Dnešní den byl speciální. Konečně jsem se asi po třech letech dokopal k tomu, že napíši článek za Uničov. K domácímu zápasu Krajského přeboru proti Přemyslovicím jsme vyrazili v kompletní rodinné sestavě, leč tatínek jel jako barman a pozorovatel. Asi se nestíhal divit nad průběhem zápasu.

Na první šachovnici hrál domácí Žůrek proti hostujícímu Zapletalovi. Moc se s tím nepárali a během necelé hodiny byla remíza. Na druhé šachovnici Radek Telařík se Zdenkem Hájkem i přes velice složitý začátek ve střední hře vyrovnal hru včetně materiálu. Oběma hráčům zůstalo na královském křídle po čtyřech piónech, každý měl jednoho valacha s věží. Dámské křídlo osiřelo. Remíza.

Na třetí šachovnici úřadoval v Sicilské hře za bílé mladší z klanu Navrátilů. Efektním představením střelce a zabráněním jednotahovému matu oddálil svůj mat a tím si vlastně udělal tempo pro své matování, dnes rozhodně nejhezčí partie dne, docela ilustrační výhra, jen škoda, že ji nemám, tím pádem nemůžu ukázat v diagramu. Na čtvrté šachovnici měl Jirka senior plán neprohrát. Pozici uzavřel, soupeř byl nucen i za nepříznivého stavu akceptovat remízu.

Na pětce Petr Hejnar už od úvodního hvizdu drtil Lubomíra Štaffu. Když jsme tuto partii přehrávali na tiskovce v Bohuňovicích, zjistili jsme velice špatné vybírání pozic pro své figury hostujícího hráče. Ztratil kvalitu a ocitnul se již v prohrané pozici, ve které si Petr Hejnar mohl vynutit výměnu dam s kvalitou navíc, tj. věžkou a piónem na zcela osiřelém dámském křídle proti jezdci, nebo dostat mat. Petr přijal v časové tísni unáhleně remízu. Tuto možnost výhry z celého personálu hráčů tam v první moment viděl asi jen Jiří Zapletal z Přemyslovic, možná Štaffa. Škoda pro Petra, soupeře zdrtil, svoji chybkou se připravil o cenné vítězství.

Na šesté šachovnici Jirka Švéda koukal jako puk, když Vladimír Trávníček zahájil partii pěšcem g4. Jirka Švéda se nelekl a honil Trávníčkova krále po celé první a druhé řadě, až jeho král skončil uzamčen na políčku a1 v objetí s bílou věžkou na b1. Nikdo v místnosti již nepochyboval, že Jirka tam ten mat nebo získání razantní materiální výhody provede. Bohužel, zase v náš neprospěch promluvila časová kontrola a Jirka nenašel ten pravý tah. Nechal si vyměnit nejsilnější figuru na šachovnici, a to svou dámu, a vypustil z klece Trávníčkovy poníky. Netrvalo dlouho a z jistého bodu byl popel.

Na sedmé šachovnici Jarda Filipík trošku zazdil začátek, byl nucen uhnout svou dámou na nepopulární pole a2. Ladislav Prucek mu v zahájení nedal ani trošku „dejchnout“ a tato partie byla nejhůře rozehraná za domácí tým. Jenže pak se osvobodil výměnou pěšců, dle mého krátkého mrknutí stál již dokonce lépe. Zkáza přišla chvilku po mém mrknutí. Musel, dle mého, přehlédnout odtažku, oběť nebo něco podobného a Laďa získal tuším celou věž, střelce... Bylo po partii. Opět škoda.

Osmou desku jsem obšťastnil já proti Josefu Popelkovi. Zahájení bylo v celku svižné, chvilku Poloslovanská obrana klonovaná s Birdem, nějaká šmákulajda, zase. Po nějakém oťukávání v zahájení jsem přešel možná do lepší koncovky, soupeř mi nechal do koncovky ve středu pole dva pióny proti jednomu. Tím bylo dáno, že partii asi dnes neprohraji. Dobré pro mne bylo, že jsem měl i věž. Uzavřel jsem soupeřova krále, následně získal toho jednoho již izolované pěšce a pak jsem už stavěl oběma piónama Hitlerovu dálnici k proměně dámy. Tak jsem po dlouhé době konečně zavěsil i v Krajském přeboru.

Všem se omlouvám, že jsem výjimečně nedodal diagramy. V týdnu jsem reinstaloval počítač a Fritzka jsem zapomněl na disku, kde mám systém. Takže tak...