Jsem moc rád, že po nepříjemné a dlouhé covidové pauze se opět vrací na scénu řada turnajů, které se v minulosti těšily velké oblibě. Mezi ty určitě patří i klání O pohár města Moravský Beroun v rapid šachu. Po roční pauze proběhl v sobotu 10. září již 24. ročník tohoto turnaje, který se hrál tempem 15 minut na partii v devítikolovém švýcaru se zápočtem na národní rapid elo.

Pořadatelé měli letos ztíženou organizační situaci. Prostorný a všemi oblíbený sál místního kulturního domu je už delší dobu rekonstruován. A tak Milan Pohanka, člen berounského šachového oddílu, zajistil prostory přísálí místního kina s tím, že prostor umožňoval účast maximálně 60 hráčů. Je samozřejmě škoda, že maximální kapacita ani tak nebyla naplněna a do soutěže se nakonec registrovalo 43 šachistů.

„Bohužel, taková je doba. Covid silně poznamenal účast na turnajích, v tom ani zdaleka nejsme sami. Celkový počet hráčů nakonec úplným fiaskem není a jsem především rád, že se můžeme potkat. Stojí to spoustu práce a nervů, aby všechno vyšlo a lidi byli v závěru spokojení,“ konstatoval Pohanka, který byl na konci turnajového dne už viditelně unavený. Organizaci však zvládl na jedničku.

Hrálo se v menším sále, ale turnaj si i tak všichni užili.

Zdatně mu sekundovala milá ženská obsluha za barem, který tentokrát nabídnul s ohledem na provizorní prostory jen skromnější občerstvení. A tak hráči museli oželet místní tradiční a velice oblíbené klobásky. Zdatně se činil i bruntálský rozhodčí Jozef Hmurčík. Boje odřídil a losoval pevnou rukou, možná místy zbytečně autoritativním způsobem, když zejména začátky kol stanovoval časově tak, že docházelo k mírným prodlevám. Hráči jeho styl však bez problémů vzali a vytknout se mu jinak nedá vůbec nic. Konflikty na šachovnicích se mu taky vyhnuly, když párkrát musel řešit jen časové přídavky pro nemožný tah. A ani zpoždění na závěr nebylo nakonec nijak fatální.

Všichni si turnaj přijeli užít, hrálo se v uvolněné a pohodové atmosféře. Ani o žerty nebyla nouze. „To je šílený, co předvádím, nějak se prostě nedaří, hodně nedaří“, stýskal si přibližně v polovině turnaje poloviční samomluvou na chodbě Petr Viktorin (1708) z ŠK Velké Losiny. Ne, že by ho autor těchto řádků vzápětí chtěl utěšovat a že by se mi kamaráda zželelo, šachy jsou holt boj, ale díky losu jsme vzápětí nastoupili proti sobě a zřejmě jsem Petrovi ulevil, když jsem přehlédl triviální pěšcovou vidličku, po které ztrácel materiál a on se vysmekl do remízy. Nevím, možná mu to spravilo náladu.

To Zbyněk Vrba (1621) z Šachového klubu Bruntál na to šel jinak, když v sále pobaveně rozhlašoval: „Zatím to bodově není úplně podle mých představ a přání. Ale to nevadí, protože v podstatě nyní už jen stačí zbytek partií vyhrát a bude všechno v pořádku.“ Na což kdosi spontánně reagoval: „Až na tu maličkost, že tohle chtějí asi všichni.“ A ani favorité se v průpovídkách nedrželi zpět. „Bože, já jsem až třetí. To není možné, fakt až třetí,“ volal na celý sál před koncem turnaje rozesmátý Ladislav Vaněk (2185) z Tatranu Litovel. Se zdravou ctižádostí dohrál i závěrečná kola, ale na svém umístění už nic nezměnil.

Jako vždy hloučky díváků a boje do posledních vteřin

Pokud to všechno čtete a říkáte si, jestli se autor úplně nezbláznil v rámci předchozích citací, pak vězte, že ne, nezbláznil. Ale pište léta stále dokola stejné turnaje a zjistíte, že všechno, nebo skoro všechno se pořád opakuje. To pak jednomu vysychá v hrdle a dochází i inspirace pro prsty, které při psaní článku tančí na klávesnici. A tak hledáte, čím ty texty ozvláštnit a někdy třeba vytáhnete i pár zákulisních řečí a fórků. I ty k tomu patří.

Výše uvedený Ladislav Vaněk tedy v závěru bral pomyslnou bronzovou medaili. Postupný bodový zisk si navíc, samozřejmě neúmyslně, pěkně rozdělil na třetiny, když v úvodních třech kolech vyhrál, pak třikrát remizoval a v závěru opět přidal tři bodové úspěchy. Na svůj výkon může být i právem pyšný. Uhrál 7,5 bodu z 9, stejně jako oba vítězové, takže turnaj nakonec skončil mrtvým během a naprostou vyrovnaností všech medailistů, když i pomocné hodnocení bylo velmi těsné.

Z druhého místa se radoval Patrik Gnida (2101) z klubu Šachy Hošťálková. Jako jediný z vítězů uhrál mírně lepší elo performance oproti svému aktuálnímu koeficientu. Na turnaji hýřil dobrou náladou, Patrika je zkrátka vždycky v sále všude plno. V partiích byl nekompromisní, avšak je cítit, že mu chybí ještě větší důraz, nějakou dobu nyní výkonnostně stagnuje, ačkoliv je mi dobře známo, že na internetu hraje a trénuje velice intenzivně.

Spolehlivý výkon podal hlavní favorit a mezinárodní šachový mistr Pavel Zpěvák (2204) z TJ Vlčnov. Můžeme samozřejmě na jeho úrovni diskutovat, zda ještě jedna půlka navíc nebyla na místě, aby první místo bylo nedělené. Jenže šachy hrají lidé z masa a kostí a čtvrhodinovky jsou často nevyzpytatelné a těžké i pro velmi silné šachisty. Bohužel jsem se IM Zpěváka nestihnul zeptat na dojmy z turnaje, avšak při udělování hlavní ceny z něj samozřejmě sálala spokojenost. A i kdybych se zeptal, nevím, jak bych pochodil, protože IM Zpěvák, vím z předchozí vlastní zkušenosti, bývá v podobných případech dosti uzavřený. Prostě málo mluví, ale hodně dobře hraje.

Zleva bronzový Ladislav Vaněk, vítěz turnaje IM Pavel Zpěvák a stříbrný Patrik Gnida

Je nad rámec kapacity článku vyjmenovávat všechny další možné vyhlašované kategorie. Ceny převzali nejlepší mládežníci, senioři, zahraniční hráči, nejúspěšnější žena i šachisté do určité výše elo koeficientu. Za zmínku však stojí dva skokani turnaje. Mladičký žák Glajc Nikodem, zahraniční účastník z polského Cieszyna, získal úctyhodných 5,5 bodu a elo performance měl 1857. Hrál sebejisté a už poměrně silné šachy a při jeho mládí lze očekávat další rychlé zlepšování. V závěrečném umístění oproti nasazení pak nejvíce poskočil Jiří Sedláček (1674) z ŠK Šternberk, když podobných úspěchů v poslední době zaznamenal více v řadě. „Je to už třetí turnaj v krátké době, kde končím celkově na šestém místě, což mě samozřejmě těší. Současně je to pro mě i signál, že hraji reálně lépe než na dosavadní elo a udělám všechno pro to, abych se i elově dostal na úroveň, které odpovídají má dosavadní umístění,“ komentoval Sedláček.

Nejlepším skokanem turnaje byl bílými hrající Jiří Sedláček.

V závěru se sluší poděkovat pořadatelům, organizace turnaje stojí opravdu velké úsilí. Vděčnost zasluhují i sponzoři. Jmenovitě především město Moravský Beroun, Ondrášovka, která zajistila pitný režim i ceny do turnaje a Granitol, jehož prostřednictvím si všichni nakonec odvezli - jako už tradičně - sady igelitových sáčků, které se v domácnostech hodí vždy. Tak za rok, snad už v nově opraveném sále kulturního domu, zase na shledanou.

Konečné pořadí v pdf

Konečné pořadí na Chess-results

Bohatá fotogalerie