Netvrdím, že jsme se pasovali do role favorita, to opravdu nešlo. Ale po slabší docházce z minulých zápasů se konečně družstvo jakž takž sešlo a zejména na předních deskách to bylo hned znát. To soupeři přijeli v sestavě, jež se na první pohled zdála pro nás v pohodě hratelná. Jenže elo je opravdu někdy jen číslo. A zejména naše zadní desky se ten den nepotkaly s dobrou formou. Skóre se přelévalo a v závěru jasně vyznělo pro hostující družstvo. Vezmu však zápas popořadě.
Milan Zapletal (vlevo) a František Klézl uhráli remízu v partii plné zvratů.
První skončila partie na 4. šachovnici, kde domácí zastupující kapitán Mirek Šuba černými od začátku tlačil Milana Fibicha. Pozice byla zavřená, Mirek však aktivněji postavil své figury a postupně začalo docházet i na přímé hrozby. Milan nakonec nevhodně ustoupil dámou a ztratil jednoho a následně i druhé pěšce. Vzdával se v okamžiku, kdy se mu boj zcela rozpadl pod rukama. Od Mirka to byl spolehlivý a hlavně rychlý výkon. Ujali jsme se vedení.
To jsme však cca o půl hodiny později ztratili na sedmé desce, kde se bílými hrající autor těchto řádků potkal s Jiřím Horákem. Zahájení proběhlo klidně a vyměnily se dva páry lehkých figur. Při přechodu do střední hry jsem hledal aktivní tah. Našel jsem výpad pěšcem, který skrýval (zřejmě dost naivní) léčku, jež po odtažném šachu mohla vést k zisku dámy. Soupeř vše prohlédl, pěšce nechal být a střed šachovnice pokryl a vyztužil věží. Měl jsem raději měnit a vůbec mi na mysl nepřišly hrozby soupeře. Místo toho jsem tvrdošíjně pokračoval v původním plánu. Přichází útočný skok jezdcem a já až nyní zjišťuji, jak nebezpečný tah to je. V dalším průběhu jsem pod přímým útokem a hlavně - pozici nechápu správně dál. Protože v okamžiku, kdy jsem měl pocit, že je vše zažehnáno, přichází blesk z čistého nebe: oběť dámy za mou lehkou figuru. Nic z toho jsem neviděl! Forzírovaný průběh mě dostává do připrohrané koncovky a i tu - přiznávám otevřeně, že deprimován - bráním mizerně. Soupeř mě přejel jako tank.
Luboš Líbal (vlevo) vyjádřil svému mladému soupeři slova plná uznání.
Pak se dlouho hrálo dál. Do opětovného vedení nás dostal na pátém postu Luboš Líbal v souboji s mladinkým Vojtěchem Vodákem. Luboš hrál nekompromisně, vytvořil si krytého volného pěšce a výbornou technikou a přesným propočtem temp nakonec prorazil. „Ani mi nezbyl čas udělat rošádu. Hrál jsem pořád dopředu a s jasným plánem. Myslím, že to byla velmi zajímavá partie, kde se mi podařilo uplatnit i strategickou převahu. Musím ale ocenit svého oponenta. Bojoval úžasně a na svůj věk ukázal slušný propočet i poziční cit a porozumění souhře figur. Vyroste z něj velice silný šachista a nebude to dlouho trvat,“ komentoval duel Líbal.
Roli vedoucího celku jsme si užívali jen chvíli. Náš Vlado Maďar na svého protivníka Jiřího Klimeše na šestém prkně vyrukoval se Sicilskou obranou a po vzájemné potyčce odešel pošramocen podstatně více. Měl řadu pozičních slabin a potrhané pěšce. Soupeř se nikam nehnal. Metodicky si vylepšoval figury, připravil si útočnou pozici a pak udeřil. Vlado i přes veškeré snahy nedokázal všechny hrozby krýt a podáním ruky rezignoval. V polovině zápasu bylo vyrovnáno a ani dosavadní průběh ve zbytku soubojů nenaznačoval, že začne být hůře.
Naopak, zcela vyhraný byl na poslední šachovnici domácí Radek Hořák s Liborem Lužíkem. Měl pěšce více při poměrně triviální věžové koncovce, jež šla vyhrát snad na pět různých způsobů. Dva spojené pióny tlačil do dámy a vše se zdálo jen otázkou času. Ouha! V klíčovém momentu Radek podlehl zcela mylné představě, že dámu si v pohodě postaví, i když soupeři vzadu pěšce vrátí. Omyl. Ten pěšce vzal a na tempo přesně pokryl i hrozby na poli proměny se ziskem materiálu. Hra se obrátila. A i když Radek zoufale tempoval a blokoval, co šlo, Libor si koncovku zkušeně a trpělivě spočítal a získal bod. To byla studená sprcha a další desky náhle už taky nic dobrého neslibovaly.
Radek Hořák (vlevo) zahodil vyhranou partii s Liborem Lužíkem.
Domácí Petr Pavlík na druhém postu sveřepě odolával silnějšímu Rostislavu Vodákovi. Když jednou poodešel od šachovnice, jen prohodil: „Musím říct, že dnes je to opět dřina jako hrom, protože Rosťa na mě zase tlačí, že se mám co držet.“ Partie po dlouhém, především taktickém boji končí ve dvojvěžovce. Vodák přechodně získává pěšce navíc, Pavlík však ukazuje, že jej dostane zpět a posléze přijímá nabídku remízy, která ho stála hodně sil a jíž si nepokrytě cení.
Dalším smutným hrdinou se stává v souboji trojek obou mančaftů náš Milan Zapletal, jenž se po předchozích zdravotních potížích nachází stále ve stavu postupné rekonvalescence. Se závodní hrou to však už pomalu opětovně zkouší, po partii však bývá viditelně unavený. Nestora losinského šachu Františka Klézla z počátku přehrál a získal perspektivní možnosti. Pak však přehlédl odtažný šach a ztratil pěšce. A v neradostné pozici druhého raději obětoval sám, aby se s figurami dostal k aktivní protihře, což se podařilo. V dalším boji pak jednoho pióna dostal zpět a v taktických zápletkách po šachu na krále odkryl nepřátelské monarchovo postavení. Klézl měl volného krajního pěšce, Zapletal aktivní pozici. A oba byli z dlouhého boje unavení, takže se dohodli na remíze. Škoda dalšího bodu pro nás.
Velice těžké to měl na první desce šternberský Ivoš Vymětalík s Jakubem Vaculíkem. Ivoš se dlouho držel a měl slušné postavení. Kuba však ukázal svoji sílu a postupně se konsolidoval. Převedl své figury k útoku na Ivošova krále. Domácí hráč z počátku obranu zvládal dobře, stálo jej to však spoustu času a nakonec jej Kuba zahnal do silné časové tísně. Ta rozhodla. Ivoš vzdával partii ve velice těžké pozici s posledními čtyřiceti sekundami na hodinách. Zaslouží však pochvalu za velkou bojovnost a nebojácnost.
Ivoš Vymětalík (vpravo) to měl se silným Jakubem Vaculíkem opravdu těžké.
Byl to zápas plný zvratů. A našich promarněných příležitostí. Stačilo, aby třeba jen Radek Hořák dotáhnul tu jasně vyhranou partii a měli jsme minimálně zápasovou plichtu. A nebo... Nic! Jak píšu v titulku článku. Šachy se nehrají na nějaká kdyby. Hrají se na výsledek a ten je znám až po skončení boje. A boj netrvá do vyhrané pozice, ale do vyhrané partie a gratulace soupeře. A tak gratulujeme. Losiňákům k zasloužené výhře! | 
