil o kvalitě místních záchodů. Nezbývá mi než opět konstatovat, že uničovské toalety jsou sice malé, ale zato velmi útulné místo, kterému, kam až moje paměť sahá, nikdy nechyběl toaletní papír ani mýdlo.

V partii na 1. desce se naše jednička, Jirka Navrc ml., dostal s Vojtou Zwardoňem hned v počátku partie pod tlak a partii zoufale bránil. Soupeř zvyšoval tlak, ale poté přešel do koncovky nestejnobarevných střelců. Sice s pěšcem víc, ale přesto, do koncovky nestejnobarevných střelců. Dobrá bojovná remis. 0,5:0,5.

Na 2. desce jsem dostal příležitost zkřížit kordy se "starým známým" Ladislavem Kopcem. Soupeř mě poněkud překvapil již v zahájení (rozuměj: má příprava končila 1. tahem), tak jsem se rozhodl také trošku tvořit. Nikoho nemůže příliš překvapit, že již v pátém tahu jsem se ťal (bohužel ne Tal) a dovolil soupeři převzít iniciativu. On poté přehodil tahy (dle svých vlastních slov, ale myslím, že jsme oba věděli, kde leží pravda) a dovolil mi naprosto vyrovnat hru. Dokonce jsem si myslel, že stojím i líp, ale asi to tak nebylo. Poté jsem ovšem velmi suverénně byl nucen obětovat kvalitu (alternativy byly ještě horší) a doufat, že alespoň jakous takous iniciativou si udržím svou půlku. Nakonec to tak i dopadlo. Nečekaná, ale ne úplně nezasloužená remis. 1:1

Na 3. fošně se utkal Jirka Navrc sr. s Martinem Veselým. Danou partii jsem moc nesledoval, ale měl jsem pocit, že Jirka postavil takovou svou klasickou pozici a snaží se tlačit. Spotřeboval přitom ovšem mrtě času a pak se někde zamotal a potratil figuru. Zbytek už bohužel byl jen věcí elementární techniky. Nepříjemná ztráta 1:2.

Na 4. prkně se utkal domácí borec Jarda Filipík s mladou Kristýnou Novosadovou. Jarda zahájil partii skandinávskou obranou, ale asi mu to nevyšlo úplně podle jeho představ, protože pasivnější pozici jsem ve skandinávce černýma v životě neviděl (což ovšem zase tak moc neznamená). Jarda se dostal ve střední hře až na samý pokraj prohry (ve skutečnosti ho přešlápl alespoň o celý parsec), ale soupeřka si najednou nemohla vybrat, jak partii vyhrát a tak raději přešla do remízové koncovky. Proč ne? 1,5:2,5.

Na 5. stole se utkal náš nestárnoucí Jirka Švéda s Janem Didim. Jirka si vybral nezvyklou variantu Francie (2. De2), a poté se odvážně pustil do přímého útoku na černého krále. Bohužel dosáhl jen mnohem většího oslabení vlastního krále, a poté se už dostal do problému s vývinem dámsko-křídelního skladiště. Didi převzal iniciativu a už nepustil. Mrzutá prohra. 1,5:3,5.

Na šesté šachovnici se utkal Laďa Kočí s Poláčkem Michalem. Hrála se Sämischova varianta královské indické. Ve které náš hráč nezvolil příliš povedený plán a jeho útok se ukázal jako žalostně pomalý. Nakonec sice také nějaké hrozby vytvořil, ale příliš málo a příliš pomalu. 1,5:4,5.

Na sedmičce se střetl náš zkušený (a jak mě po zápase v hospodě přesvědčil, stále nebezpečný blicař) Olda Axman s Pavlem Šamu (čert ví, jak se to skloňuje). Hrála se jakási varianta (nebo spíše "varianta" sicilky). Olda po celou partii tupil soupeřův tlak, až ho otupil do kulata. O partii víc říct nemůžu, protože o ní víc nevím. 2:5.

Konečně na 8. šachovnici jsme se nejblíže dostali k výhře v celém zápase, když náš Henrik Preiser tlačil/sušil/zkoušel/šidil soupeře Jana Kaňoka. Henrik celou partii celkem v pohodě bránil a poté přešel do koncovky, která nakonec vykrystalizovala (po mnoha rekrystalizacích) do vyhrané věžovky. Dokonce tak moc, že tam stačilo udělat jeden tah a soupeř by ztrácel věž. A věžovky o nestejném počtu věží se hrají poměrně příjemně. Bohužel se tak nestalo a soupeř udržel. Konec konců nebyl jediný, kdo utekl hrobníkovi z lopaty. 2,5:5,5.

Snad nikoho ani nepřekvapilo moc, že jsme opět prohráli. Snad bychom naše fanoušky nějakým ziskem bodů už ani nemohli zklamat. Nutno ale říct, že (tak jako v mnoha jiných zápasech) jsme se celkovému vítězství ani nepřiblížili (opět).