Turnaj se hned v úvodu bohužel neobešel bez komplikací. A má-li být něco podrobeno mírné kritice, je možná lépe to říci hned v úvodu, dál se k tomu nevracet a věřit ve zlepšení pro příště. „Ačkoliv jsme v propozicích avizovali striktní nutnost přivézt šachovou soupravu na každého lichého hráče, který se chtěl zúčastnit, z počátku to vypadalo zle. I před samotným zahájením soutěže jsme opakovaně přítomné museli vyzývat, aby své šachovnice a hodiny postavili, přičemž výsledek byl nevalný. Každý prostě nemá možnost pokrýt turnajový materiál v dostatečné míře z vlastních zdrojů. Pomohly nám v tomto výrazně výpravy z Mohelnice a Zábřehu, ale zažili jsme zbytečné starosti a stres. Nastalá situace mě k nutí k úvaze, že příště budeme muset být asi přísnější. Hned u prezentace se bude kontrolovat dovezený materiál a přidělovat čísla stolů, kam půjde,“ konstatoval jeden z hlavních pořadatelů David Kofránek. V zásadě má pravdu. Buďme, prosím, více vstřícní a sportovně kolegiální.
„Jinak ale musím říci, že všechno klape na jedničku. K šachu patří neodmyslitelně i počasí a venku je dnes správně sychravo, které občas doprovází déšť. To je přece pro účast na turnaji v uzavřeném sále to nejlepší,“ usmíval se u stolku pro prezentaci hráčů loštický Pavel Klička. A dodal: „Účastnický rekord s více než devadesátkou hráčů dnes určitě nepadne, ale to nevadí. Celkový počet 86 šachistů není od této mety zase tak daleko a my jsme s počtem příchozích samozřejmě spokojení. Podařilo se nám za poslední roky vyladit i termín našeho setkání, když dříve jsme občas kolidovali s oblíbeným rapidem O Losinského kapra. To byla škoda. Tříštilo to účast hráčů a všichni jsou nakonec rádi, že mají možnost zahrát si na obou turnajích.“
Pokerový obličej nestačí, koncovka se zahalenou tváří
Kdo byl někdy v Lošticích, dobře ví, že už samotný úvod klání má nevšední a parádní aranžmá. Soutěž osobně zahajuje jeho veličenstvo král Tvarůžek a na jeho počet musí všichni v sále povstat. Zatímco jeho výsost se omezila jen na krátkou zdravici, starostka města Šárka Havelková Seifertová s povděkem kvitovala hojnou účast a přítomné osobně přivítala: „Jsem ráda, že jste k nám opět našli cestu. Užijte si šachy, bojujte tvrdě a čestně. A nad rámec sportovní stránky věřím, že vám zůstane i prostor pro tu neformální, včetně toho, že ve městě tvarůžků se necháte zlákat i k jejich případné ochutnávce.“
Krále Tvarůžka k pódiu doprovodil, rovněž v dobovém kostýmu, i místní řezbář Jaroslav Beneš. Ten nejenže přednesl vlastnoručně složenou oslavnou báseň, ale především věnoval do turnaje hlavní trofej pro vítěze - vyřezávaného loštického tvarůžkového krále. „Ta soška přinese jeho majiteli štěstí. Je z lípy velkolisté, přičemž její dřevo jsem si za tímto účelem bral o svatojánské noci, kdy má nejvyšší moc. Je to stejné, jako když jsem hasičům vyřezával sv. Floriána. I tam jsem si vzal dřevo z lípy, která byla pro změnu zasažená bleskem. Aby před ohněm chránila. Někomu se to může zdát úsměvné, ale já bych mystiku zase tolik nepodceňoval. Když jsem se přistěhoval do Loštic, zjevila se mi jednou v noci postava, spíše takové modré světlo. A bylo mi řečeno, abych svůj dům otevřel lidem a něco pro ně průběžně dělal. Tak jsem poslechl a jsem tu i s hlavní cenou pro vítěze,“ smál se na celé kolo Beneš.
Jeho veličenstvo král Tvarůžek a řezbář Jaroslav Beneš
V roli hlavního sudího po obdobné nedávné práci v Mohelnici stanul Radek Kolář mladší. Pozice arbitra se zhostil na jedničku. Radek má nesmírně pozitivní vlastnost - dokáže být dostatečně autoritativní, pokud musí rozhodnout a za tímto verdiktem si stát, avšak činí tak s laskavostí, s chápavým úsměvem a snad to nepřeženu, když řeknu, že vyzařuje pohodovou energii, která i jedince, který nemají občas ke konfliktu daleko, dokáže umravnit. „Mám-li být upřímný, na mohelnickém turnaji jsem měl větší pohodu. Tady to občas zaskřípalo, hodně se řešily tahy proti pravidlům a s tím spojené dvouminutové časové bonifikace. Ale sem tam došlo i k přestřelce nad šachovnicí, přičemž jednou jsem rozvášněnou debatu, kde jeden měl pravdu z hlediska fair play a druhý z toho herního, musel nakonec utnout a rozhodnout samozřejmě v souladu s pravidly. Jiná věc je, že oba hráči po chvíli vychladli a jeden druhému se omluvil. Šachy jsou prostě občas i o velmi silných emocích,“ konstatoval Kolář.
Myslím, že nikdo si nemohl stěžovat ani na zázemí turnaje. Prostorný hrací sál, dobré osvětlení a dostatek místa pro všechny patřily k základním bonusům. Ale nebyly zdaleka jediné. Po celou dobu byl k dispozici dobře zásobený bufet, kde se - jak jinak v Lošticích - k občerstvení nabízel chléb s máslem a tvarůžky, byl zajištěný alko i nealko pitný režim a k dovršení všeho si hráči hned při příjezdu mohli zaplatit dopředu objednaný oběd. Něco teplého do žaludku v poledne uvítá každý a vývar s nudlemi i bramborový salát s řízkem ocenili snad všichni. A ve zbylém čase polední přestávky pak mnozí poslechli paní starostku a v nedaleké tvarůžkové prodejně pořídili i něco dobrého pro své blízké doma.
Vpravo nejlepší žena turnaje Zdeňka Vránová
Startovní listina zaznamenala v pozicích hlavních mužských favoritů mistra fide Vladimíra Karlíka (2012) a kandidáty mistra Tomáše Pokorného (2161) a Jakuba Vaculíka (2139). Pozadu tentokrát ale nezůstaly ani ženy, kterých se v Lošticích sešlo více, než na běžném turnaji bývá zvykem. Jasnou favoritkou byla někdejší česká reprezentantka a mezinárodní ženská šachová mistryně Petra Sochorová (2132). Připomínám, že Petra byla za svobodna Blažková. Je už poměrně dlouho vdaná a nerozebíral bych to, kdybych párkrát osobně v sále nezaslechl, jak se mnozí dohadují, že se jim zdá povědomá, jen jméno jim nic neříká. I její hra se těšila pozornosti, často kolem sebe měla hlouček diváků. Zdatně jí sekundovaly ženská mistryně fide Michaela Svobodová (1955), Anna Malá (1905) a Zdeňka Vránová (1862). Sochorová, ačkoliv hrála své obvyklé, nápadité šachy, nakonec roli favoritky nepotvrdila. Ostatní tři hráčky získaly shodně 6 bodů z 9 a tak o první v pořadí rozhodlo pomocné hodnocení, jež přálo Zdeňce Vránové, která se jinak celkově umístila na pěkné osmé příčce.
Z celkového prvenství se radoval Jakub Vaculík. Začal pěti výhrami v řadě, pak dvakrát remizoval a znovu vyhrál. V posledním kole se rychle a nerozhodně rozešel s mistrem fide Vítem Valentou (1936) a mohl slavit se 7,5 bodu triumf. Vůbec si toho ale nebyl vědom! Požádal jsem jej o krátký komentář a dověděl se: „Já že jsem vyhrál? To asi ne, přece 7,5 bodu nemusí na vítězství stačit. Fakt? Hm... Ale jinak jsem si to tu užil. Se vším všudy. Dnes to bylo takové zvláštní. Moc jsem se nenadřel. Ono to nebylo ani od počátku mým cílem. Hrál jsem volně, chtěl jsem se šachem hlavně bavit. A je pravda, že jsem tahal rychle. Na prvních pět partií jsem spotřeboval dohromady snad dvacet minut a všechny jsem je vyhrál. To je skoro neuvěřitelné. Vlastně mi to tady připomínalo takovou volnou dovolenou,“ usmíval se Vaculík.
O další místa se strhla pranice. Z počátku to nadějně vypadalo i pro Pokorného, toho ale zbrzdila prohra v pátém kole, kde podlehl vítězi turnaje. Důsledně a velice pevně si šel za svým i Karlík. Ten ani jednou neprohrál, ale zase ztratil 4 remízy. A tak se oba pánové nakonec potkali na shodném sedmibodovém zisku, když vedlejší hodnocení stříbrnou pozici přiřklo Pokornému a Karlíkovi zůstal bronz. Sedmi bodů pak ještě dosáhl i kandidát mistra Jan Krejčí starší (2041), na kterého ovšem zůstala jen čtvrtá a nepopulární „brambora“. A za zmínku stojí i velice pěkné 6. místo Antonína Hartingera (1844). Toník je i při svém mládí už zkušený hráč, ale přece jen tak dobré umístění a dosažené performance elo 2020 je určitě milým překvapením.
Zleva vítěz turnaje Vaculík, druhý v pořadí Pokorný a bronzový Karlík
A pak už jen závěr. Vyhlašování vítězů v podání příjemného a vtipného komentáře ředitele turnaje Romana Oliveriusa, spousta cen pro všechny, řada a řada podání rukou a přání v očekávání nadcházejících svátků. Tak tedy příjemný Advent všem!
Konečné pořadí v pdf
Výsledky na Chess-results
Fotogalerie |
