Někdy mám docela intenzivní pocit, samozřejmě zcela subjektivní, že někteří lidé snad ani nestárnou. Jsou v mých očích prostě pořád stejní. Pak se kouknu trochu bedlivěji a připustím, že pár let uteklo a mezi vlasy toho kterého hráče už lze nalézt i pár šedin. Zrovna u Jirky to ovšem není nijak dramatické. A nejen to, pořád je to pohledný, štíhlý a pevný chlap se svým typickým, bez jakékoliv ironie fešáckým knírkem.
Je pravda, že tok času jsem si i u něj docela nedávno přece jen uvědomil. Po zápase v Bohuňovicích jsme narychlo vystoupili z auta a rozešli se na rušné křižovatce. Já spěchal do obchodu. Neměli to, co jsem potřeboval, a tak jsem se vydal do jiného obchodu, směrem k Jirkově domovu. Mezitím utekl nějaký čas, ale k mému překvapení jsme na místo dorazili oba současně. A já si snad poprvé všimnul mírného předklonu a faktu, že jeho chůze už je přece jen namáhavější a pomalejší. No budiž.
Ono by stačilo si vzpomenout i na moji dceru Elišku, která se vždy shovívavě usmívá, když přijdu domů a pronesu, že „kluci“ v klubu říkali to a to... Ona sama jim neřekne jinak než „strejčci“, čímž jasně dává najevo, co si myslí o klukovském označení chlapů, kteří jsou dávno v důchodu. Nemyslí to samozřejmě nijak zle, je to holt škádlivé zhodnocení z pohledu jejího svěžího sedmnáctiletého mládí. Přesto si nemůžu pomoci - Jirka Flejberk má i navzdory svým sedmi křížkům na hřbetě do „strejčka“ pořád ještě hodně daleko.
Pronikavý pohled na soupeře při zápase
Mimochodem, tu partii na zápase v Bohuňovicích vyhrál. Jako bezpočet jiných na své šachové pouti. A zvítězil v ní svým typickým stylem - poziční nátlakovou hrou. Jirka si samozřejmě občas, když je k tomu příležitost, i zakombinuje, ale není to jeho hlavní přednost. Daleko více umí postavit dobrou pozici, vyvinout do hry figury a získat výhodu. Pokud se mu toto podaří, pak obvykle běda soupeři. Pomalu a důsledně utahuje v postavení šroubek za šroubkem. Dusí protivníka, umně kombinuje trvalý a dynamický poziční nátlak se střídáním konkrétním hrozeb. Partii protihráč obvykle dokáže dlouho hájit, ale ani Jirka nespěchá. Ví, že taková hra musí přinést ovoce. A pak se to v jednom okamžiku zlomí a přijde zasloužený triumf.
S přibývajícími léty se jeho výkonnost samozřejmě jako u každého snižuje. Dodnes je to ale dobrý klubový hráč a platný člen mužstva při zápasech. V době, kdy mu to šlo od ruky lépe a stabilněji, míval elo i vysoko přes 1800 a byl nebezpečným soupeřem komukoliv na této úrovni. A co umí a vyznává stále, jsou bleskovky. Ty hraje vášnivě a opravdu dobře. O třídu lépe než zbytek pomalejších hracích temp. Pamatuji, že poměrně nedávno, snad v roce 2017, dokázal suverénně vyhrát bleskový vánoční přebor klubu, a že tam není jediným dobrým blicařem.
Uprostřed stojící Jirka Flejberk jako vítěz vánočního bleskového přeboru města Šternberku v roce 2017
K šachu se v poslední době vrátil i na závodní úrovni, když řadu let před tím soutěžně nehrál. Snad se na mě nebude zlobit, když přiznám, že v klubu koluje jakási omletá historka o drobné rozmíšce, která jej popudila a odehnala od šachovnice a soutěží družstev. No, řekněme, že by třeba i základ byl pravdivý. Ale šachisté, ač jsou také jen lidé z masa a kostí, nebývají dlouhodobě malicherní, zvláště pokud jde o přístup ke hře. Drtivá většina z nich šachem nasákne jako drogou, bez které nemohou a nechtějí být. A tak si daleko spíše myslím, že pokud Jirka na delší čas opustil závodní hru, měl k tomu především jiné a zřejmě dost pádné důvody. Ostatně - hrál i tak, třeba soukromě. Své by o tom mohl vyprávět náš nestor Konrád Kryst, jenž s ním doma sehrál bezpočet partií. A co jsem tak slyšel, tak o vzruch, veselí a sem tam i nějakou symbolickou sázku nebyla nouze.
Jirka je upřímný a komunikativní chlap. Ano, dokáže být občas mírně popudlivý. Pokud tedy odhlédneme od faktu, že to v podstatě téměř každý mužský. A možná že ani to slovo popudlivý nebylo úplně správné, spíše emotivní. Třeba do hry se vkládá plnou myslí a srdcem, je to bojovník, který nezastírá, že jen sama cesta není cílem. Zajímá jej prostě i výsledek a jeho touha po vítězství je v každé partii velice silná. Triumf přijímá skromně, ale s jasně vyjádřenou radostí a uspokojením. Prohru občas nese špatně. Když pokazí dobrou partii nebo udělá opravdu hrubou a zbytečnou chybu, dokáže přidat i mírně silnější výraz. To ovšem není nic jiného než katarze, která jen dokládá, jak moc hře a boji dává. A je důležité zdůraznit, že gratulace, uznání soupeři a sportovní přístup jsou u něj samozřejmostí.
Je to dobrosrdečný chlap. Všichni, kdo jej aspoň trochu znají, vědí, že Jirka je fajn šachový parťák a jedinec, který má rád život se vším, co přináší. Na nic si nehraje, dokáže být velmi civilní a spontánně přátelský. Mezi ním a mnou je v podstatě generační rozdíl. Takže třeba rovina tykání by jistě připadala v úvahu jen po jeho nabídce. Přesto se mi v minulosti stalo, že jsme se kdesi potkali a já byl zabraný do myšlenek. Chvatně jsem pozdravil a v reakci na jakýsi jeho dotaz jsem mu omylem tyknul. Okamžitě jsem se omluvil. Ale Jirka jen rozhodil rukama: „Laďo, to snad nemyslíš po těch letech vážně, tož sakra...“ A bylo vymalováno i bez oficialit. I to dokládá mnohé.
Jirka Flejberk za šachovnicí
Jirka jde cestou životem přímo. Je to přesně ten typ člověka, který si velmi dobře uvědomuje, že žije teď a tady a tudíž je škoda každého promarněného dne. Jeho povaha se odráží i v partiích. I zde hraje většinou jako by to měl být poslední duel a kdy jindy tedy ještě naposledy vyhrát než právě nyní?! A neoslavit tyto významné narozeniny? Vyloučeno. Všechny naše hráče soukromě pozval do klubovny, kde si na jeho počest zahrajeme - jak jinak než bleskový - turnaj a kde bude příležitost ke gratulaci a přípitku na jeho zdraví.
Dnes tedy alespoň zde a v těchto řádcích přeji Jirkovi jménem všech našich šachistů všechno nejlepší, pevné zdraví, klid a pohodu. Ať jej svět čtyřiašedesáti polí provází ještě dlouho. I já si s ním ještě chci zahrát a chci cítit, že mi jde tvrdě po krku, protože za šachovnicí žádná sedmdesátka a pozvolnější chůze neplatí. Budu se snažit jej porazit, ale klidně se může stát, že „(ne)strejček“ Jirka Flejberk mě roztříská na řešeto. |
