„Mám obrovskou radost. Role favorita je vždy těžká. Určitě jsem se necítil jako jistý kandidát na vítězství, naopak mě u řady partií dost lechtal žaludek, a i když soupeři byli elově o něco slabší, v mnoha bojích jsem se dost nadřel, abych je dotáhl k vítězství,“ smál se s trofejí v ruce Valenta. Triumf si však užíval a doslova zářil. Vítězný artefakt byl opravdu nádhernou uměleckou prací místní kamenické firmy, a jelikož byl z mramoru, tak hmotností se i pořádně pronesl.
Svými opakovanými díky pak Valenta trochu uváděl do rozpaků místní neuvolněnou starostku Mgr. Lenku Královou, jinak velice sympatickou, příjemnou a skromnou kantorku základní školy, která turnaj zahájila a ve svém krátkém projevu představila zejména obec Lipinku.
„Chci vám popřát, abyste si dnešní turnaj užili a jsem velice ráda, že jsem k nám přijeli. Přispívá to k nevšednímu oživení akcí v obci a je využit i kulturní dům,“ pochvalovala si paní starostka. Nejen, že následně byla přítomná i po celou dobu turnaje, ale ujala se i jeho zakončení: „Pokud se vám u nás líbilo, nic nebrání tomu, abychom se tu každoročně sešli. Ze strany obce máte dveře dokořán otevřené a vždy u nás šachisty ráda přivítám,“ rozloučila se v závěru Králová, kterou navíc pobavilo, když jsem veřejně konstatoval, že má příjemné šachové příjmení.
Řada partií budila pozornost zejména v koncovkách.
Uvést na světlo světa nové šachové klání se zrodil v hlavě pana Koláře z Mohelnice, otce obou mladých šachistů Radka a Jana, kteří jsou už za ta léta, co hrají, všem dobře známí. „Mám tu poblíž lesa chatu a napadlo mě, že by se tu dal udělat turnaj. Jistě, je s tím hodně práce a organizace, ale to nevadí, z výsledku mám úžasný pocit. Říkal jsem si, že zprvu to může být i komorněji pojato. A již nyní uvažuji, kam soutěž posunout pro příště. Nezakládám si na rekordech v účasti a nebudu se případně bát i experimentovat. Nemusí to například nutně být klasické šachy. Jedna z variant, kterou zvažuji pro příští ročník, jsou Fischerovy šachy,“ konstatoval Kolář. To je slovo do pranice! Podobně pojatý turnaj v blízkém okolí totiž neregistruji.
Turnaj byl plný mladých a dravých mládežníků.
Účast byla v rámci prvního ročníku na obvyklé poměry přece jen slabší. I když celkově registrovaných 32 hráčů já osobně považuji za více než dobrý start. Je navíc třeba uvážit, že Lipinka je malinká víska, která kromě nevelkého počtu starousedlíků hostí příležitostně řadu chatařů. Nejbližší vlaková zastávka je v Nové Hradečné na železniční trase z Olomouce do Šumperka. A ačkoliv je to sem pěkná procházka, ne každému se chtějí šlapat necelé tři kilometry podél lesů asfaltkou přes kopec. I parkování přímo na místě bylo dosti provizorní podél silnice, na druhou stranu určitě nehrozila botička od policie. Zkrátka - dojezd není úplně optimální, ale určitě neodrazuje.
Vše si hráči pak vynahradili perfektním zázemím. Kulturní domů je zrekonstruovaný a zateplený, s prosvětleným menším sálem, který by ale přesto bezpečně pojal i minimálně o třetinu vyšší účast. Mohelnický Karel Volek, rozhodčí turnaje, který jako vždy svoji práci i časový harmonogram zvládl svými zkušenostmi na jedničku, si pochvaloval, že je zde sice všechno menší, ale zato útulné a tak nějak domácké. Musím mu dát zapravdu. Fungoval i bufet s pitným režimem a v rámci půlhodinové přestávky na jídlo se podávala vynikající klobása, u které se jedlíci usmívali nad tím, že místo obvyklé jedné nožky uzeniny dostali rovnou dvě! Hladem určitě nikdo netrpěl.
Vítěz turnaje Valenta (2011) byl i prvním nasazeným. Z okruhu nejbližší konkurence mu měla podle elo koeficientu dělat největší vrásky na čele mistryně FIDE Michaela Svobodová (1904), Antonín Hartinger (1820) či Marek Blaha (1877). Kromě toho na startu stanula dlouhá řada mládežníků, jejichž nízké elo koeficienty dosti klamou, když při hře samotné se do toho umějí pořádně opřít a prohání (a často nemilosrdně poráží) i staré zkušené kozáky. Mistryně Svobodová a Marek Blaha však střídali lepší a slabší chvilky a na medailové pozice se nedostali. Toník Hartinger podal slušný výkon, ale ani ten na medaili nestačil. Mimochodem - velmi sympatické, bojovné a dynamické šachy s řadou zvládnutých časových tísní předváděla jeho sestra Martina (1730).
A tak nakonec na stříbrné pozici všem vypálil rybník mladinký Jan Kolář (1697). Hrál nebojácně, se silným tahem na branku a s viditelnou touhou po vítězství v každé partii. Ještě nedávno to byl opravdu malý klouček. Povyrostl a zdravé sebevědomí z něj už čiší. Žádné obavy navíc v tomto směru nejsou na místě, kdo zná jeho otce, pana Koláře, velmi dobře ví, že kluky všemožně podporuje, ale současně pevně drží na uzdě. A tak to má být. Honzík prohrál jen ve čtvrtém kole, ale kompenzoval to pěti výhrami při jediné remíze. Nekompromisní výkon!
Velkým překvapením se stal zisk třetí příčky. Bronz si totiž odnesl Petr Müller, nadšenec bez elo koeficientu, který však jasně ukázal, že kdyby to se závodním šachem chtěl zkusit, rázem bude mít Olomoucký kraj o jednoho výborného klubového hráče navíc. Hned v prvním kole sice prohrál až s osmnáctým nasazeným Vojtou Hanouskem (1573), jinak všem dobře známým organizátorem oblíbeného stavenického turnaje, potom však nečekaně zvítězil pětkrát za sebou, když za oběť mu padl nejeden zkušený matador. V posledním dějství se dostal na první stůl k Valentovi, na kterého již nestačil. Předvedená hra však zasluhuje uznání a srdečnou gratulaci!
Zleva bronzový Petr Müller, zlatý FM Vít Valenta a stříbrný Jan Kolář.
Vyhlašovali se i vítězové v mládežnické kategorii. Prvenství si odnesl celkově druhý Jan Kolář, druhé místo těšilo osmého Marka Blahu a třetí se umístil jeho mladší bratr Lukáš (1597), jenž v celkovém závěrečném součtu figuroval na patnáctém místě.
Poděkování kromě organizátorů zaslouží i řada sponzorů, většinou místních firem a živnostníků. Publicistický článek už z principu není místem, kam by patřil jmenný seznam všech, kteří poskytli ceny. Těm je třeba vyjádřit vděčnost a uznání jinou formou. Avšak za zmínku slouží, že ceny sponzorů byly nápadité a nesly se v zejména v duchu regionálních výrobků (např. dárkové balení uzenin, slivovice, včelího medu, ale i drobné elektroniky a upomínkových předmětů). Díky všem za to.
Co říci v závěru?! Snad jen: pane Koláři, prosím, vytrvejte i v dalších ročnících! Vámi organizovaný turnaj byl neformálním, milým setkáním. A všichni si dosyta zahráli!
konečné pořadí v xls
výsledky na chess-results
fotogalerie |
