Sezóna duelů v Oblastním přeboru Sever skončila. V neděli jsme ze Šternberku zajížděli k poslednímu zápasu do Loštic a přáli si vyhrát a upevnit pátou příčku v tabulce. Věděli jsme však, že jednoduché to nebude. Kluci z městečka tvarůžků mají přibližně stejně silnou sestavu a zápasy s nimi jsou každoročně nevyzpytatelné. Oba týmy navíc nastoupily s několika náhradníky. Byl to boj až do konce!

O víkendu bylo už správné jarní počasí. Sluníčko, azurová obloha a teplo lákaly spíše ven do přírody než za šachovnice. I sestava se mi rodila docela těžko. Řada hráčů se omluvila, většinou dlouho dopředu. Nemám jim to za zlé, byli to většinou ti, co v předchozím průběhu poctivě odehráli téměř vše. A tak jsem si zase jednou jako kapitán užil trochu přemlouvání a přesvědčování. Se změnou letního času bylo navíc třeba dát si pozor a nezaspat, případně nepřijet ke hře o hodinu později. Pitný režim v podobě kávy, čaje i nealkoholického pivka nechyběl (dosud ne samozřejmá věc ve všech klubech) a mnozí hráči využili po zápasu rychle služeb a produktů místní tvarůžkárny.

Poslední zápas sezóny mezi Lošticemi a hostujícím Šternberkem proběhl v bojovném duchu.

Zápas se odvíjel zprvu klidně. V podstatě bez většího boje daly za plichtu svou partii obě jedničky týmů. Domácí Pavel Klička postavil zahájení sice ambiciózně, ale Milan Zapletal spolehlivě vyrovnal hru a trápit se dál nechtěl ani jeden. Stejným výsledkem o chvíli později skončil boj na 7. šachovnici mezi Romanem Oliveriusem a naším Radkem Khunem. Tady však při značném elo rozdílu šlo o překvapení. Roman se pokusil otevřít f-sloupec a narušit pěšcovou symetrii, Radek se však za černého bránil přesně a půlku si zaslouženě vyvzdoroval.

Třetí plichtu v řadě jsem přidal já, když za svůj výkon se tentokrát trochu hanbím. Po výhře minulý týden v Krajském přeboru jsem se do domácího Jiřího Šipky na 6. desce pustil bílými nebojácně. Rychle jsem vyvinul pár lehkých figur a pokoušel se přes vazbu na krále dosáhnout záhy po zahájení něco hmatatelného. Soupeř mě ale obratem vyvedl z naivního konceptu. Trpělivě vše pokryl, vyměnil a než jsem se vzpamatoval, pykal jsem za opožděný vývin. Královské křídlo mi spalo jako šípková Růženka a můj protivník měl k dobru silný střed a dvojici střelců. Připravil jsem se psychicky na těžkou, dlouhou a těžko odhadnout zda úspěšnou obranu a byl jsem překvapen pobídkou ke smíru. Nepředvedl jsem tentokrát nic a remízu bral s ulehčením a s pocitem, že soupeř nevyužil velkou šanci.

Stojící Vlado Maďar a Mirek Šuba pozorují své partie, které posléze vyhráli.

Stále bylo vyrovnáno. Ale první bod pro nás se rýsoval na 4. prkně, kde hostující Vlado Maďar zaskočil v zahájení Milana Dočekala a divoké zápletky mu vynesly zisk figury. Partie ještě chvíli pokračovala, ovšem Vlado v první řadě konsolidoval síly a pozici a poté se začal rozhlížet, kde a jak nejrychleji materiální převahu uplatnit. Na to již soupeř nečekal a vzdal se. Budiž ale na vysvětlenou a bez nějakého rozmazávání řečen i jeden objektivní fakt - zaznamenal jsem v kuloárech, že pan Dočekal přišel k partii poněkud rozrušen smutnou událostí v rodině. To se pak hraje těžko. Chci jen vyjádřit pochopení a lidskou účast. Vedli jsme o bod 2,5:1,5.

Poté se dlouho nic nedělo. Zajímavý souboj se odehrával na posledním prkně mezi naším seniorem Konrádem Krystem a mladinkou loštickou nadějí Samuelem Lauferem. Ve Francouzské obraně se od počátku vyvíjela vyrovnaná pozice. Radek Kryst v průběhu střední hry šikovně ve vhodný okamžik obsadil otevřený b-sloupec a hledal aktivní plán další hry. Našel jej ve výborné centralizaci jezdce, který v táboře bílého hlídal klíčová pole a zle tísnil Lauferovo postavení. Mladý šachista se však bránil na svůj věk velmi vynalézavě! Kryst nakonec správně propočítal pěšcový průlom ve středu, čímž vytvořil v Lauferově pozici slabého pěšce, kterého následně získal. Mladík se pokusil vykoupit aktivním postupem pěšců na královském křídle, bylo to však pomalé a Kryst si již vše pohlídal. Předvedl výbornou hru a skvělý poziční výkon! Avšak Samuel nemusí věšet hlavu. Hraje velmi dobře a do tří let bude výkonnostně úplně někde jinde.

Hostující Konrád Kryst se s mladým Samuelem Lauferem na výhru hodně nadřel.

Za stavu 3,5:1,5 v náš prospěch jsem běhal (i v úloze rozhodčího) kolem šachovnic a hledal vítězné rozuzlení v náš prospěch. To se ale z počátku neukazovalo. Ve dvou ze tří partií jsme tahali za kratší konec a třetí slibovala maximálně plichtu. Zápas však nebyl ještě u konce. Když mě dostatečně káravým pohledem za pokaženou partii a remízu z milosti sjel očima Mirek Šuba, pokračoval v divoké přestřelce s domácím kapitánem Davidem Kofránkem na 5. šachovnici.

Mirek je bojovník tělem i duší. Avšak tam, kde se třeba mně odvahy občas nedostává, on ji sem tam neobjektivně přežene. Někdy to vyjde, někdy ne. Bál jsem se, že tentokrát to bude spíš neúspěch, protože Mirek tak dlouho tlačil pěšce dopředu bez zajištěných zadních vrátek, až se s trpělivě bránícím Davidem dostal do téměř prohraného postavení. Avšak ani David se nebyl schopen rychle přeorientovat a zahrál pár tahů laxněji. Skončil ve věžovce s pěšcem méně a s odříznutým králem. A i když se bránil sveřepě a značně znesnadnil Mirkovi vítězný postup, Šuba nakonec vítězství uhájil. Zápas jsme v ten okamžik vyhráli!

Šternberk si odvezl cenné tři body a potvrdil konečnou pátou příčku v tabulce.

U s poklidem vítězů jsme pak sledovali závěr obou posledních partií. Na 3. desce se utkali domácí Marek Koleniak s naší posilou Lubošem Líbalem. Jeho partie letos vykazovaly mnohé excesy, ale nikdy nenudily. Telefonovali jsme si před zápasem, že musí hrát. Smál se na celé kolo: „Jasně, že nastoupím. Přece show must go on!“

Vyložil si to však opět doslova. V partii se za černého v Sicilské obraně dostal s pěšcem méně do v podstatě prohraného postavení. Pak začal kouzlit a soupeř měl co dělat, aby ustál všechny hrozby, některé i matové. Nakonec vše vyústilo s pěšcem dobraným zpět v objektivně remízový konec, kde Luboš tradičně nastavil materiál - už podruhé za sebou věž. Nevadí. Luboš šachem baví. Sebe a často i ostatní. A pořád pohrávat nebude, to si pište. V posledním souboji na 2. prkně pak náš Miloš Fišer stál od střední hry s Jiřím Bálkem postupně hůř a hůř a partii nakonec pozičně neustál. Hrálo se však dlouho a Miloš nic nedal zadarmo. Dvěma výhrami v závěru domácí korigovali výsledek jen na těsných 4,5:3,5 pro nás.

Sezóna v Oblastním přeboru skončila. Litovelští šli cíleně za postupem. A ačkoliv favorit to nemá nikdy lehké, svůj cíl splnili. Gratulujeme. Co se nás týče, odehráli jsme objektivně to, na co máme a s pátým místem v tabulce jsme spokojení. Naše horší první půlka v ročníku byla vykoupená zápasy se silnými soupeři, o to relativně snazší jsme měli závěr, kde jsme bodově posbírali všechno, co se nabízelo. Výrazně jsme pak překvapili těsným vítězstvím v Zábřehu. Sestupujeme z Krajského přeboru. Je ovšem otázka, zda se nám příští rok v Oblasti podaří soutěž dostat zpět do naší klubovny. Rozhodně se o to ale pokusíme!