Byla to bitva jako řemen! V podstatě každá partie byla napínavou podívanou, v některých se útočilo hlava nehlava ve dvojsečných a velice ostrých pozicích. Zápasová remíza 4:4 byla ale nakonec opět spravedlivá.

O jakém mači že je to řeč? V neděli 4. listopadu jsme ze Šternberka v rámci 2. kola Oblastního přeboru - sever zajížděli hostovat do nedalekých Bohuňovic. S místními chlapci jsme nejlepší šachoví přátelé, zveme se vzájemně na turnaje, někteří u nás hostují, zkrátka dlouhá léta spolupracujeme a výborně spolu vycházíme. Do okamžiku, než zasedneme ke vzájemnému zápasu. Tam si již třetí rok za sebou jdeme po krku a duely probíhají, jako by se hrálo o život! A přiznávám bez zábran, mám tu vyhecovanou atmosféru vlastně rád.

Malé požďuchování jsme si s Danem Telaříkem - samozřejmě v žertu - neodpustili už předchozí den na rapid turnaji v Mohelnici, kde jsme oba po očku sledovali vzájemně své partie, neskrývaně sondovali sestavy na další den a pak si je bratrsky v podstatě téměř prozradili. Jako by to na naší úrovni mohlo něco zvláštního znamenat. A já si navíc nemohl přát nic navíc, protože s výjimkou našeho předsedy Miloše Fišera, který ten den dal před třetí deskou přednost roli starostlivého dědy, jsme vyjížděli v základu. Soupeřům na jedničce chyběl silný Jirka Navrátil senior, jinak rovněž nastoupili komplet. To předznamenávalo tuhý a vyrovnaný boj.

Pohled do hrací místnosti

Zápas začal malou kuriozitou. Na 4. šachovnici zareagoval na našeho Luboše Líbala v prvním tahu Jirka Grúz za černé tahem g5. Nevím, zda si chtěl vyzkoušet netradiční zahájení nebo cílil na znervóznění soupeře, faktem ovšem zůstává, že Luboš reagoval tvrdě a rychle: po pouhých sedmi tazích byla koncepce černého v troskách a než jsem se poprvé napil horké kávy, vedli jsme 1:0. Jen o chvíli později padla jediná „velmistrovská“ remíza zápasu, to když se ve vyrovnané pozici po zahájení rychle a bez boje domluvili na trojce hostující Milan Zapletal s domácím Radkem Telaříkem.

Pak se ovšem tvrdě a nekompromisně hrálo. Bohuňovický Karel Hojgr za bílého rozjel na 5. prkně pozičně aktivní zahájení. Náš Vlado Maďar reagoval přesně, měl ale plné ruce práce, aby hru udržel. To se mu nakonec povedlo, a tak byla zaknihována další plichta. Stále jsme vedli o bod.

Práva divočina byla mezitím k vidění v souboji na 6. šachovnici mezi Josefem Peřinou a šternberským Miroslavem Šubou. Oba hráči bez ostychu vrhli vpřed své pěšcové formace, které se výměnami začaly postupně trhat. Záhy vznikla vyhrocená a oboustranně velice útočná pozice. Přesně taková, ve které jediné zaváhání obvykle znamená ztrátu partie. Zdálo se, že Peřina se svým útokem nakonec prorazí dříve, avšak Mirek jasně ukázal, že děravé a taktikou nabité pozice patří k jeho oblíbeným. Mat si dát nenechal a naopak začal nepříjemně ohrožovat soupeřova krále třemi těžkými figurami na sloupci. I Peřinova obrana však byla na výši a v okamžiku, kdy každý z hráčů měl vše kryté a krále zabezpečené, se dohodli na smíru. Avšak emoce z divoké partie v nich přetrvali a ještě dlouho poté partii tiše analyzovali. Stále to bylo o bod a kluci z Bohuňovic začínali být nervózní, protože z postavení zbývajících šachovnic nebylo jasné, kde mohou získat jednu výhru alespoň k celkové plichtě.

Již potřetí nerozhodně!

Toho jsem využil na 7. desce já a nabídnul jsem remízu Mojmíru Telaříkovi, který mě malinko jako bílý zaskočil Birdovou hrou. Lovil jsem od začátku v paměti aspoň základní varianty a nakonec vybudoval výstavbu s domovníkem na g7. Mojmír měl ovšem jako vždy útočné choutky a chystal se na mě na f sloupci. Nakonec jsem raději sám nabídnul otevření tohoto sloupce s tím, že se uvolním a vznikne oboustranná aktivní figurová hra. To se mému soupeři nezamlouvalo, a proto pozici raději zablokoval. Obsadil jsem postupně věžemi sloupec c, ale nic hmatatelného jsem v pozici najít nedokázal.

Mojmír mezitím víc jak půl hodiny zvažoval moji nabídku remízy a její přijetí mu usnadnila skutečnost, že na 1. šachovnici mezitím prohrál náš Ivo Vymětalík s Petrem Hejnarem. V zavřené hře se od počátku manévrovalo, Petr pak bílými ve vhodný okamžik otevřel sloupec proti černému králi a Ivoš nebyl schopen tak rychle přemístit figury k obraně a pozičně partii neudržel. Nejen že bylo vyrovnáno, ale malinko jsem dostal od spolubojovníků pocítit, že moje nabídka remízy byla předčasná. Luboš Líbal mi pak dokazoval, že strategicky jsem stál mnohem lépe. Jeho varianty, co si tak pamatuju, mi posléze program na počítači doma rozbil a stále držel rovinu. Avšak při partii samotné vypadaly některé tahy černého hrozivě a určitě by to byl bílý, kdo by se v obraně trápil. Nakonec mě mrzelo, že jsem se dost možná unáhlil. Ale na nějaké „kdyby“ se v šachu nehraje. Každopádně naše počáteční výhoda byla pryč a o osudu zápasu měly rozhodnout poslední dvě partie.

Urputný boj svedli Dan Telařík (vpravo) a Laďa Kočí (v popředí).

Na 8. prkně probíhal aktivní boj mezi hostujícím Radkem Hořákem a místním Miroslavem Hamplem, který se v komplikované pozici držel buďto v rovnováze nebo náš hráč těžil jen z minimální výhody. Jiný příběh se mezitím odehrával na 2. šachovnici, kde domácí Daniel Telařík rovněž v Birdově hře (zřejmě oblíbené zahájení Telaříků) zle dotíral na zkušeného a elově silnějšího Ladislava Kočího. Dostal jej pod tlak a posléze i pod silný útok. Avšak jen chvilka nepozornosti stačila, aby se Laďa v taktikou nabité pozici šikovným skokem koníka dostal z nejhoršího. Když tedy nepomohl útok, zkusil to Dan pozičně a z mnoha komplikovaných variant nakonec vyšel s pěšcem více. Byli to však krajní pěšci ve věžové koncovce a Danovi se nakonec prorazit nepodařilo. Stejný osud pak následovala partie na poslední desce, kde se soupeři rovněž dohodli na remíze.

Zápas po dlouhém a heroickém boji skončil nerozhodně 4:4. Je to již třetí rok v řadě, kdy se rozešla naše dvě mužstva s tímto výsledkem. Byla to napínavé, šachově bohaté a možnost celkového vítězství se přelévala ze strany na stranu. A dobře byla nakonec na všech hráčích patrná i spokojenost nad tím, že nikdo není poražen. Můžeme se tak těšit, kdo tuto dosavadní rovnováhu sil v příštích letech dokáže prolomit ve svůj prospěch.