V neděli 23. 1. 2011 proběhlo 6. kolo 2. ligy. Osud nás tentokrát zavál do perly Slezska, Opavy. Bohužel jsme jeli na zápas z pozice jasného outsidera, protože naše sestava se ani vzdáleně nemohla rovnat té opavské a bohužel ani výsledky nás neopravňovaly si myslet, že jedeme pro něco jiného než pro výprask. Jelikož jsme přijeli asi o 40 minut dříve, měl jsem důkladnou možnost obhlédnout místní záchody a musím uznat, že jsou na velmi vysoké úrovni. Jen tak dále.

Na první šachovnici se střetl náš borec Laďa Bělunek s Radomírem Caletkou. Laďovi se partie zrovna nepovedla a postavil černými zoufale pasivní pozici, ve které mu nezbývalo než trpět a doufat, že soupeř nic nenajde. Soupeř ale našel. Na druhé desce se odehrálo největší překvapení zápasu, když mladý talentovaný Jirka Navrátil jr. porazil FM Ivana Břečku. Jirka se na soupeře vyřítil s Cochranovým gambitem (odkoho to asi okoukal??) a srdnatě bětl na f7. Soupeř se tvářil sebevědomě a pokračoval velmi "svérázně", ale zato rychle. Už po asi hodině bylo na první pohled patrné, že stojí až po kotníky v louži a není vůbec jasné, co chce v pozici (i když s figurou víc) dělat. Bránil se ještě jako pravý opavský bojovník, ale Osud již zvrátit nedokázal.

Na třetím prkně se odehrálo nemenší překvapení, když mladý talent Michal Hrabal (haha) porazil domácího FM Jaroslava Čempela. Soupeř na mě vytáhl královský gambit, ale jasně jsem mu protigambitem (1.e4 e5 2.f4 d5 3.exd5 c6) naznačil, že o iniciativu s ním hodlám tvrdě bojovat. Poté jsem obětoval ještě dalšího pěšce za zadržení krále v centru a soupeř musel vrátit veškerý materiál, aby ho evakuoval z minového pole. Zbyla mu ovšem velmi pasivní a špatná pozice a k tomu ještě časová tíseň. V nervy drásajícím závěru jsem nakonec soupeře donutil kapitulovat elegantní (i když ne jedinou) obětí věže. Na desce 4. se utkal domácí Radim Černín s Honzou Kolašínem. Soupeř Koláče nepříjemně překvapil urychleným drakem, se kterým Koláč nemá dobré zkušenosti. Ve střední hře se soupeř odvážně pustil do komplikací a těžko spočitatelných zápletek, ale bohužel pozici spočítal dost dobře a donutil Honzu sklonit svého krále.

Na 4. stole se utkal náš řidič Jirka Navrátil sr. s Markem Nábělkem. Jirka bohužel postavil pozici velmi nebezpečně připomínající boxovací pytel, a jen s velkými obtížemi a po předvedení jedinečného betonovacího stylu, byl schopen po nejméně 4,5 hodinách hry pozici udržet. Já osobně bych z podobné pozice asi dostal hysterický záchvat. Tak to jsou bohužel všechny pozice, o které jsem měl čas se starat trochu víc, takže teď už to jen shrnu.

Naši čest na 5. desce bránil Jarda Filipík proti Janu Premusovi. To málo, co jsem z partie viděl, mi připadalo docela zajímavé a zdálo se mi, že by Jarda mohl mít v živé figurové hře své šance, bohužel to ale tentokrát nevyšlo a partii prohrál. 6. šachovnici bránil náš Laďa Koči proti Karlu Záleskému. V jeden moment přešel do zajímavé pozice, kdy měl 2 figury a věž proti dámě (možná jen jednu figuru...zas tak moc jsem se nedíval). V každém případě měl kompenzaci, ale pozice byla velmi složitá a jak je známo, v takových pozicích může být každé zaváhání osudné. Konečně na desce 8. bojoval jako lev Olda Axman proti Jiřímu Sovadinovi. Olda bohužel záhy ztratil kvalitu, ale poté přešel do vyšších otáček a soupeři hru maximálně zkomplikoval a od udržení remízy ho nedělilo zase tolik. Nezbývá než si postesknout, že se nezačal rvát ještě v pozici s kvalitou.

Prohráli jsme tedy relativně o parník 5,5 : 2,5. Zápas to nebyl bez šancí a myslím, že mohl dopadnout úplně naopak. Bohužel se ke konci projevila síla a kvalita soupeřů (především jejich zadku).