Pro kapitána hostujících Šternberáků Miloše Fišera to byl v 8. kole hraném uplynulou neděli opravdu šok, který obtížně rozdýchává až dosud. A nejen on. Mělo to být totiž přesně naopak, na výhru stál jeho tým! Stačil však totální myšlenkový zkrat na předposlední šachovnici a bilance se okamžitě otočila. Půlka týmu už byla po skončení svých soubojů doma a on přihlížel jako řidič druhého auta v přímém přenosu tomuto zvratu. Později mi poslal některé informace k závěru zápasu a tak mu touto formou připisuji i podíl na dnešním zpravodajském článku.
„Když jsem viděl, k čemu se náš hráč chystá, skoro se mi zděšeně chtělo zakřičet, aby toho otráveného střelce nebral. Leč u šachů se mluvit či povykovat nesmí, a tak jsem jen bezmocně zíral, jak se situace mění a později nádavkem tiše trpěl, když se vyhraný zápas proměnil v prohraný,“ vylíčil své zoufání Fišer. Pojďme však výsledky vzít popořadě.
Odjeli jsme opět v sestavě plné kompromisů, jež má do skutečné a možné síly našeho týmu daleko. Nechci tím nikoho znevažovat, naopak, náhradníci, kteří poctivě hrají, zaslouží poděkování za obrovskou obětavost. Ovšem nenahradí hráčskou silou zejména absenci předních desek. Někteří šachisté nám holt hostují ve vyšších soutěžích, jiní mají soukromý program, s tím se nedá nic dělat. Tato bilance však přetrvává již několikátý zápas a díky ní nejsme tam, kde bychom být mohli. Utkání samotné pak proběhlo korektně, v přátelské atmosféře a veškeré pohostinnosti domácího klubu. Již loni jsem to říkal a zopakuji to i letos: ze všech družstev jsou nám kluci ze sousední vesnice nejblíž, a to nejen vzdáleností.
Zápas s Bohuňovicemi byl tradičně nesmírně vyrovnaný.
První skončila partie mezi domácím Radkem Telaříkem a Milanem Zapletalem na 1. šachovnici. Radek se do toho bílými figurami opřel zostra a těsně po zahájení se pustil do útoku a komplikací. Skoro to pro našeho hráče vypadalo nebezpečně, ale Milan zachoval chladnou hlavu a hrozby eliminoval. V klíčové pozici s napadeným materiálem sám ohrožoval v protiakci jezdcem Radkovu dámu a tomu nezbylo, než zopakovat tahy, jinak by stál už hůře.
O něco později skončila rovněž plichtou partie na 4. desce. Zde se utkal hostující Vlado Maďar s Danielem Telaříkem. Dan obvykle hraje ambiciózně, tentokrát ale černými spíše vyrovnal hru. Když bylo patrné, že i Vlado drží otěže pevně v rukou a pozice se zjednodušila, oba hráči proti smíru nic nenamítali. A tak do jednobodového vedení nás dostal na šestce Radek Hořák, který zcela pozičně přehrál jinak zkušeného a velmi často kombinujícího Jirku Grůze. Oba hráči dospěli do věžové koncovky, kde měl Radek lepší pěšcovou strukturu i vhodněji postaveného krále. Využil toho beze zbytku a vyhrál opravdu přesvědčivě.
Mezitím ale dva souboje pro nás vůbec nevypadaly dobře. V tom prvním jsem se už tradičně potkal na 5. postu s Karlem Hojgrem. Známe se šachově velmi dobře, poslední tři naše duely skončily plichtou. Ale byl jsem to já, kdo v posledních dvou partiích útočil na výhru a Karel se vždy bránil. S tímto vědomím a bojovně naladěn jsem černými rozehrál Poloslovanskou obranu. A narazil jsem při přechodu do střední hry. Ne nadarmo guru zdejších stránek pan Fiala připomíná, že na partii je třeba se připravit. Karel se po partii smál, že jeho „novinka“ s výpadem pěšce na g4 zaúřadovala, já však dobře vím, že šlo o moji neznalost zahájení do větší hloubky.
Hrozilo reálné uzavření mého bělopolného střelce. Na výběr jsem měl dvě řešení, nelíbilo se mi ani jedno. V jeho centralizaci bylo nad mé síly spočítat dlouhé varianty a odhadnout postavení po nich. Ústup jsem vyhodnotit dokázal, znamenal ale pootevření sloupce proti mně a ošklivého dvojpěšce. Byla z toho poziční nevýhoda jako hrom a jasně jsem věděl, že budu při obraně trpět. Karel nelenil a začal bojovat o výhru. Ještěže měl dost neproniknutelný pěšcový val, který mi umožnil, abych se jakž takž zkonsolidoval. Postavení bylo komplikované. V okamžiku, kdy mi už nic nehrozilo a za bílého bylo obtížné důrazně pokračovat, jsem nabídnul plichtu. Karel ji přijal. Bezprostřední postup k vítězství vidět nebyl, ale byl to on, kdo to mohl zkoušet. Měl jsem velké štěstí.
Mirek Hampl v popředí ustál tlak a útok Radka Khuna.
Stejnou dávku soupeřovy shovívavosti si už za bílé figury bohužel neužil náš Mirek Šuba, který neustál Sicilskou obranu velezkušeného Jiřího Navrátila seniora na 2. šachovnici. Snažil se, bojoval, ale neubránil se. Jirka zahájil minoritní pěšcový útok na dámském křídle a spojení pěšci nakonec Mirkovu obranu prolomili a ten se musel vykoupit materiálem. Následně zkusil ještě trochu ve stylu vabank útok na soupeřova krále, ale Jirka si vše pohlídal. Bylo vyrovnáno! Ničemu to ale v ten okamžik nevadilo, protože ve zbývajících partiích se rýsovalo zápasové vítězství.
První mohl skórovat na posledním prkně hostující Radek Khun, kterému to v poslední době hraje opravdu dobře. Útočně naladěn nebojácně zahájil Královským gambitem, jenž aktuálně už přece jen tolik k vidění nebývá. A opravdu svého soupeře Miroslava Hampla dostal pod atak. Ten se sice bránil pozorně, ale triumf našeho hráče byl v partii na spadnutí, pozice vypadala pro Hampla opravdu neradostně. Jeho houževnatá obrana však slavila úspěch a Radek nakonec neprorazil. Škoda.
Otočit předchozí boj se dokonale povedlo na 3. šachovnici Miloši Fišerovi. Ten se utkal s domácím a výkonnostně lepším Petrem Hejnarem. Už v 15. tahu se silnějšímu protivníkovi pokusil nabídnout remízu, ale nebyl vyslyšen. Po jejím odmítnutí udělal o tah později zbytečnou chybu a přišel bez jakékoliv kompenzace o pěšce. Hejnar dlouho nekompromisně tlačil, ale nakonec se i on přepočítal, když v zápletkách za pěcha ztratil figuru. Hráči se v boji o vítězství vystřídali. Bohužel, souhra Milošových figur nebyla nejlepší a i přes veškerou snahu se mu bod vydolovat nepodařilo.
Rozhodující partii utkání sehráli Konrád Kryst (vlevo) a Mojmír Telařík.
A tak o všem rozhodla poslední partie na 7. desce. Zde na sebe narazili černými hrající hostující senior Konrád Kryst a domácí Mojmír Telařík. Hra se od počátku utvářela složitě a bojovně. V divoké pozici dlouho nebylo jasné, kdo koho přechytračí. Kryst uvažoval o remíze, ale nenabídnul ji. Když později nabídku dostal on sám, byl už „vyhraný“ a odmítl ji. Po dlouhém manévrování nakonec Kryst získal čistou kvalitu navíc a zdálo se, že výše zmíněná remízová bilance našich vzájemných zápasů bude narušena naším celkovým triumfem. Mojmír Telařík však bojuje až do konce, což je samozřejmě sympatické. V samotném závěru nastražil ještě poslední léčku. Zdánlivě přehlédl střelce. A i tak zkušený harcovník mající odehrány stovky a stovky soutěžních partií a v nich i koncovek to v zápalu boje neprohlédl a figuru instinktivně vzal. Ouha!! Dva spojené pěšce na šesté řadě ani věž nezastaví a Mojmír to převedl nemilosrdně. Jsou to naši soupeři, kdo v posledních minutách vítězí.
„Kdo by se na Konráda zlobil?! To jsou prostě šachy, které bývají nemilosrdné a někdy jsou prostě divotvorné. I v chybách a zvratech. Tohle ale byla hodně studená sprcha a není snadné se s tím smířit,“ uzavřel Fišer.
Já dodávám upřímnou gratulaci našim protivníkům a především kamarádům z Bohuňovic. Čtvrtá zápasová plichta v řadě už by byla opravdu kuriózní. Šachové bohyni Caisse se ale zachtělo, aby rozhodnutí padlo, a to svým způsobem ještě kuriózněji. | 
