K nelichotivému výsledku mohu bezprostředně dodat pouze dvě věci. Jako kapitán jsem věděl, že mi vynechá první a třetí šachovnice, což je výrazné oslabení. Na to se ovšem nechci vymlouvat. A za druhé - tato skutečnost měla vést pouze k tomu, že na místo dvou rovnocenných družstev se Mohelnice, která přijela kompletně v základní sestavě, pasovala na mírného favorita zápasu. Výsledek je však výkonnostně víc jak o jednu třídu. Vstup do soutěže se nám tak ani trochu nepovedl.
Hosté přijeli s mírným zpožděním, ale vše v rámci akademické čtvrthodiny. Hráči se vesměs všichni dobře znali, panovala uvolněná a přátelská atmosféra. Nadělování nul začalo velmi záhy. Řečeno fotbalovou hantýrkou jsme inkasovali v podstatě hned z výkopu. Na 2. šachovnici neměl zjevně černými figurami svůj den náš předseda Miloš Fišer, který mladinkého Jana Koláře nechal bleskově rozběhnout pěšcovou lavinu a než se vzpamatoval, stál v matové síti, z níž nebylo úniku.
Na osmé šachovnici se strhla ostrá šarvátka.
Pak byl chvíli klid a partie se rozběhly svým tempem. Zhruba po hodině hry přijal nabídku remízy od Janova staršího bratra Radka na 4. desce náš Vlado Maďar. Černými sice vyrovnal, ale jeho daleko postoupivší pěšec mohl v budoucnu vykazovat slabinu. I následná analýza pak nevybočila z roviny.
O něco později byly na světě další dva smírné výsledky. Nejprve za bílé hrající domácí Radek Hořák na 7. prkně rozjel optimisticky čtveřici pěšců na dámském křídle a snažil se zaskočit Vojtu Hanouska. Ten však zachoval klid a pustil se do aktivní protihry na druhé straně šachovnice. Soupeři se dohodli na dělbě bodu v přibližné rovnováze sil. Následně jsem půlil i já. Hostující Milan Hájek mě na 6. šachovnici prozkoušel z pozičního umění a musím poctivě přiznat, že i přes postupné výměny materiálu měl po celou dobu prostorovou převahu a pozice se mu hrála líp. Podařilo se mi ovšem udržet na uzdě jeho útočné choutky. Důležitý moment nastal, když jsem mu sebral výborně stojícího koníka na d4. Následný pěšcový průlom na f5 sice předznamenával triviální matovou hrozbu, ta šla ovšem dobře krýt a navíc se na otevřeném sloupci schylovalo k výměně obou párů věží. Co do ela silnější Milan mi pak sám nabízel nerozhodný výsledek s úsměvem: „No jo, když ty jsi prostě takový pes obranář.“ V tomto okamžiku jsme stále prohrávali jen o bod.
Jenže ostatní partie se pro nás nevyvíjely příliš dobře. Na 8. desce se strhla divoká šarvátka mezi domácím Markem Pospíšilem a hostujícím Davidem Skřivánkem. David byl v taktikou nasáklé pozici úspěšnější a dal dámu za dvě věže, přičemž mu zůstala figura navíc. Když se zdálo, že je po všem, přehlédl mezišach dámou, následný manévr pěšce a téměř to vypadalo, že se karta obrátí. David však zachoval klidnou hlavu a složitou pozici vyřešil až do výhry. A za ztracenou věc mezitím bojoval i náš Mirek Šuba, který na 5. prkně neustál bílými nátlak velezkušeného Karla Volka. Ten postupně obsadil volný sloupec a sebral dva pěšce navíc. Partii vyhrál za dominance prostorové i materiální.
Zkušený Karel Volek (vpravo) sehrál partii s velkou sebejistotou.
Premiéru si odbyla naše nová posila Luboš Líbal na 3. šachovnici. K závodnímu šachu se vrátil po mnohaleté přestávce a před zápasem byl viditelně nervózní. S talentovanou a výkonnostně se stále lepšící Julií Jeřábkovou vyšel hůře ze složitého manévrovacího boje. Soupeřka mu postupně sebrala několik pěšců a Luboš celkem zbytečně dlouho hrál koncovku, ve které nebyla ani nejmenší šance na záchranu. Nevadí, sezóna je před námi a věřím, že Luboš, až se zbaví počátečního ostychu, se postupně rozehraje. Konečný výsledek pak pečetila po velmi pomalém a manévrovacím boji spravedlivá remíza na 1. šachovnici mezi domácím Milanem Zapletal a mohelnickým Olegem Urbáškem.
Zápas byl korektní a soupeř nás prostě přejel, za což zaslouží gratulaci. A my musíme zapomenout na nepodařený výsledek a vrhnout se optimisticky do dalších kol! | 
