Měla to být jasná záležitost a hra na jednu branku. Vývoj zápasu tomu ale neodpovídal. A ačkoliv se nám malou senzaci nakonec nepodařilo zajistit, odehráli jsme víc než důstojný zápas proti hlavnímu favoritovi soutěže.

Uplynulou neděli 18. listopadu jsme ve Šternberku v rámci třetího kola Oblastního přeboru - sever hostili vedoucí celek z Litovle. Nedělali jsme si o výsledku zápasu žádné iluze. Přestože jsme nastoupili v relativně slušné sestavě a Litovli dva hráči z předních pozic chyběli, bojovali jsme spíše o to, abychom nedostali při místy i značném rozdílu v elo koeficientech na jednotlivých šachovnicích celkově kanára. Obava to byla ale zbytečná, zápas překvapivě probíhal velmi vyrovnaně.

Pohled do klubovny při zahájení zápasu

Chvíli po zahájení skončila partie na 3. šachovnici, když hostující Petr Mohapl, jindy „náš“ hráč a dlouholetý Šternberák, solidárně nabídnul plichtu Laďovi Kočímu. Zbytek partií se ale rozjel svým tempem. Zhruba po hodině hry jsem na 6. prkně půlil i já. Můj soupeř Tomáš Míka zavřenou variantu Skandinávské obrany sehrál za bílého dost neambiciózně. Nejen, že nezískal výhodu, ale po četných výměnách v symetrické pozici mohl tahat i za kratší konec, kdybych viděl posun krajního pěšce a rychlejší přiblížení mého krále do centra boje. Remíza byla pravděpodobná i pak, ale za mě se to dalo hrát skoro bez rizika. Nedocenil jsem to a upřímně - proti nerozhodnému výsledku s hráčem víc jak o 200 bodů silnějším jsem nic nenamítal. 1:1

O něco později jsme začali prohrávat o bod, když na poslední desce náš náhradník Konrád Kryst nejprve za černého přehlédl malou taktiku a ztratil pěšce, vzápětí si jeho soupeř Pavel Hampl vynutil zjednodušení pozice a pak zkušeně zavěsil. Naděje nám ovšem svitla obratem, když ve výborné formě hrající Radek Hořák postupně na 7. desce pozičně zcela přetlačil svého litovelského protivníka Karla Haderku a nakonec získal dva pěšce navíc. Chvíli se tahala jezdcová koncovka a po výměně koníků Radek realizoval převahu již velmi rychle. V polovině zápasu bylo vyrovnáno! 2:2!

Jedinou výhru Šternberka zařídil vlevo sedící Radek Hořák.

Zbytek bojů probíhal vesměs v rámci složitého manévrování, bylo ale objektivně jasné, že ve všech pozicích se urputně brání domácí. Na 2. šachovnici na sebe narazili dva Zapletalové, oba už velmi zkušení harcovníci. Na našeho Milana zle dotíral Jiří, kterého si před zápasem hráči z legrace dobírali, zda se jako před týdnem u nás v Krajském přeboru stihnul před začátkem posilnit klobáskou a točeným pivkem. Jiřímu se podařilo obsadit sloupec a vytvořit Milanovi opožděného a slabého pěšce, na kterého se zaměřil. Milan se houževnatě bránil a pozici nakonec uhájil, když Jiří po boji přece jen nabídnul smír. Ještě dramatičtější šarvátka mezitím byla k vidění na 5. pozici, kde domácí Mirek Šuba stál bílými s Radkem Pytolajem pozičně v téměř prohrané pozici. I přes dva dvojpěšce na straně Mirka však i zde sveřepá obrana slavila úspěch a výrazný elo rozdíl ani tady nestačil. Dvě partie před koncem to bylo 3:3 a skoro jsme optimisticky začali vyhlížet celkovou plichtu v zápasu. Zbytečně.

Na jedničce tvrdě zkoušel našeho Ivoše Vymětalíka hostující Jan Krejčí senior. Postupně Ivoše dostal pod tlak, výborně mu hrála zejména dvojice střelců. Záhy se začaly u našeho hráče kromě pozičních nedostatků ukazovat i matové hrozby. Ivoš se opravdu snažil, v kritické pozici však přehlédl taktiku, po které byl okamžitě konec. Partie však zaujala ostatní a ještě dlouho poté byla předmětem skupinové analýzy. S jednobodovým vedením se většina chlapů z města dobrého piva rozloučila, přičemž Honza Krejčí v žertu neopomněl Petru Pavlíkovi zahrozit, aby se neopovažoval prohrát.

Hostující Pavlík (vlevo) s Maďarem hráli až téměř do konce časového limitu.

Pavlík, bojující bílými na 4. šachovnici, mohl výhru v zápase kdykoliv zajistit nabídkou remízy, kterou by náš Vlado Maďar docela jistě přijal, protože stál hůře. Čelil dámou a věží obsazenému c-sloupci, kde trpěl pod nepříjemným tlakem a navíc byl svázán do obrany bez stínu jakékoliv protihry. Přesto nebylo v onen moment vidět, kudy by Petr mohl prorazit. Ten však hrál dál tvrdě na výhru. Partie minula první časovou kontrolu a v dlouhém manévrovacím boji nakonec Vlado v rámci poziční méněcennosti vynuceně ztratil pěšce. Pavlík pak velmi trpělivě a dlouho kombinoval postup svého volného pióna na krajním sloupci se současnými hrozbami zisku dalšího materiálu. Vlado byl tlačen víc a víc dozadu a uhlídat současně všechny hrozby se nedalo. Koncovka to byla ale dramatická, oba hráči končili pod pětiminutovým limitem, kdy jsem byl nucen posledních pár tahů zapisovat za ně. Petr nakonec po maratónském výkonu zvítězil a zvedl výhru Litovle na 5:3!

Co říci závěrem? Lehce kolem domácích prošla okolo jedné odpoledne možnost senzačně zremizovat zápas, avšak favorité se nakonec prosadili. Na nějaké „kdyby“ se v šachu nehraje. V rozhodujícím okamžiku Krejčí i Pavlík dokázali nekompromisně zabojovat a strhnout vítězství na stranu Litovle. Svůj tým však musím pochválit, odehráli jsme opravdu slušný zápas a v řadě partií překvapili. Budiž tento výkon příslibem do dalších kol!