V Prostějově se v neděli 3. února v rámci 7. kola Krajského přeboru žádné překvapení nekonalo. Přijeli jsme hostovat ze Šternberku. A ačkoliv jsme se o výsledek statečně poprali, bylo nám dopředu jasné, že tady příliš šancí nemáme. Pokud jsme chtěli honit záchranu, měli jsme k tomu už dřív možnost v jiných zápasech, které jsme nezvládli.

Oba týmy nastoupily v relativně slušné sestavě, výjimku tvořila pouze poslední deska, kde za oba mančafty hráli náhradníci zezadu. Až na jednu fošnu nás soupeři elově převyšovali všude. Průběh zápasu ale na jednu branku určitě nebyl. Bojovalo se urputně a drželi jsme se statečně. Jistě, rozhodující je výsledek, ale když víte předem, že to asi nedopadne dobře, můžete vždycky odehrát minimálně důstojný zápas a favorita potrápit, což se nám podařilo.

První skončila partie náhradníků Ladislav Spurný - Tomáš Gorba na 8. šachovnici. Za bílého jsem se silnějším hráčem postavil ve Hře dámským pěšcem pevnou pozici a rozumně vyvinul figurky. Zahájení občas zkouším a znám je. Soupeř buďto ne, nebo hledal jasnou perspektivu za černého, protože mě rychle předhonil ve spotřebě času. Ve střední hře byla pozice v rovnováze, mně se přesto nelíbila možnost posunu pěšce na e-sloupci a potenciální stísnění mého postavení. A tak jsem ve vhodný okamžik hru otevřel. Trochu jsem si uvolnil ruce, ale soupeř přechodně opanoval volný sloupec. Po dalších výměnách jsem nabídnul remízu, kterou mi protivník odmítl s ohledem na nejasný průběh zápasu. Partie však i nadále nevybočila z rovnováhy a smír jsme pečetili na protinávrh prostějovského hráče.

Jen o chvíli později se zrodila další plichta, kterou uhrál na 6. desce náš Josef Opletal s Pavlem Bráchou. Pepa hrál svoji oblíbenou variantu s domovníkem na g2, ale rychle se dostal nejprve do mírně horšího postavení a posléze byla jeho pozice už hodně podezřelá. Exponovaného jezdce však nakonec před ztrátou zachránil a posléze se mu podařilo za přispění soupeře, který důrazně nevyužil svých šancí, pozici i slušně konsolidovat a bylo po boji.

Poté se dlouho hrálo a až těsně po poledni jsme jedinkrát šli do vedení, když v souboji Petra Pavlíka s domácím Vladimírem Dvořákem na 2. fošně náš hráč skóroval. Oba měli od počátku divokou pozici, Dvořák za černé navíc zařídil proděravění ochranných valů obou monarchů. Při nedokončeném vývinu figur ale ani na jedné straně nehrozil bezprostřední rozhodující útok. Zprvu se zdálo, že bránit se musí Peťa, ten však trpělivě rozpletl klubko svých figur a umně zkombinoval defenzívu s vylepšením své pozice. Najednou ovládal středový sloupec a pod hrozbami se ocitl soupeř. Petr tlak stupňoval a ten vyvrcholil ziskem figury. Napínavý duel!

Jedinou výhru hostujícího týmu zařídil v napínavé partii Pavlík (vpravo).

Vedení nám však vydrželo doslova minutu. Na 3. šachovnici měl přetěžkou úlohu hostující kapitán Miloš Fišer s velmi silným Šimonem Londinem. Prostějovský mladík se do boje opřel hned od počátku, stísnil Miloše a ten se vykoupil jen obětí figury za jednoho pěšce. V podstatě tak po celou dobu bojoval za ztracenou věc a Šimon předvedl, jak se postupně utahují šrouby až k jasnému vítězství. Stav byl v polovině zápasu 2:2, avšak optimismus za nás nebyl příliš na místě.

Relativně rovnou pozici držel na 5. šachovnici Jiří Flejberk s domácím Pavlem Vaculkou, který však vyzkoušel mnohé, aby někde našeho hráče udolal. Nepodařilo se mu to. Souboj skončil v koncovce čtyř střelců a Jirkova pozice za černého byla pevná a zcela obranyschopná, což nakonec uznal i Vaculka a smířil se s remízou. V dalších partiích to už pro nás tak růžové nebylo.

Trochu nadějí vzbuzovalo utkání dvou Vladimírů na 7. desce mezi hostujícím Maďarem a domácím Adámkem. Oba hráči se do sebe pustili tvrdě, pozice to byla divoká, děravá a oboustranně nabitá taktikou až po strop. Zprvu útočil Adámek. Vlado se ubránil a sebral mu pěšce. Boj se zvolna přesouval do časové tísně. Prostějovský hráč měl aktivnější figury a využíval toho. Vlado pozici i materiální převahu pevně držel. V klíčovém okamžiku se náš hráč neodhodlal k aktivní hře a ke vniknutí do týla soupeře a pasivní obrana jej posléze stála pozitivní výsledek. Byla to těžká partie plná oboustranných chyb. Když náš Vlado gratuloval svému soupeři, ten k němu zcela pokorně prohodil: „Řeknu vám k tomu jedinou věc, za dnešní výkon bychom si oba zasloužili nulu.“

Dost nešťastně prohrál hostující Maďar (vlevo) podstatně lepší koncovku.

Mezitím bojoval (ke konci už trochu zbytečně) v beznadějném postavení náš Milan Zapletal, který na 4. postu neustál poziční umění Pavla Richarda, jenž jej postupně obral o dva pěšce a materiální převahu trpělivě a zcela nekompromisně realizoval ve věžovce. Neomlouvám tímto zdravotní problémy Milana, který nám při návratu domů v autě sám připomenul, že už kdysi mistr světa Botvinnik trochu s despektem žertoval, že za svou kariéru neporazil ani jediného zdravého hráče. Milanův tlak a srdeční arytmie jsou však u vážných partií na pováženou, na zpáteční cestě jsme se o něj s Jirkou Flejberkem skoro báli a Milan sám požádal, zda by mohl nyní pár zápasů vynechat a chystá se k lékaři. Palčivě mi to připomnělo, že v týmu nám nikdo nemládne. V daný okamžik jsme prohrávali 2,5:4,5.

Poslední se dohrával souboj obou jedniček, a to domácího Romana Závůrky s Ivošem Vymětalíkem. Závůrka při přechodu do střední hry prudce zaútočil. A i když Ivoš tento atak přestál, skončil bez pěšce. Svoji pozici pak bránil dál, až ve vhodném okamžiku vyměnil dámy, poslední figury na desce, protože si spočítal, že vzniklá pěšcovka by i přes materiální nevýhodu měla být remízová. Tak se skutečně jevila. Roman však jednoho pěšce vrátil, pronikl králem hluboko do týla soupeře a volným pěšcem utíkal do dámy. Ovšem i Ivoš stihnul přesně na tempo postavit novou dámu a nabídnul remízu, jež nebyla přijata. Hrálo se dál a Roman výborně využíval jednoho tempa navíc a podařilo se mu sebrat jednoho ze dvou zbylých pěšců Ivoše. Zdálo se, že partii dotlačí do vítězství, ovšem Ivoš pozici nakonec ubránil a odvezl si velice cennou půlku bodu! Takže nakonec 5:3 v náš neprospěch.

Šternberská jednička Vymětalík (vpravo) udržel silného Závůrku.

Odvedli jsme slušný a bojovný zápas a prohráli se ctí. Jistě, po prohře, dokonce ani po očekávané prohře, se domů nikomu vesele nejede. Cestou zpět navíc pršelo a byl opravdu pošmourný a šedivě smutný zimní den. Co se dá dělat. Hráčský kádr na slušné umístění v kraji prostě nemáme a posily se nám již několikátým rokem sehnat nedaří. Je lépe koukat pravdě a reálným možnostem do tváře, než zbytečně smutnit. Prostějovu gratulujeme k zasloužené výhře!

fotogalerie ze zápasu (17 fotografií)