Až na dvě či tři výjimky, protože nikdy nevyjde přijít úplně všem, se sešel celý klub a k tomu dorazili i pozvaní hráči z řad u nás hostujících šachistů. Složení soutěže tak bylo docela reprezentativní. A aby toho nebylo málo, přišli si zahrát i dva amatéři z řad veřejnosti, kteří si prostě chtěli zkusit šachy na této úrovni. Je samozřejmé, že na ostřílené klubové hráče nestačili, ale hrát uměli a body zadarmo rozhodně nerozdávali.
„Moc se mi tu líbí. Moje dcera hrála zmiňovaný dětský turnaj a jsem rád, že šachy jí začínají jít od ruky. Sám jsem se je taky naučil a docela mě to chytlo. Když vydržím, nevylučuji, že se tomu budu věnovat i závodně,“ konstatoval pan Loutocký, tatínek jedné z našich mladých nadějí. „Díru do světa jsem tu neudělal a pocítil jsem, jak náročné je hrát s šachisty, kteří se tomu opravdu soutěžně věnují. Doposud jsem měl jen možnost zahrát si sem tam po hospodách, kde jsem občas nějaké partie vyhrál. Tady je to zcela jiná úroveň. Byl to pro mě ale úžasný předvánoční zážitek. Nelituji času, který jsem tu strávil a je to určitě zajímavá zkušenost,“ vyjádřil se pan Štercl. I jemu bylo nabídnuto, aby mezi nás během roku zavítal kdykoliv.
Závěrečná tabulka, kterou přikládám ke článku, je psána rukou. Hrálo se systémem každý s každým a losovalo se na papíře pomocí Schurigovy tabulky. Prostě takový malý retro závan. Ani elo koeficienty u hráčů nenajdete, kdo chce, může si je snadno zjistit. Neměli jsme to zapotřebí, šlo o zcela volné pojetí a všichni se dokonale známe. Přesně víme, jakou má kdo šachovou sílu, známe vzájemně styl hry a konec konců - v pětiminutovkách se může stát naprosto cokoliv. To se i potvrdilo, když během turnaje padl nejeden překvapivý výsledek.
Bojovalo se jako o život. Nikdo mě nepřesvědčí, že tyto volné a veskrze přátelské turnaje nemají své kouzlo. O nic nejde, jen si uvolněně zahrát a pobavit se v kruhu blízkých. Výhry těší a prohry v podstatě nemrzí. Kluci si přišli šachy hlavně užít. A jak drze a často i nekorektně a za hranicí únosnosti se to občas tahalo a zkoušelo. I tohle k tomu patří. A po každé partii upřímný stisk ruky, smích a hlavně - přání pokojných Vánoc a všeho dobrého.
V roli hlavního favorita stanul Šternberák Petr Mohapl, jinak hráč TJ Tatran Litovel a náš stálý host. Petr byl jako každoročně třídou jen sám pro sebe a ani letos se nezhostil úlohy Santa Klause, aby rozdával body. Soutěží projel zcela nekompromisně a drtil všechny, co mu přišli pod ruku. Jedinou cennou půlku s ním uhrál Jirka Flejberk, který jinak i přes dvě zaváhání a nějaké remízky obsadil velmi pěknou třetí příčku. Mohapl tedy předvánoční dostaveníčko suverénně vyhrál. Jelikož ale není naším členem, o klubovém přeborníkovi rozhodovalo další pořadí. Stal se jím druhý hráč v pořadí a současně náš specialista na blicky Mirek Šuba. Ten předvedl famózní formu, když ze 14 možných bodů ztratil jen jednu prohru a jednu remízu.
Nepodcenili jsme ani občerstvení. V přestávkách mezi jednotlivými koly byly k dispozici vynikající obložené chlebíčky, po kterých se jen zaprášilo. Sem tam byly k zakousnutí i jiné lahůdky, třeba Mirek Šuba donesl ochutnat výborné jitrnice. A chybět nesmělo ani vánoční cukroví. Řidiči, co si o alkoholu mohou nechat jen zdát, to spláchli minerálkou, ostatní si ale mohli dopřát pivo či skleničku vína, jak měl kdo chuť. Ceny byly na této úrovni pro všechny stejné - každý obdržel domů na svátky láhev kvalitního vína.
Tak tedy na zdraví a za rok zase! |
