„Hele, pevně věřím, že víš, jak náš výsledek v článku popsat,“ jásal po skončení soutěže s trochou nadsázky Daniel. Užíval si konečné umístění, ale po celou dobu se bavil i hrou. Měl u ní občas i pořádný kus štěstí, ale to přeje připraveným, jak je známo. Pusu od ucha k uchu měl i táta Mojmír. Jeho umístění je - i při vší úctě - přece jen trochu překvapivé, stejně jako slušné elo performance 1811. Stoický klid předváděl Radek, ale jen na oko, i ten zářil spokojeností. Vezmu to však popořádku.
Všichni si po dlouhé době s chutí zahráli.
Ten turnaj vlastně neměl ani název. Žádný ročník mu nepředcházel a žádný další se dopředu na místě neplánoval. Mojmír se prostě rozhodl, že by bylo fajn si o víkendu před blížícím se rozjezdem soutěží družstev zahrát a do organizace zapojil i oba své syny. Byla to uzavřená společnost pozvaných hráčů z bohuňovického, šternberského a uničovského oddílu, kterou doplnil jeden neregistrovaný hráč, o kterém ještě bude řeč.
Všichni si v rámci sedmikolového švýcaru zahráli dosyta. A k chuti přišly i klobásky, kterými pořádající trojice pohostila všechny zúčastněné. Káva i čaj byly k dispozici. Svižný turnaj zkušeně losovala a jako rozhodčí řídila Alena Navrátilová z Uničova a stihla přitom i sama hrát. Až na nějaký ten nepřípustný tah a následné přidávání času nemusela nic řešit.
Líté boje za šachovnicemi
Klání probíhalo v přátelské atmosféře s občasným humorem a popichováním, jak už to chodívá v neformální společnosti starých známých. A samozřejmě, že si všichni po odehrání svých partií vždycky našli chvilku k bleskové analýze klíčových momentů či vzájemnému sdělení si dojmu z právě ukončeného boje. Všichni se přišli především pobavit a užít si šachu. Ovšem místy bylo i jasně znát, že odloučení způsobené covidem a nedostatek příležitosti k turnajové hře se podepisoval na zbytečných chybách a přehlédnutích, řada zúčastněných si posteskla, že jim prostě chybí dostatečná herní praxe.
Z počátku nic nenasvědčovalo tomu, že půjde o triumf rodiny tří šachistů. Radek patřil již dopředu k favoritům turnaje. Jako vždy hrál pevně, spolehlivě a střídal výhry a remízy. Před závěrečným kolem vedl před nejbližším konkurentem o půlbod. I poslední partii, kterou rozeberu následně, zvládnul a zaslouženě celkově zvítězil. Dařilo se však i jeho bratrovi a otci, kteří své souboje rovněž dovedli do vítězného konce, a tak Daniel bral pomyslné stříbro a Mojmír bronz.
Před posledním kolem navíc vzniklo úsměvné nasazení. Autora těchto řádků na něj upozornil uničovský Jirka Navrátil senior, když jen tak prohodil, zda nepořídíme fotku. Nejprve jsem nechápal proč, nafoceno jsem měl již dost. Až vzápětí jsem si uvědomil, že na prvních třech šachovnicích vedle sebe před závěrem sedí všichni tři Telaříci, a to ještě nebylo známo, že jejich rozesazení je i předzvěstí jejich konečného pořadí!
Před závěrečným kolem sedí na prvních třech šachovnicích všichni Telaříkové.
V závěru se chci ještě vrátit k oné poslední partii, kterou jsem výše avizoval. Radkovým bezprostředním konkurentem na druhém místě byl totiž poslední nasazený hráč turnaje, bez elo koeficientu a v šachovém svazu dosud neregistrovaný osmnáctiletý student gymnázia Jiří Sedláček z Olomouce. Ten si přijel zahrát první turnaj v životě a bylo to i poprvé, co hrál naživo s šachovými figurkami a hodinami! Do té doby trénoval šachy v rámci on-line hry se soupeři pouze ve známe šachové aplikaci Lichess.
„Trochu jsem se bál, jak mi to půjde v realitě. Přece jen je rozdíl hrát na mobilu a mít před sebou pouze dvourozměrnou šachovnici na displeji a něco jiného je hrát s figurkami. Nebo mačkat hodiny, které mi v aplikaci po tahu zastavuje automaticky program. Byl jsem z toho z počátku trochu nesvůj, ale rychle si zvykám a jsem příjemně překvapený, že velmi dobře počítám, vidím šachové souvislosti a vnímám vývoj partie i takhle přímo. A musím uznat, že reálná hra se mi velmi líbí. Stejně jako jsem nadšený z turnaje. Určitě jsem to nezkusil naposledy a při nejbližší příležitosti si opět někde zahraji,“ svěřil se svými pocity Jirka.
O celkové vítezství v turnaji v posledním kole bojoval Radek Telařík a Jiří Sedláček (vpravo).
Mezi ostatními hráči vzbudil zaslouženou pozornost. Předváděl totiž velmi dobré šachy. Svěřil se, že základní pravidla jej už v sedmi letech naučil jeho strýc. Pak jej ovšem dlouhá léta čtyřiašedesát polí zcela míjelo. Až přibližně před rokem se k nim vrátil. Rychle zjistil, že šach se mu víc a víc zamlouvá, ovšem ruku v ruce s tím přišlo poznání, že k alespoň trochu úspěšné hře je třeba jej studovat a trénovat jako cokoliv jiného. Využil svých znalostí angličtiny a v internetovém prostředí se jako samouk učil především ze zahraničních dostupných videí a materiálů, mnohdy předních světových velmistrů.
Na turnaj dorazil v podstatě na úrovni již hotového, poměrně dobrého klubového šachisty. A dá se čekat, že pokud vytrvá, registruje se u některého oddílu a vydá se na dráhu závodního hráče, jeho zdokonalování půjde dál a ještě o něm v budoucnu uslyšíme. Rozhodující partii o celkové vítězství v turnaji po infarktovém průběhu s Radkem Telaříkem nakonec prohrál. I čtvrté místo je však za těchto okolností velký úspěch, nehledě na to, že jeho příběh ukazuje nejen na zřejmě slušný, dosud skrytý talent, ale i na skutečnost, že šachy jsou tu kdykoliv pro každého a cesty k nim vedou opravdu různé, někdy i obdivuhodné.
Ve dvě odpoledne turnaj skončil. Dost času, aby si ještě všichni užili slunného dne a pozdního babího léta. Do Bohuňovic pak patří poděkování organizátorům, které šachová bohyně Caissa odměnila za jejich práci a snahu tím nejcennějším.
konečné pořadí v pdf
celkové výsledky na chess-results | 
