Letos ve dnech 24. až 31. května se konal na Slovensku v Tatranských Matliarech 25. ročník Mistrovství Slovenska seniorů v kategorii 65 a více let, tedy MSR 65+. Ředitelem a duší turnaje byl pan Hrtko, hlavním rozhodčím i u nás dobře známý pan Diviak. Mistrovství se zúčastnilo 84 hráčů, z toho 11 Čechů, 4 Poláci, 1 Ukrajinec a 68 domácích.

Turnaj probíhal přímo v hotelové budově Hutník, který kromě ubytování nabízel mimo jiné bazén se saunou, bowling a minigolf. Slovenští hráči měli při plné penzi státní dotaci v podobě finančního příspěvku k ubytování. Já, jako cizinec jsem měl jen polopenzi, ale připadal jsem si jako na ozdravném pobytu pro anoretika (prostě toho bylo moc).

Hrálo se večer od 18 hodin, takže celý den bylo možné využívat k turistice nebo náročnější mohli zajet do termálů v 18 km vzdáleném Vrbově.

V prvním kole jsem nastupoval proti panu Vladimíru Cebovi. Partie začala trochu nestandardně, 1.e4 c5 2.Jf3 a6 3.g3 e6 4.Sg2 d6 5.0-0 Jc6 6.Jc3 Jf6 7.d4 cxd4 8.Jxd4 Jxd4 9 Dxd4 e5 10.Dd1

Černý si nevěděl rady s polem d5 a postupně ztratil pěšce. Pozice dospěla ve 35. tahu do situace na druhém diagramu:

Zhlédnul jsem se v druhém pěšci a zahrál šablonu 36.Va7+ Kd8 37.Vxd7+ Kxd7 38.Sxf7. Mám sice dva pěšce navíc, ale pozice víc než silně remízová.

V koncovce různobarevných střelců jsem se trápil dalších cca 20 tahů a v pozici na diagramu skočil černý naštěstí chybně králem na f6 a bylo po partii.

57...Kf6?? (po 57...Kd8! je stále nejpravděpodobnější výsledek remíza) a po 58.Kd7 Kg5 59.Sg6 Kf6 60.Kc8 Ke6 61.b7 1-0 se se slovy „Ale držel jsem se!“ vzdal.

Ostuda byla zažehnána, po prvním kole bod.

Ve druhém kole byl mým soupeřem pan Milan Rakus hrála se Francouzská s 3.e4-e5, opět to vypadalo na remízu.

Po 43. tahu (viz diagram) bílý nevzal pěšce b7 ani b5, protože po Dd3+ pěšec c4 nejspíš uteče do dámy a proto zahrál 44.Dd2. Následovalo 44...Dd3+ 45.Dxd3 cxd3+ 46.Kxd3 Bílý má sice pěšce navíc, ale hladce prohranou koncovku: 46...h5 47.Ke4 h4 48.f5+ exf5+ 49.Kf4 Kf7 50.Ke3 g5 51.e6+ Kxe6 52.f4 gxf4+ 53.Kxf4 Kd5 0-1

Dva body po dvou kolech.

Mé nadšení zchladil ve třetím kole pan Peter Demeter. Pravda, loni jsem s ním prohrál rovněž, ale tentokrát jsem si věřil.

Pozice na diagramu mi nepřišla až tak podezřelá: „Zahraji 22.cé bere d5 exd5 23.e5 Jd7(Je8?,Jh7?) 24.f4 d4 25.Sxd4 Sxg2 26.Vhg1 a žiju.“ Ještě jednou kouknu a beru pěšce Eéé. Pozice se mi rozpadla a ve 44. tahu jsem se vzdal.

No 2 body ze tří je také dobrý začátek.

Ve 4. kole s panem Sixlem z Příbrami se hrála opět Francouzská, soupeř vyměnil 3.exd5 a zkazil mi náladu. Po dlouhé době se mi ale výměnnou podařilo „vyvrátit“. V závěrečné pozici na diagramu nejde ani tak o to pochválit se (a o co jiného jde, že?), jako spíš demonstrovat neuvěřitelnou převahu jezdce nad zoufalým střelcem:

Bílý se raději velmi slušně vzdal. Tři ze čtyř!

V pátém kole jsem se potkal se „starým známým“ Milanem Petrasem, mírové rozhovory začal již při snídani. No moc jsem se necukal. Tři a půl bodu z pěti, pokud si pamatuji, býval začátek Vlastimila Horta v turnajích v dobách jeho největší slávy. Neber to!

V šestém kole pan Jelenčiak zahrál sice na útok 1.e2-e4, a pak zvolil ve Francouzské Tarraschovo 3.Jd2, ale jinak se zdálo, že hraje na jistotu. Po nabídce výměny dam (Dd1-d2) jsem se zeptal na remízu. Souhlasil. Pro úplnost přidávám závěrečnou pozici:

Čtyři body ze šesti, jak dál?

Proti mně nastupuje černými pan Fišer z Prahy. Starší pán, ostře řezané rysy, orlí nos. Připadá mi, jako by chtěl právě teď klofnout! Na e4 hrává Francouzskou, tak to nechci. Na jiné tahy dost často Holandskou f5. Zkusím provokaci, snad to vyjde.

1.Jf3 f5 2.e4 fxe4 3.Jg5 Jf6 4.d3 (A04 říká PC)

Následovalo vyhýbavé 4...e3, takže černý nebrání pěšce navíc a hraje si svoje.

Po 23. tahu vznikla pozice na diagramu:

Věděl jsem, že stojím líp, ale jak dál. Pokud nedokážu dát mat černému králi, může někam šikovně uklidit střelce e6. (Nevím sice kam, ale může.) Potom získá hru po sloupci e a navíc má postup pěšcem g6-g5-g4 s protihrou. Při mé šikovnosti, nastoupí časovka a já jsem schopen pozici nejen pokazit. Po 24. Db4 napadám jedenkrát pěšce d4, no mohl bych i podruhé po Va7-a4. Ale to ztratím tlak na sloupci a. Manévr Vf1-a1-a4 je zdlouhavý a oslabuje první řadu. Neoslabuje, na e1 (vstupní pole pro černého) jsem dvakrát, protože dáma b4 a věž a1 pole e1 kryjí společně! Aha, takže věže na a-sloupec, dáma na b4 straší vzít pěšce, věží šach na a8 a král utíká přes d7. Mezitím černý pustí pěšce d4 a rozběhne géčko, to nemusí být příjemné. Hergot, tady přece něco musí být. Jak nacpat soupeřova krále do matové pasti? A teď jsem to uviděl. Jen ať nevidí soupeř...

24.Db4 g5 25.Vfa1 g4 26.Dd6!! 1-0

Po tahu dámou se soupeř podíval na šachovnici, na mne, na šachovnici a s poblahopřáním vzdal partii.

Pět bodů ze sedmi.

V posledním kole mne čekala čtvrtá šachovnice a pan Milan Kolesár. Snažil jsem se, ale nakonec prohrál. Hrála se Královská indická. Jakékoliv remízové řeči soupeř striktně odmítnul.

Zhlédnul jsem se ve vidličce na poli e5, nebylo to dobré:

26...h6 27.Sc1 Ve7 28.Sxg6 fxg6 29.Dd5+ Kh7 30.Dxd6 Dxd6 31.Vxd6

Jsem bez pěšce a je po partii. Ještě jsem se snažil, zkusil jsem oběť kvality, s tím že by mohla vzniknout koncovka věže proti střelci, ale vše zůstalo jen přáním. Ve 46. tahu jsem se vzdal.

Co říci závěrem. „Docela vydařený turnaj“. Kolikrát ještě budu 16. z 84, kolikrát budu mít pět bodů z osmi kol a k tomu +18 elo bodů nádavkem.

Můj výsledek na turnaji na Chess-Results

Stránky turnaje

Fotogalerie turnaje

Cestou domů jsem vzal slovenského kolegu do Žiliny, kde mě navedl do satelitní obce Višňová, kde jsem se zastavil u známých. Ke družné zábavě byla večeře v podobě pečeného kuřátka s rýží a broskvovým kompotem. K tomu maková buchta se šlehačkou a zmrzlina a navrch kávička.

No nejsou ty šachy nádherné?!