O jakém dostaveníčku že jde řeč? V sobotu 4. června se hrál v Náměšti na Hané již 24. ročník Memoriálu Ladislava Zbořila, učitele a šachisty, který se do místního šachového života nesmazatelně zapsal. Turnaj byl koncipován jako bleskový, hrálo se tempem 2 x 5 minut na partii bez přídavku. To samozřejmě předznamenalo řadu dramatických situací, vrcholných časových tísní a z nich často vyplývajících nečekaných herních zvratů, o které ovšem v bleskovkách nikdy nebývá nouze.
Bojovalo se nekompromisně, často do poslední vteřiny.
Do poslední chvíle nebyl jasný ani počet kol, jenž se odvíjel od účasti šachistů přímo na místě. A ti se z počátku trousili do sálu hodně váhavě. Nakonec byl začátek posunut o půl hodiny, aby se v závěru prezentovalo 24 hráčů, kteří se utkali v 15 kolech. Všichni si tak zahráli víc než dosyta. Organizátorem turnaje byl opět Jiří Fiala, šachový nestor, který neváhá akci uspořádat ani v pozdním penzijním věku a jenž za toto úsilí zasluhuje uznání a poděkování, protože každý, kdo někdy nějaký turnaj zkoušel pro ostatní realizovat, ví velmi dobře, kolik to stojí práce.
„S účastí jsem spokojený. Asi by turnaji slušel i vyšší počet šachistů, ale už jsem si za poslední léta zvykl, že sem jezdí dvě až tři desítky hráčů a jsem naopak velice rád, že pauza způsobená Covidem a poslední nejisté dva roky se na účasti neprojevily víc. Snažil jsem se vše připravit tak, aby všichni byli maximálně spokojení. Zajistil jsem dostatek cen, což je výsledek mé letité spolupráce s místními sponzory, kteří jsou naštěstí stále ochotni do soutěže přispívat. A jsem vděčný za spolupráci rozhodčímu Martinu Hamplovi z Litovle, který mi pomohl i s losováním. A tak už jen úsměvem vzpomínám na časy, kdy žádný notebook nebyl a já tu turnaj losoval ještě pomocí kartiček. Kdysi dávno se mi celý systém rozjel a to jsem opravdu zažil horké chvíle, abych to v omezeném čase dal dohromady,“ zavzpomínal Jiří Fiala.
Pohled do hracího sálu
Turnaj se záhy stal jízdou dvou aktérů v opravdu zběsilém tempu, když od počátku výsledkově stoprocentní Patrik Gnida (1976) a Pavel Hrubeš (2078) poráželi jednoho soupeře za druhým. V pátém kole narazili na sebe a zrodila se remíza. Pak zařadili vyšší rychlost a pokračovali v úprku dál. Na svá konta přičítali jeden úspěch za druhým, až bylo posléze jasné, že o prvenství rozhodne sebemenší zaváhání jednoho z nich. To však nepřišlo. Úctyhodných 14,5 bodu z 15 znamenalo pro oba dělbu 1. a 2. místa, a tak rozhodnout muselo o pouhou polovinu bodu až třetí vedlejší hodnocení! To na zlatou pozici posadilo Gnidu a stříbro přisoudilo Hrubešovi. S tříbodovým odstupem na oba lídry si pro sebe třetí místo zajistil Roman Solil (1950). Hrál pevné šachy, ale sem tam si slabší chvilku taky vybral. Nejvýše nasazenému Pavlu Strašilovi (2117) tentokrát zůstala jen nepopulární bramborová medaile.
Z výsledkového hlediska za povšimnutí stojí i pěkné 6. místo organizátora Jiřího Fialy (1802), když je mu k dobru potřeba přičíst i fakt, že bleskovky jsou náročné i pro mnohem mladší hráče, a tak v jeho věku je to slušný výkon. Rovněž překvapili dva šachisté bez elo koeficientu Marek Čundrle i Jiří Sedláček, kteří získali shodně 8 bodů, opanovali 7. a 8. příčku. Student gymnázia Sedláček, od ledna v Šachovém svazu ČR nově registrovaná posila šternberského šachového oddílu, se k turnaji rovněž krátce vyjádřil: „Hrálo se mi tu dobře. Je to zábava, člověk si užije šachu v rychlé podobě, která je napínavá, když občas lze zachránit prohranou partii, nebo ve chvilce zcela ztratit tu vyhranou. Bleskový turnaj jsem hrál poprvé v životě. Znám pětiminutovky z šachové aplikace LiChess, kde je pravidelně zkouším. Ale fyzicky je to oproti online formě něco úplně jiného. Kola jdou tak rychle po sobě, že když se u jedné partie zdržíte do posledních vteřin, v podstatě se s nadsázkou nedostanete ani na WC. A i když jsou to krátké časové úseky, nervové vypětí je velké a potřeba absolutního soustředění po mnoha odehraných kolech postupně vyčerpává.“
Turnaj měl spád.
Každý z příchozích byl pozván na uvítací štamprličku slivovice, kterou bylo možno si vychutnat čistou i ředěnou v rámci „odlehčeného“ drinku. Občerstvení na turnaji zajištěno nebylo, ale s tím hráči dopředu počítali, když věděli, že v rámci polední pauzy si mohou skočit na oběd do sousední restaurace. Mnozí tak učinili a například loštický vepřový řízek plněný tvarůžkem bylo možno na talíři zahlédnout velmi často.
Uznání a díky zaslouží i rozhodčí turnaje Martin Hampl. Klání odřídil pevnou rukou a s velkým přehledem. Sem tam řešil spornou pozici, daleko častěji ale přidával hráčům čas po reklamaci nemožného tahu, který neprohrával první ale až druhý tah v pořadí. Když uvážíte, že u toho sám hrál a co chvíli jej vyrušoval nějaký podnět, pak klobouk dolů jak se s tím vším popasoval.
Cen bylo mnoho. Víc než hráčů. Na trofeje si organizátor Jiří Fiala prostě potrpí a každý to dávno ví, bez jakékoliv ironie. Co jinde sám vyžaduje a je zklamán, pakliže ceny nejsou, to sám zajistil v nadbytku. Přesto při jejich udílení vznikla úsměvná situace. Vítězové turnaje obdrželi finance přesně v souladu s propozicemi a pak už každý z hráčů dle umístění docházel ke stolku a vybíral, co si odnese. Došlo na všechny, a tak bylo Jiřím Fialou rozhodnuto, že začíná druhá část oceňování a všechno šlo ještě jednou dokola. Ale dobře, proč ne. Hráči se bavili a celkově to jen podtrhlo po celou dobu turnaje uvolněnou a žerty naplněnou atmosféru.
Vítězové turnaje: Zleva druhý Hrubeš, první Gnida a třetí Solil.
Turnaj byl v samotném závěru uzavřen příslibem: „Pokud mi bude zdraví sloužit a dokud seženu cenový fond, rád všechny zájemce přivítám i na dalších ročnících tohoto memoriálu,“ rozloučil se Jiří Fiala. Díky za to. Tak si za rok zase všichni přijeďme zablicat.
Výsledky na Chess-results
Fotogalerie z turnaje |
