Zábřežská rezerva účinkuje v soutěži především proto, aby dala šanci mládežníkům vyzkoušet si soutěž, kde mají možnost výkonnostně růst a sbírat zkušenosti. My nastoupili notně oslabení, když mi vynechala řada hráčů ze základní sestavy. Nebyla v tom však jejich neukázněnost či neochota. Považoval jsem za rozumnější klíčové hráče nechat pro jednou odpočívat a do boje poslat tým s několika náhradníky, kteří svoji roli i tak spolehlivě zvládnou.
Velmi rychle skončila partie na 7. desce, kde domácí Radoslav Khun v celku snadno oloupil o figuru nezkušeného Přemysla Dušánka a následnou exekuci pak zvládnul v několika tazích. V podstatě souběžně se obdobně rozhodlo i na 8. šachovnici, kde jsme nechali zahrát mladinkého Jana Vilhelma, jemuž se v našich barvách už občas daří v okresním přeboru. S hostujícím Martinem Kopeckým však rychle přehlédl vidličku na dámu a střelce, ztratil materiál a pykal za školáckou chybu začátečníka. Jinak než podobnými ztrátami a boji se však šachy na lepší úrovni nenaučí a my věříme, že se nenechá počátečními neúspěchy odradit a vyroste nám z něj budoucí posila klubu. Chvíli bylo vyrovnáno na 1:1.
Mezitím se schylovalo k naší další výhře, a to v mojí partii na 4. fošně, kde jsem se potkal s Janem Nesporým. Porazil jsem jej i minule v Zábřehu, ale pamatoval jsem si, že mě to stálo hodně času a trpělivosti a byl jsem připravený na dlouhý boj. Honza mi to ovšem tentokrát dosti ulehčil. Trochu neopatrně za bílého ve Skandinávské obraně nabídnul výměnu střelce a následně dobíral dámou, kterou si raději měl ponechat. Po výměně obou nejsilnějších figur mu zůstal izolovaný pion, jenž dost dobře nešel krýt a jehož jsem vzápětí získal. A když o chvíli později přehlédl při další výměně již druhého pěšce, přešel jsem rychle do vyhrané věžovky, kterou jsem bezpečně realizoval i navzdory malé léčce s možnou ztrátou věže, kterou mi ještě Honza připravil.
Na 2. prkně mezitím vznikala miniaturka v souboji Luboše Líbala s hostujícím Václavem Milfortem. Luboš se pustil do méně obehraného Albinova protigambitu. Jeho soupeř nic zlého netušil a chystal se ve středu šachovnice do výměny lehkých figur. Přehlédl však ne zcela očividný odtah koněm, po němž ztratil materiál. A i když ještě chvíli bojoval, náš hráč byl nekompromisní. Lubošovi se tím konečně podařilo zlomit sérii neúspěchů, ze kterých byl už dost rozhozený. Vedli jsme 3:1.
Luboš Líbal se v popředí na fotografii usmívá, soupeře přehrál už v zahájení.
Za tohoto stavu obdržel nabídku remízy na 6. šachovnici náš Marek Pospíšil od Jiřího Krahuly. Nic jsem jako kapitán nenamítal, ale shodli jsme se, že stojí o něco líp a byla by škoda nezkusit to na výhru. Postupně získal volného pěšce navíc, kterého pokryl střelcem hluboko v týlu soupeře. Vtip byl v tom, že Krahula sice další postup piona bezpečně hlídal svým králem a koněm, nemohl být ovšem na dvou místech současně. A tak se Marek svým králem vydal na opačné křídlo posbírat zbylé nechráněné pěšce a souboj dovedl do vítězného konce.
Divokou pozici měli na 5. desce bílými hrající Konrád Kryst s hostujícím Romanem Kobylkou. Kryst obsadil volný sloupec věží, Kobylka se však bránil pozorně a hru postupně zjednodušoval. Vzniklo postavení s několika volnými pěšci obou hráčů na opačných křídlech a bylo jasné, že vyhraje ten, kdo bude rychlejší. Kryst se zavčas kurážně odhodlal jít králem dopředu a získal několik cenných temp. Jeho soupeř vzdal až v beznadějné pozici těsně před proměnou dámy. Napínavý duel! Zápas byl v ten okamžik vyhrán 5:1.
U zdi zleva sedící Konrád Kryst a Marek Pospíšil zvítězili v pěkných partiích.
Mnohem delší trvání měla partie na 3. postu, kde domácí a zkušený Vlado Maďar nekompromisně zkoušel mladičkou Táňu Nesporou, která však začíná být postupně ostřílenou bojovnicí. Dokazovala to i při tomto souboji. A ač se černými v podstatě jen bránila, nebylo vidět, kudy by Vlado prorazil její obranné valy. Nakonec otevřel pěšcový kryt a obnažil tak oba krále. Zdálo se, že taktika hraje v jeho prospěch. Stačil však jeden ukvapený tah a Táňa chytla příležitost za vlasy. Na plátně najednou nebyla víc než remíza, kterou Vlado s trochou trpkosti z promarněné příležitosti sportovně uznal. Táňa zaslouží pochvalu!
Mladinká Táňa Nesporá udržela remízu se zkušeným Vlado Maďarem.
Dohrával se tak už jen souboj obou týmových jedniček, ve kterém za bílé domácí Laďa Kočí postupně pozičně zcela dominoval v Holandské obraně nad svým odpůrcem Pavlem Krahulou. Manévry střední hry skončily převahou dvou pěšců na straně našeho hráče, který následně ukázal vzorovou a nesmírně trpělivou realizaci převahy, i když Krahula se velmi dobře bránil. Mazácký výkon nestárnoucího Kočího pečetil stav na 6,5:1,5 pro nás!
Na první desce trpělivým pozičním výkonem vyhrál Laďa Kočí (vpravo).
Co říci závěrem? Že potěší každý zápas, jenž se podaří dotáhnout do vítězného konce, ačkoliv jsme všichni věděli, že jde tak trochu o povinnou výhru. Ale podcenit kohokoliv se nevyplácí a úctu k soupeři je třeba mít. Zbytek jsem již předznamenal v úvodu: přesně tyto zápasy poskytují mnohým mládežníkům prostor pro jejich růst, což je nesmírně důležité. Nás čeká příště silnější Zábřeh B a poslední dvě kola dohrajeme v poklidu s Novými Losinami a Lošticemi. Věřím, že šance na nějaké body v těchto zápasech máme více než reálné.
fotogalerie ze zápasu | 
