Třetí adventní neděli 16. prosince se hrálo poslední, a to 5. kolo Oblastního přeboru v tomto kalendářním roce. Ze Šternberku jsme nemuseli nikam zajíždět, v naší domácí klubovně jsme hostili tým z Libiny. Byl to zápas celků ze spodní části tabulky a já se jako kapitán domníval, že bychom konečně mohli vyhrát. Ovšem soupeři, s nimiž jsme poslední dvě sezony prohráli, si zřejmě mysleli totéž. Obě družstva nastoupila mírně oslabená, co do elo koeficientů nebylo papírově favorita.

Venku bylo dost chladno, a tak se námi nabízená bezplatná horká káva a čaj k partiím výborně hodily. Záhy se všichni navíc rozehřáli hrou, jelikož zápas to byl velice bojovný a výsledkově se přeléval ze strany na stranu. Do poslední chvíle nebylo jasné, jak to vlastně skončí, závěrečná partie vyvrcholila jen chvíli před konečným časovým limitem.

Lépe jsme začali my. Na 5. šachovnici se potkal náš zkušený matador Mirek Šuba s mladinkým Denisem Paškovem. Mirek rychle získal převahu, útočné postavení a posléze i volný sloupec. Velice reálně hrozila oběť jezdce před soupeřovým králem, ke které nakonec došlo. Soupeř se z ní sice ještě na chvíli vymanil, další sled tahů jej však o figuru připravil a během okamžiku byl konec.

Mirek Šuba (vlevo) zcela přehrál svého mladého soupeře.

Jen chvíli později remizoval na poslední desce domácí Marek Pospíšil s Jaroslavem Kaňokem. Chvíli to vypadalo, že hostující hráč bude mít výhodu, totiž volného pěšce na krajním sloupci. Ovšem Marek zkušeně postoupil králem vpřed a přesnými výměnami pozici zcela neutralizoval. O něco později bylo ale srovnáno na 1,5:1,5. Moje partie na 6. prkně se mi s Nikolou Hartingerem ani trochu nepovedla. Za černé jsem ze Skandinávské vyšel s horší pozicí a následně výměnou figur podcenil výborně stojícího soupeřova černého střelce, který mi znemožnil malou rošádu. Musel jsem na opačnou stranu pod kola předpokládaného útoku. Moje slabá hra pak pokračovala. Když se na mě Nikola vyřítil krajním pěšcem, vše jsem navíc korunoval hrubou chybou. Dostal jsem co proto a zcela právem!

Po poledni se zápas otočil v náš neprospěch. Domácí Vlado Maďar zkusil na 4. šachovnici za černého vyzkoušet svého soka Bohumila Straku ze Sicilské. Ten se ale orientoval výborně. Dosáhl prostorové převahy a tu umně přetavil v konkrétní hrozby. Vše vyvrcholilo kombinací obsazení slabé poslední řady a útoku po otevřeném f-sloupci. Vlado vzdal a jen kroutil hlavou. Byla to jeho třetí prohra v soutěži v řadě. Někdy se holt chvíli nedaří.

Výsledek zápasu srovnal výhrou na 2,5:2,5 cca o půl hodiny později náš Radek Hořák na 7. desce, když postupně zcela přehrál Aleše Vaňka. Pěšcový val se řítil na Vaňkova krále a ten dokázal nejhoršímu zabránit jen za cenu citelných materiálních ztrát. I navzdory tomu partii nevzdal a v beznadějné pozici se zbytečně trápil dál, aby si nakonec nechal ukázat nevyhnutelné. Zdálo se, že je opět důvod k optimismu, ale nebylo tomu tak, protože poslední tři souboje v ten okamžik neslibovaly nic dobrého v náš prospěch.

Na fotce v pořadí na 2. šachovnici svedli nervy drásající bitvu Kočí (vpravo) s Kamlerem.

Jakž takž slušně ještě stál v utkání týmových jedniček Milan Zapletal s hostující Martinou Hartingerovou. Partii jsem v jejím průběhu moc sledovat nemohl, viděl jsem pouze konec. V přibližně vyrovnané pozici Martina nakonec zatlačila Milana do velké časové tísně, kde se obtížně počítaly s praporkem na spadnutí četné taktické hrozby. S minutou na hodinách se to udržet nedalo a mladá hráčka zaslouženě triumfovala. Prohrávali jsme 2,5:3,5. A aby toho nebylo málo, na 2. postu se zuby nehty v horší koncovce bez pěšce bránil náš Miloš Fišer proti Vojtěchu Rozmanovi. Naštěstí mu zablokoval pěšcový klín a postavil pevnost tak, že se pion navíc dal jen velmi obtížně realizovat. Na to Rozman rezignoval a přijal remízu. Bylo to 3:4 v náš neprospěch.

A na lepší časy nesvítalo, jelikož v posledním souboji na 3. šachovnici domácí Ladislav Kočí jen o fous utekl z prohrané pozice se Zdeňkem Kamlerem. Děly se pak ovšem divy! Kamler přešel do věžové koncovky, kde sice měl volného pěšce na krajním sloupci, ale Laďa měl stejného a navíc dále postoupivšího piona ve středu šachovnice a přechodně i aktivněji umístněného krále. Zkušený Kamler to bránil opravdu dobře, ale Laďa hrál koncovku neméně zkušeně. Nakonec Libiňák zariskoval a šel si věží sebrat pěšce na opačném křídle. Kočí uhlídal vše a s odříznutou soupeřovou věží postoupil pěšcem až na práh výměny. Poté už jen přijal soupeřovu gratulaci. A něco později se odmítl ode mě nechat svézt domů vozem, jelikož potřeboval procházku a vydýchat se z té nervy drásající koncovky. Šachy prostě velmi často stojí pořádné nervy!

Po velkém boji Šternberk remizoval s Libinou.

Nakonec tedy pro nás se štěstím celkově zápasová plichta 4:4. Ale dosavadní boje ukazují, že se dál trápíme a této sezóně taháme za hodně krátký konec šachového provazu.