Zdá se mi, že to není zase tak dlouho, co Mirek Šuba ve svém domovském ŠK Šternberk slavil své padesátiny. Ale zdání je jen sen, pokud budu citovat klasiky. Čas prostě letí a Mirek má ze své životní partie úspěšně za sebou další desítku tahů. Šedesátka je holt tu. Jako vždycky si jubileum šachově oslaví turnajem se svými nejbližšími přáteli v klubovně. Chceme mu všichni popřát pevné zdraví, pohodu, stále stejný nezdolný optimismus, kterým disponuje, a samozřejmě jen samé úspěšné partie. Já mu mohu navíc věnovat i pár osobních řádků medailonu a činím tak ze srdce a rád.

„Nejíš to, ty to nemáš rád,“ ptá se mě s pobaveným úsměvem na kterémsi vánočním přeboru našeho oddílu Mirek, když reaguje na mé rozpaky z nenadálé nadílky v podobě uzených klobásek, které přivezl ochutnat z domova. Samozřejmě, že klobásy jím. A musím si pospíšit, protože během chvilky se po nich v místnosti plné chlapů jen zaprášilo. Přesně toto je osobitost Mirka. Pohodový, usměvavý, kamarádsky pohostinný a ještě s kapkou pro sebe typického, lehce ironického humoru.

Miroslav Šuba slaví šedesátiny

Za šachovnicí ovšem nežertuje. Pokud pomineme všemi známé a zažité zvolání údivu nad překvapivým tahem, který nečekal: „To šlo?“ Žerty pak většinou přechází i ty, se kterými bojuje. Je to velmi dobrý a velice zkušený klubový hráč. Jeho elo koeficient vždy osciloval okolo 1800. V klasickém šachu. Je tu ovšem ještě šach bleskový a Mirek je vyhlášený blicař našeho klubu. Troufám si říct, že jeho elo, ačkoliv oficiálně uhrané jej v bleskovém šachu nemá, by bylo podstatně vyšší.

Pro bleskový šach má prostě talent, ale i velké zaujetí a blicky hraje nesmírně rád. Nutno podotknout, že bez časové bonifikace. Čistá pětiminutovka, to je jeho oblíbená parketa. Bonifikacím jako modernímu a zřejmě i šachově spravedlivějšímu způsobu času na partii v tomto smyslu rozumí. Tedy až do výše svého zpola vážně a zpola žertem proneseného výroku: „No řekněte mi, k čemu ty vteřiny navíc u pětiminutovky jsou? Ten zážitek boje přece spočívá právě v té potřebné rychlosti, v soustředění, v těch nervech nadoraz a v možnosti soupeře i shodit na čas, když to neustojí.“ Ostatně, není ani zdaleka jediným šachistou, který hájí tento názor.

Teorii zahájení alespoň v nutném základu zná. Ovšem většinou se jí stejně příliš neřídí. Rozehrává partie po svém. Ačkoliv je to pojetím velice dynamický hráč a především útočník, začátek probíhá zprvu klidně. Nejčastěji volí zdravý vývin figur, neuspěchané tahy pěšci. To vše se může komukoliv, kdo jej herně nezná, zdát až příliš krotké. Mirek prostě občas zahajuje s trochou nadsázky jakoby odzadu. Ale zahájení rychle mine a už je tu přechod do střední hry. A tady to začne. Aktivní tahy figurami, většinou nátlaková hra. Řadě soupeřů je jeho styl dost nepříjemný.

Takticky je velice pohotový, to je opravdu jeho silná stránka. Dokonce i když se musí bránit, volí ponejvíce aktivní obranu, kdy každým tahem přesouvá figurku na místo, kde za pár okamžiků může už být potenciálně nepříjemná i do té doby útočícímu soupeři. Všimnul jsem si za ta léta, že když chybuje v bleskovce, pak ponejvíce paradoxně v klidné či zjednodušené pozici. Má to svou logiku, už je to ploché a ne tolik zajímavé. I když náročnost propočtu a přesnosti je i zde. Mirek má mnohem raději komplikované pozice, plné figur a oboustranných možností. V takových se v omezeném čase většinou orientuje líp a rychleji než soupeř. Chcete na hodinách v blicce lepší čas v průběhu partie, než má Mirek? Hm, tak hodně štěstí...

Dalším výrazným šachovým rysem jeho osobnosti je velká bojovnost a houževnatost. Mirek v drtivé většině případů nestřádá klidné remízy, má hodně rezultativních partií. Jistě, dokáže i prohrát, někdy i tvrdě, jako každý. Ale vyhraných partií má více. A hodně je z těch, co se od začátku třeba nevyvíjely úplně ideálně a Mirek je tvrdou hrou a svou urputností dokázal otočit. A pokud má svůj den a daří se, pak je to často jen na jednu branku a vyhrává přesvědčivě a nezřídka i efektně.

Jeho optimismus je nezdolný. Jak to tak bývá, nestrannému pozorovateli se může zdát, že jde občas i na úkor přísné objektivity. Mirek totiž vidí každou pozici, kromě těch už opravdu špatných, jako zcela hratelnou a co víc - nadějnou. Když řeknu, že jsem několikrát dostal vyplísněno za to, že jsem partii dal za remízu, bude to silné rčení, ale minimálně jsem byl (a nejen já) objektem Mirkova údivu ve stylu: a proč? To se přece dalo hrát! Nezřídka u toho hned začal ukazovat varianty a dokazovat své přesvědčení. Někdy byla ta analýza správná, jindy se mýlil. Ale to není podstatné. Důležitý je jeho tah na branku. Jeho obrovská vůle a chuť po vítězství. Bojovnost až do posledních možností, zaujetí a co si budeme nalhávat - především odvaha - která zdaleka není dána každému.

Ze srdce mu v oddílu přejeme jen samé vítězné partie!

Je to spolehlivý klubový hráč. I to už dnes není žádnou samozřejmostí. Cítí vůči oddílu velkou loajalitu, pravidelně a velmi ukázněně nastupuje ke všem zápasům soutěží družstev. Spoluvytváří ono stabilní a po dlouhou dobu zdravé jádro oddílu. Vzděláním je inženýr ekonom a v soukromí je to skromný a taktní chlap. Nikdy jsem ho třeba neviděl, že by se někam příliš hrnul a prosazoval se. To ale není to samé jako ušlápnutost. Mirek umí být hlasitý, dát o sobě vědět. Mám rád jeho humor, nakažlivý a upřímný smích.

A obdivuji jeho buldočí povahu v šachu. Stalo se, že jsem ho v předchozích letech na vánočních klubových přeborech párkrát porazil v bleskovce. Loni mi to vrátil, ale i v letech, kdy prohrál, bylo vidět, jak prahne po vítězství. Po ukončeném turnaji při volných partiích a skleničce vína na mě jen kývl prstem: „Pojď a hraj!“ Pak mě dvakrát či třikrát v řadě porazil. Pro Mirka je to typické, umí prohrávat, ale rozhazuje mu to jeho osobní stabilitu. A tak si poté musí aspoň spravit náladu, obnovit vnitřní harmonii a řád. Velmi dobře ho v tomto chápu. A i přes zdánlivou šachovou rivalitu je to zcela přátelské. Hraji s ním rád.

Mirek je prostě dobrý šachista. Dobrý člen oddílu. Dobrý chlap.