I. JAK ORGANIZOVAT A V JAKÉM POČTU ŠACHOVNIC HRÁT KRAJSKÉ SOUTĚŽE DRUŽSTEV
I.a. Systém krajských soutěží družstev
- Navrhuji systém soutěží družstev, který umí tato družstva sestavovat do čtveřic, které jsou k sobě automaticky podle předchozích výsledků nalosovávány tak, že bude vůči sobě každá čtveřice co nejvíce výkonnostně vyrovnaná a zároveň s tím všem přiřazuje soupeře si pokud možno co nejbližší z hlediska dojíždění. Zbytečná dojíždění výrazně potlačuje. Když už se jede na větší vzdálenost, tak už to má opravdu smysl, v podstatě toto může nastat u družstev, která bojují o ta nejvyšší umístění. Každá čtveřice hraje klasicky systémem každý s každým v oněch výkonnostně více vyrovnaných skupinách. I toto si myslím přináší větší atraktivitu pro všechny zúčastněné, dává to příležitost k větší soutěživosti po celou sezónu. Samozřejmě se musí myslet i na početní nesoulad; Většinou jistě nebude možno vytvořit jen přesně čtveřice. Toto se také nejeví jako příliš velký problém. Pro úplnost je také potřeba uvést, že v důsledku takovéhoto třídění můžou spolu některá družstva v jedné sezóně hrát i opakovaně. Automaticky spolu hrají dvojzápas dvě nejvýše umístěná družstva, jednou doma, jednou u soupeře, a ostatní bojují o postup do této nejvyšší skupiny a vystřídat poraženého. Ale k opakovanému vzájemnému utkání může dojít i mezi čtveřicemi a stane se to občas právě proto, že jsou si jak geograficky, tak i svými aktuálními výsledky výkonnostně těmi nejbližšími. Co je zajímavější, zopakovat si vyrovnané derby mezi místními rivaly, nebo jet někde dále, třeba až k hodně nevyrovnanému soupeři? I toto je významnou součástí principu nevynakládat zbytečné cestovní náklady, jak již bylo zmíněno výše.
- Systém do sebe umí zahrnout v podstatě libovolný počet soutěžících z celého sebeobsáhlejšího regionu. Protože všichni hrají v jedné velké skupině, nejsou problémy s hranicemi okresu, žádné dělení na kraj, oblast apod. Např. nebudou pro sebe nedostupná třeba dvě družstva dvou blízkých obcí jen proto, že každé patří k jinému okresu. Vše se zvládne dle výše uvedených bodů. V tomto vidím také velkou přednost.
- A troufám si i tvrdit, že tento systém určuje celkové pořadí až po absolutního vítěze mnohem objektivněji než jak to je dosud, např. Schurigovým systémem. Má objektivnější systém bodování jednotlivých utkání. Vítězství někde na konci pořadí jistě nemá takovou hodnotu jako vítězství nebo třeba jen remíza někde u vedoucích týmů. Tedy čím výše se probojuji, tím více bodů získávám za každé vítězství nebo remízu. Už sám o sobě motivuje v průběhu celé soutěže hrát o každý bod, a ona "berlička" jeden bod za remízu a tři za vítězství, aby byla povzbuzena snaha hrát tzv. na výhru, tvrdím, se zde stává už spíše neobjektivní. Jsou i bojovné remízy a družstva s důsledně vedenou snahou o vítězství můžou být takovýmto nevyrovnaným přístupem poškozována.
- Jak již bylo zmíněno; Systém už sám o sobě vybírá přiměřené soupeře si pokud možno geograficky co nejbližší. Ale má i další pojistku v tom, že družstvo si může limitovat se kterými soupeři nechce hrát, kam v žádném případě nechce dojíždět, a tedy mu nikdy nebudou nalosováni jako domácí družstvo. I toto systém umožňuje. Toto by posloužilo právě takovým skupinám (oddílům) které chtějí hrát jen volněji, bez jakýchkoliv ambicí, bez zájmu někam vysoko postupovat, nemít velké náklady na cestování, a tím pádem nechtějí dojíždět někam příliš daleko apod. Ale z druhé strany je škoda takovéto oddíly nechat až úplně v pasivitě, nechat úplně rozpadnout, protože by nezvládaly pro ně až zbytečně vysoké nároky. Ale i taková družstva by šachově obohatila alespoň jejich blízké okolí. A pokud si někdo omezí výběr soupeřů příliš, začne mu hrozit, že si nejvíce úměrně tomu on sám nezahraje. Přednostně budou rozlosovávaná družstva bez takovýchto omezení.
- Systém by měl i velkou pružnost v obsazení, tj. snadno by se do soutěží vstupovalo a opět vystupovalo. Třeba pro ty, u kterých klesá zájem mimo přísně zimní sezónu, chtějí hrát třeba jen v rozmezí listopad - únor. A i naopak, dává větší prostor pro ty, kteří by si sezónu třeba i rádi nějak prodloužili. Dá se hrát prakticky i naprosto nepřetržitě, od jednoho krátkého losovacího kola v počtu tří utkání k dalšímu atd. Žádné stresy z obsazováním soutěží, tabulek. Kolik by se zájemců v okamžiku rozlosovávání dalšího losovacího kola přihlásilo, tolik by hrálo. A na další losovací kolo by se zase příliš dlouho nečekalo, když by někdo nějaký termín zmeškal. Samozřejmě čím více losovacích kol kdo vynechá, tím méně bodů má možnost do celkového pořadí pro sebe získat. Tedy ani nějaké přihlašování se do soutěže s dostatečným časovým náskokem by nebylo potřeba řešit. Kdo by se do nějakého určeného termínu nepřihlásil, nedodal soupisku apod., nesplnil vše požadované, by nebyl vyřazen na celou další sezónu, ale jen by čekal na další losovací kolo, třeba nějakých šest týdnů.
- Snad jediná nevýhoda tohoto systému čtveřic se dá najít v tom, že u tohoto losovacího systému se nedá příliš dopředu určit, kdo bude kdy domácím a kdo bude hostujícím týmem. S jistotou se toto bude vědět vždy po každém novém rozlosování čtveřic, vždy pouze na další tři hrací kola dopředu. Tedy v podstatě je potřeba mít u hrací místnosti zajištěny všechny hrací termíny na celou určenou sezónu, byť se v souhrnu bude polovina utkání konat na půdě soupeřů.
Tolik obecná charakteristika navrhovaného losování soutěží družstev v několika bodech. Tedy nejen že nabízí, troufám si tvrdit, zajímavější průběh, ale zřejmě i pomůže řešit problémy s obsazováním soutěží družstev v našem kraji, právě nejvíce na těch nejnižších úrovních, kde se stává toto velmi aktuální.
Pokud by se přece jen o mém návrhu uvažovalo, myslím si, že v prvním kroku se dobře nabízí hrát krajskou soutěž zatím klasicky jako dosud, a do jedné velké skupiny zahrnout všechna oblastní i okresní družstva z celého kraje.
I.b. Hrát ve čtyřčlenných družstvech
Už delší dobu se uvažuje snížit počet šachovnic v krajských oblastních soutěžích družstev. Tedy by bylo také dobré se opravdu zamyslet nad tím, zda by nebylo vhodné vše od krajských oblastních soutěží níže hrát se čtyřčlennými družstvy. Právě se čtyřčlennými, a je pro to myslím si dost dobrých argumentů.
- Poměr bílých a černých by měl být vyrovnaný, což při lichém počtu šachovnic, např. při pěti šachovnicích, není dodrženo. Tedy potom: Dvě šachovnice jsou už asi opravdu málo a šest už spíše moc.
- Právě čtyři dospělí jsou akorát do jednoho auta, pro pět už to začíná být dost nepohodlné, obzvláště na větší vzdálenost. A od šesti výše se už vůbec nevystačí s jedním autem. Příznivou skutečností je i to, že dopravovat se na jednotlivá utkání obsazeným autem alespoň čtyřmi pasažéry je v současné době oproti veřejné dopravě i ekonomicky výhodnější.
- Když chce někdo pracovat s mladými a udělat z nich v oddíle třeba až samostatné družstvo, opět to s jedním autem dobře vychází. Mladí se už vzadu tři snáze srovnají a tedy nevznikne problém, když bude řidič nehrající, pátý, třeba nehrající trenér nebo nějaký rodič. A vedle řidiče sedne ten nejurostlejší mladý.
- Čtyřčlenná družstva by už usnadňovala i početně hodně slabým oddílům přece jen zkusit nějakou čtveřici, z těch nejaktivnějších, sestavit. Tedy by se mohli zapojit i takoví, kteří toto dosud ani nemají možnost zvládnout.
- Podstatně menší nároky na prostornost hrací místnosti. Může být přece jen snazší najít prostor pro čtyři šachovnice jako pro osm šachovnic.
- A u oddílů s většími možnostmi; Odedávna jsme byli zvyklí obsazovat osm šachovnic, tedy se do úplně stejného prostoru stejně dobře vejdou právě dvě domácí čtyřčlenná družstva. Což také přináší případně i jakési potlačení problému s případným řízeným losováním. Takže pokud má nějaký oddíl dostatek aktivních hráčů, zahrají si stejně tak ve dvou čtveřicích jako v osmici, a možná i zajímavěji. Vůbec si myslím, že sestavit dvě čtveřice je pro oddíl obecně zajímavější jako hrát v jedné osmici. A ty šťastné oddíly, které by mohly a chtěly plně zapojit víc jak osm hráčů by zajisté také snáze sestavovaly další čtveřice, než sestavovat další celé osmice; opět lepší prostor pro uplatnění maxima aktivních hráčů.
- Možná že určitým bonusem navíc ve prospěch čtveřic může být i to, že se ve čtveřicích zajisté snáze jak v osmicích sestaví pokud možno co nejvyrovnanější družstvo bez velkých výkonnostních rozdílů. Je na zváženou, že by i toto mohlo hrát určitou roli v době, kdy bývá běžným problémem vůbec nějaké osmice sestavit, a tedy velké rozdíly ve výkonnosti mezi jednotlivými hráči družstva zpravidla narůstají úměrně počtu nasazených hráčů.
II. DOPLŇUJÍCÍ NÁMĚTY K DALŠÍ ÚVAZE
II.a. Větší prostor pro tzv. „písmenkové“ hráče
A ještě toto k zamyšlení, coby zlepšení a pomoc pro nejslabší a začínající oddíly:
Dost se nabízí zvážit, jak by se mohlo v nejnižších soutěžích přistupovat k „písmenkovým“ hráčům (volný hráč, host, cizinec). Jak moc je potřeba i na nejnižších úrovních dbát na to, že oněch „písmenkových“ hráčů může nastupovat méně jak polovina z určeného počtu šachovnic. Domnívám se že i zde je prostor k zamyšlení, zda by nebylo dobré na oněch nejnižších úrovních soutěží postupovat benevolentněji. Mnohé oddíly by si mezi sebou mohly velmi dobře vzájemně vypomáhat a celá soutěž by byla o to více obohacena. A je potřeba se zaměřit právě na ta nejslabší místa. Mnohým oddílům hrajícím na nejnižších úrovních by toto jistě výrazně pomohlo k větší aktivitě. Může být hrací kolo kde družstvo vytvoří sestavu čistě s kmenových hráčů, a může přijít jiné hrací kolo, kde dá toto družstvo dohromady sotva polovinu kmenových hráčů. Např. u čtveřic by bylo stanoveno, že v nastoupeném družstvu daného oddílu musí být alespoň jeden kmenový hráč.
II.b. Společní náhradníci
Také se nabízí ke zvážení, zda by nepřišlo vhod oddílům, které by chtěly postavit více družstev, usnadnit sestavování všech zúčastněných družstev. Asi se dá říci, že nejvyšší prioritou by mělo být dát co největší prostor takovým hráčům, kteří se chtějí co nejaktivněji zapojovat. Když se ale postaví družstvo, je samozřejmostí, že musí být k dispozici i dostatečný počet náhradníků. Když bude mít družstvo velký počet náhradníků, může dojít ke zbytečnému blokování aktivních hráčů, pokud tedy vůbec má ten přepych kde brát dostatek náhradníků. A naopak, malá rezerva náhradníků může zase někdy přinést problémy s momentálním nedostatkem hráčů, a potom nebude vzácností, že některá družstva budou nastupovat k jednotlivým utkáním nekompletní. Prostě smyslem tohoto návrhu k úvaze je vytvořit co nejpružnější podmínky pro všechny aktivní hráče, neboli kdo má chuť do hry by měl ihned dostat maximum příležitostí, než jej jeho nadšení přejde. A s tím i souvisí ke zvážení otázka, zda by nemohla být u družstev hrajících na nejnižší úrovni umožněna společná základna náhradníků pro více družstev. I toto by možná mohla být cesta, jak zapojit co největší procento aktivních hráčů, případně snáze získávat nové hráče. Jak moc by mohl být tento návrh přínosný by asi opravdu ukázala až samotná praxe. Vše samozřejmě za vhodně stanovených podmínek.
Zde příklad takto stanovených podmínek:
- Hráč může být zapsán jako společný náhradník jen v jednom oddíle.
- Společný náhradník nesmí být zařazen v žádné základní sestavě toho oddílu, ve kterém je jako společný náhradník zapsán.
- Společný náhradník nesmí být zapsán na soupisce jiných oddílů, které by byly ve skupině s oddílem, ve kterém je jako společný náhradník zapsán.
- Společný náhradník nesmí mít vyšší rating jako je průměrný rating základní sestavy každého družstva, pro které je jako společný náhradník nominován.
Především s přijetím systému se čtyřmi šachovnicemi by vše uvedené v bodech II.a a II.b výše do sebe dobře zapadalo. Snad nejvíce by se toto uplatnilo pro co nejaktivnější nasazování začínajících mladých hráčů. Zajisté by toto přineslo i o něco zvýšenou administrativní zátěž, ale myslím si, že je opravdu ke zvážení, zda pozitiva nepřevažují nad negativy.
III. NA ZÁVĚR
Mé návrhy se mohou jevit až příliš radikální, ale je potřeba se na to dívat pohledem respektujícím současný vývoj. Ke všem zmíněným návrhům mě vede v podstatě sledování reálného stavu všude kolem nás, zkušenost dlouhodobě vypozorovaná i z mé praxe. Jde prostě o vytvoření co nejvhodnějších podmínek pro hráče a oddíly na těch nejnižších úrovních, někdy jen těžce se udržujících pohromadě. Nejlépe ať samotné oddíly popřemýšlí jak by to či ono bylo pro ně přínosné. Vůbec jakékoliv principy odvozovat od těch nejnižších úrovní, ze kterých nakonec vždy vše vychází, a podchytit každou iniciativu, než se tato nenávratně vytratí. Vytvořit podmínky pro ty zájemce o šachovou hru, kteří nehledají nějaký až systematický profesionální přístup ale chtějí se zabavit šachovou hrou s tím, že se budou na takovéto soutěže klást přiměřené nároky. Tak jako necítíme potřebu, jistě oprávněnou, v nejnižších soutěžích družstev delegovat rozhodčí, stejně tak je nesmyslné vyžadovat některé až přehnaně upjaté podmínky. Zajisté všeho s mírou. A je potřeba v první řadě říci, že je žádoucí se na zmíněnou problematiku navrhovanou pro nejnižší úrovně soutěží dívat nejvíce optikou právě těch malých až rozpadajících se oddílů, jak těmto vše navrhované poslouží. Ale také zde vidím i dobrou příležitost pro vetší úspěšnější oddíly, kterým takovéto výše naznačené prostředí může dávat lepší prostor pro zapojování začínajících mladých hráčů tak aby to bylo pro ně co nejzajímavější. A začít právě od těch nejnižších soutěží. I z tohoto důvodu jsou výše uvedené návrhy možná opravdu nezanedbatelný podnět! Náročnější kritéria uplatňovat až u vyšších úrovní soutěží. Hledejme v tom i dobrý propagační potenciál, i snáze získávat nové hráče a celé oddíly, a nebylo by od věci zkusit tohoto využívat, zkusit co se podaří.
Celý návrh ve formátu docx ke stažení |
