Tak se nám uplynulou neděli prvními zápasy rozjela nová sezóna Oblastního přeboru Sever. Ze Šternberku jsme zajížděli hostovat do Zábřehu, kde nás čekal jejich slabší tým v soutěži, a tak bylo jasné, že elově jsme favorité. Ale potvrdit to bývá často nesnadné.

Sestava se nám rodila těžce a kapitán Miloš Fišer měl plné ruce práce, abychom vůbec odjeli v osmi. Byl jsem z toho mírně rozladěný, protože problémy hned na začátku soutěže a proti více než přijatelnému soupeři jsem opravdu nečekal. Faktem zůstává, že původní soupiska se asi dva dny před utkáním v podstatě rozpadla, když řada hráčů z nejrůznějších, uznávám, že objektivních, důvodů nemohla. I přesto jsme do bojů na místě samotném vstupovali jako ti o něco kádrově lepší.

Hned v úvodu nám udělal radost mladinký Jan Vilhelm, jedna z našich žákovských nadějí. Svého staršího soupeře Jana Nesporého se na poslední šachovnici nezalekl a potvrdil, že v poziční hře se v poslední době hodně zlepšil. V Sicilské obraně se dlouho stavěla oboustranně perspektivní pozice. Ve střední hře Honzík udělal typicky dětskou chybu, přehlédl možnost vidličky, ale Honza Nesporý netrestal. Sám naopak dost neuváženě posunul kupředu f pěšce, aniž by před tím uhnul králem. Vilhelmova taktika pak rychle slavila úspěch, když Nesporého obral o materiál a zvítězil.

Mládí vpřed!

O chvíli později na 5. desce skončila moje partie. Domácí Jiří Matějček mi záhy po zahájení bílými obětoval ve Skandinávské obraně odvážně figuru na e6. Byl to polokorektní přístup, které mě ale okamžitě dostal pod prudký útok. Následující tahy byly jen o tom, zda prorazí, nebo se mi podaří přesnou obranou zabránit matu. Následující tři tahy jsme viděli oba shodně. Až můj obranný manévr jezdcem soupeře vyhodil z konceptu. Měl jsem úplně rozbitý ochranný val kolem krále, ale moje figury vše držely a kryly a náhle nebylo vidět, jak má bílý pokračovat, zvláště když byl na tahu s napadenou figurou i dámou. Čekal jsem, že dámou ustoupí, dá druhou figuru, vrhne do boje pěšce a věže a bude se pokoušet dál o přímou likvidaci. Místo toho pod psychickým tlakem obětoval ještě dámu za věž a za vidinu rychlého zakončení, která byla ale chybná. Pozici jsem uhájil a vyhrál. Vstup do zápasu 2:0 se nám vydařil.

Na 7. postu náš elově silnější Radek Khun ve vyrovnaném boji oloupil sice o pěšce Jana Pelikána, ovšem ten bílými postavil mnohem perspektivnější pozici, když ovládal sloupec třemi těžkými figurami a měl plnou kompenzaci za materiál. Oba hráči se nakonec shodli na plichtě. Stejným výsledkem skončila i potyčka na 1. šachovnici, kde hostující Jiří Flejberk odpověděl na úvodní tah Oldřicha Macka Francouzskou obranou. Partie však nevybočila z rovnováhy a skončila velmi brzy.

Pohled do prostorného hracího sálu

Mezitím na 2. prkně vyšel domácí Ladislav Kočí za černého lépe ze zahájení s Mirkem Šubou. Ten je ovšem pověstný tím, že urputně bojovat začíná až ve střední hře. Podařilo se mu postupně černého stísnit a i Kočí se rozhodl poté situaci řešit odvážnou obětí dámy za vidinu matového útoku. Mirek musel být pár tahů velmi přesný, aby zabránil nejhoršímu, postavení však bez problémů udržel a následně materiální převaha drtivě slavila úspěch. Ani druhá oběť toho dne nevyšla. Vedli jsme 4:1 a zbytek šachovnic svědčil v předpokládané celkové vítězství.

To jako první zařídil náš senior Konrád Kryst na 6. postu, kde celou partii udržoval mírnou výhodu se svou soupeřkou Magdou Kočí. V průběhu duelu prošel nevšímavě kolem vyhrávajícího pokračování, aby následně trpělivým manévrováním získal pěšce a při nestejných střelcích se tak jako tak ocitnul v remízovém postavení. Ovšem mladá slečna také chybovala, nedržela střelcem kryté klíčové pole obrany a připustila Krystův průnik králem za záda pěšců, kteří se rozběhli vpřed. V ten okamžik to vypadalo na výhru hostujícího hráče. Konrád však v klíčovém okamžiku přesný vyhrávající tah nenašel a partie nakonec přece jen skončila smírem.

Zbývaly poslední dva souboje. A v obou to vřelo. Hostující a zkušenější Vladimír Maďar nekompromisně bušil na 4. šachovnici do mladé Táni Nesporé. Ovšem ani ta už není žádným nováčkem, rychle se zlepšuje a porazit ji vyžaduje hodně sil. Maďar to zkoušel ve zpola blokované pozici ze všech stran, Táňa však dlouho umně kombinovala tvrdou obranu a aktivní protihru. Nakonec zkušenost přece jen vyhrála, ale Táňa každou další partií dokazuje, že do budoucna se karta lehce může obrátit. A malý žertík - samozřejmě, že ji na hlavě nechyběl obvyklý talisman v podobě slušivého kloboučku.

Václav Milfort kladl tuhý odpor, i když partii nakonec neudržel.

Na závěr vyhrál i náš kapitán Miloš Fišer. Elově dnes už podstatně slabší senior Václav Milfort, jeho soupeř, uplatnil dlouhá léta praxe, a i když ve střední hře ztratil pěšce, kladl tuhý odpor. Miloš musel předvést velkou dávku trpělivého manévrování a postupného zlepšování svých figur, než se mu podařilo ziskem druhého a následně i třetího pióna svou převahu realizovat.

Slavili jsme úspěch vysoko 6,5:1,5. Byla to ale tak trochu výhra z povinnosti, která se nesla v duchu odvážných a zbytečných obětí i výkonů mládežníků, jejichž hra ukazuje, že se v budoucnu neztratí. Soutěž tedy začala a já všem přeji, abychom si ji beze zbytku užili!