Tedy konkrétně Rostislav Vodák, který dohrával poslední, s domácím Petrem Hejnarem. Jak jsme na tradiční pozápasové tiskové konferenci v restauraci u Hlaváčů zjistili, Petr měl asi tři možnosti jak otupit možný útok na svém dámském křídle. Téměř remízu zajišťující tah a4 Petr několikrát bohužel odmítl, následně byl potrestán čistou nulou v partiáři. V zápise navíc bohužel dovršil nulové konto bodů v celkové tabulce klubu po dvou kolech. Petr tím ale zápas de facto neovlivnil, na to tam byli jiní borci, že? :-)
Primárně v úvodu partie na sedmé šachovnici bílý, pod přezdívkou „Padre“, přejel Libora Lužíka. Libor sevřeného krále uprostřed, bez možnosti rošády, vypleněný dámský křídlo, prostě katastrofa. Padre se již zřejmě viděl, jak ho nosíme na ramenou, dáváme mu hopla, nebo já nevím... No co se nestalo. Padre vyměnil jedovatýho pika, který byl pro Libora noční můrou, něco jako pro mne budík v pondělí v šest hodin ráno. Jeho pozice se bleskurychle sesypala, Libor během dvou tahů recykloval svého střelce, věž i dámu. Pak už tam byla jen bezmoc, vracení materiálu, ztráta materiálu, hrozby matu atd. Jo a další nula na kontě borců z Bohuňovic. V restauraci jsme mu to nakonec odpustili, poslal na stůl pár švestek od Jelínka a vše bylo zapomenuto.
Když jsme u těch nul, tak doplním ještě tu třetí. Tu po těžkém boji vybojoval Jirka Navrátil. Co vím, hráli se asi tvarůžky. Pak jsem se někde ztratil a viděl, jak hostující Kuba Vaculík valí c-sloupcem vším, co našel na šachovnici. Navíc šikovně vystrčil svého střelce na políčko g3, kde po Jirkově oslím uchu zamezoval úprku Jirkova krále. Jirkovi se celá pozice rozpadla a kapituloval. 0:3
Teď se podíváme, jaké jsme tam měli půlky. Vezmu to odzadu. Mira Hampl rozehrál partii svým způsobem, nechal svého soupeře, ať ukáže, zač je toho loket. Jiří Berka měl loket měl evidentně ostrý, neboť se Mira dostal do ztráty pika, naštěstí se mu podařilo exhumovat pika nazpět, leč k vítězství tato partie nevedla. Remíza. Další kousek se stal na čtvrté šachovnici, kdy Karel Hojgr rozehrál trošku nepřesně Skandinávce. Vznikla pozice, kde lítali mezi poli nestejnopolní střelci. Vše se nakonec dokutálelo tam, kam asi mělo, další remíza.
Poslední remíza byla zvláštní. Větší část partie se mi zdálo, že náš Pepa Peřina mladého Vojtěcha Vodáka pomalinku a jistě přitlačí ke zdi, leč mezidobí, kdy jsem byl vžit do své partie, se staly události, kterým nerozumím. Pepa ztratil materiál, v dámské koncovce ztratil navíc pika, jako bonus nechtěně chytl ještě na svého krále místo dámy a zdálo se, že mladý Vojtěch nakonec onu pomyslnou zeď vymaluje Pepovou rezignací. Nestalo se, mladíkovi chybí ještě troška průpravy v koncovkách, zatím se moc „nepotatil“. :-) Pepa ani nevím jak, udržel remízu.
Ty pozitivnější věci tedy na závěr. Jirka Grůz, pln elánu, který posílil na třídním sraze před zápasem, začal opět nebojácně. Abych se přiznal, stihl jsem okouknout asi jen tři partie a jejich zahájení. Tu Jirkovu nikoliv, takže bych vám zde vařil guláš z lógru, tvrdil, jak Grůz dominoval v zahájení, ale to by byla blbost. Co vím, ve střední hře Jirka ztrácel s hostujícím Jiřím Klimešem figurku. Pozice byla náležitě divoká. Jirkova výhra přišla ve stejný moment, jak jsem již výše popisoval u Pepy Peřiny. Z doslechu vím, že Klimeš udělal nepřesnost, Grůz zareagoval jak jinak další obětí a nakonec mu jeho sok na 64 polích podal ruku a rezignoval.
Jako vždy a sebestředně, si na závěr přihřeju svoji polívčičku. Já jsem partii rozehrál trošku nekonvenčně, nepřesně, snažil jsem se držet dekorum pozice tak, aby to nevypadalo ještě hůře, než před čtrnácti dny ve Skaličce. No nakonec se mi to podařilo. Po pár tazích jsem docílil zhruba pozice, kde jsem chtěl být. Roman Klaban ale spáchal poziční nepřesnosti. Bez rošády, král uprostřed atp. Kolem patnáctého tahu mi nabídnul remízu. Bílý měl 1,8 pozičního pika. Zde jsem ale už měl v plánu obětovat svého vraníka na f7, tak jsem odmítl. V 16. tahu mi ale Stockfish ukazuje při jedné variantě výhodu bílého skoro 5 a u druhé 5+, což jsem opět a samozřejmě neviděl.
Vše je založené na bílém tahu 18.Sg6, tedy chce to ještě pro černého milostnou předehru v podání bílého 17.Jdc4 nebo 17.a5. A partie by byla hotova. Leč jsem vidlák, navíc šachově slepej, nic jsem neviděl a nastartoval asi nekorektní oběť. V osmnáctém tahu tedy přišlo vylodění bílých figur na černém území. 18.Jxf7 Kxf7, oběť s pokračováním, partii jsem vyrovnal na rovnou nulu.
No a co říct závěrem, Roman opět pomalinku pouštěl moje figurky do hry, ve 25. tahu už mi tam svítí opět celá figurka. Poslední hřebík do rakve si Roman zamlátil sadisticky sám ve 29. tahu.
Po líbivé hrozbě matem 29.Vxf6 Dxg3, přišla oběť, kterou asi nečekal: 30.Vxf7, podal mi ruku a nevěřil, co se na šachovnici dělo. Celkově tedy 3½:4½.
Nicméně ani tato výhra neznamenala žádný posun v bodech pro tým Bohuňovice, tak jsme se sportovně s kluky z Velkých Losin rozloučili a pustili je válet tu svou kuličku nazpět do kopců, do Losin.
Průběh mé partie pro přehrátí bude taky na Chesstalker. |
