Byl to jedinečný a heroický zápas! V neděli jsme ze Šternberku vyrazili k poslednímu kolu Oblastního přeboru, hostovali jsme v Jeseníku. Zápas měl dramatický podtext ještě před začátkem, domácím šlo o všechno, jen výhra aspoň 5:3 jim dávala nejen celkové vítězství v soutěži, ale i postupovou jistotu do Krajského přeboru.

Nevím, jak se rodila soupiska soupeřů. Nastoupili ovšem ve velice silné sestavě, když jim prakticky vynechala pouze první deska a jinak hráli v základu. Já také neměl velké starosti dát mančaft dohromady, ale jasně se projevilo, že nám už v podstatě o nic nešlo a ne každý byl ochoten harcovat se tu dálku. Střed mužstva je spolehlivou oporou týmu, z prvních pěti desek mi ovšem hned tři hráči vynechali a osmičku jsem doplnil ochotným náhradníkem, ovšem hodně ze zezadu soupisky. Jeseník byl v roli jasného favorita, když měl ratingovou převahu na všech šachovnicích, místy i výraznou.

Bylo krásné počasí a cesta uběhla bez nejmenších komplikací. Jeli jsme s čistou hlavou a jedinou motivací - být důstojným soupeřem jesenickým v jejich rozhodujícím boji. Každý, kdo byl někdy v jejich klubovně, ví, že je to útulné a prostorné místo s ideálními podmínkami, předseda Pavel Koriťák byl navíc vzorným a pozorným hostitelem. Děkujeme. Samotný zápas pak poskytl nesmlouvavý boj a atmosféru, ke které za šachovnicí nepřijdete každý den.

Zápas mezi oběma týmy byl tvrdě nesmlouvavý a dramatický.

Zhruba hodinu po začátku skončila rychle moje partie na 6. šachovnici (Spurný-Střecha). Rozehrál jsem dámským pěšcem a postavil pozičně solidní variantu. Po několika výměnách a oboustranně relativně přesné hře jsem dosáhl pozice s jen symbolickou výhodou a nabídnul remízu. Soupeř ji po chvilce váhání přijal. Přiznávám, že moje důvody byly i silně mimošachové. Odjel jsem na zápas bezprostředně po nepříjemné chřipce a dvoutýdenní neschopence. Na můj výkon to naštěstí nemělo vliv, ale hrálo se mi těžce a ani s bílými figurami jsem proti plichtě s hráčem o 120 bodů silnějším nic nenamítal. Oba jsme navíc v ten okamžik ještě nemohli tušit, jak moc se zápas následně zdramatizuje.

Poté se dlouho, předlouho nic nedělo. Na všech ostatních šachovnicích se rozhořel pomalý, vyrovnaný a velmi tuhý boj. Tu a tam padla z naší strany nabídka remízy, kapitán domácích však všechny své hochy nekompromisně hnal do výhry. Úsměvný zážitek přišel třeba na poslední šachovnici, kdy náš Miroslav Mišun nabídnul plichtu a jeho soupeř Lubomír Matlocha to už nevydržel a v lehkém tónu jej odmítl: „My dnes musíme vyhrát, vám to neřekli?“ A zatímco Mirek se rozpačitě usmíval, klubovnou třeskl krátký smích, který na okamžik přerušil napětí, které by se dalo krájet.

Až dlouho po poledni skončila náhle partie na 7. šachovnici (Halama-Hořák). Náš Radek si zahrál za černé svoji oblíbenou Hru dvou jezdců v obraně a po celou dobu s elově silnějším soupeřem neztrácel. Byl si vědom, že domácí Vladimír hraje na výhru, a tak i on výpady pěšců proti královskému křídlu bílého ve střední hře přiostřil. Zápletky pozice pak zvládl lépe. Jeho hluboko předsunutý pěšec náhle začal podporovat matové hrozby a po hrubce soupeře rychle vyhrál. Jeseničtí v ten okamžik o bod prohrávali a tlak na ně se tím jen zvýšil.

Uklidnění pro ně přišlo o něco později v souboji na 2. desce (Zapletal-Gawlas). Milan Zapletal po dlouhou dobu nestál vůbec zle a v pozičně vedeném boji se zdálo, že není důvod, aby prohrál. Domácí hráč však lépe zvládl časovku, do které se oba dostali, a nekompromisně zavěsil. Mezitím velice tvrdě bílými figurami tlačil domácí hráč na 3. prkně (Chytil-Fišer). Rychle dosáhnul převahy a obsadil těžkými figurami sloupec. Měl však přesně tu pozici, která je na první pohled vyhraná do deseti tahů, ve skutečnosti je ovšem realizace převahy obtížná. Petr Chytil, vědom si průběhu zápasu, zkusil úplně všechno, doslova. Narážel však na tvrdý odpor našeho Miloše, který dlouhou řadu tahů bránil své postavení. Na konečnou remízu, kterou Petr přijal jen s těžkým srdcem, se tentokrát opravdu nadřel, avšak porazit se nenechal.

V polovině zápasu tak byl nerozhodný stav 2:2. A pokud domácí chtěli dostát svému cíli, stáli před těžkým úkolem zvítězit ve třech ze čtyř zbývajících partií.

V podstatě současně pak o něco později skončily další dvě partie. Na 4. šachovnici (Šuba-Kozák) vznikla záhy po zahájení divoká hra, která připomínala loterii. Proděravěná obě křídla, propletenec figur. V ten okamžik byl hostující Mirek asi ve výhodě, jemu takové pozice vyhovují. Avšak ouha, přichází hrubka a ztráta figury, za kterou měl Mirek dva pěšce. Jestliže se však pan Kozák domníval, že zbytek je „věcí techniky“, jak se v takových případech říkává, mýlil se. Mirek se začal bránit jako o život a postupně se zaměřil na likvidaci zbylých pěšců na šachovnici, bez nichž by i figura navíc byla černému k ničemu. Byl to vyčerpávající souboj nervů a vzájemného šachového umění. A nikdo si netroufal předpovědět, jak to skončí. Nakonec se panu Kozákovi podařilo zkombinovat útok na pěšce bílého se současným pletením matové sítě a Mirka přehrál. Když vezmu v potaz, pod jakým tlakem hrál, má můj obdiv. Uznání za takový boj však zaslouží oba, byla to úžasná partie!

Na fotografii nejblíže sedí Miroslav Šuba (vlevo) a Pavel Kozák, kteří sehráli doslova infarktovou partii.

Vedení 3:2 domácím vydrželo jen okamžik. V souboji na 8. šachovnici (Mišun-Matlocha) od začátku hrál náš Mirek aktivněji a dosáhl podstatně lepšího postavení bez jediné slabiny, když současně ovládl sloupec c. Domácí hráč místo trpělivé obrany a remízy v nejlepším případě zkusil prorazit hlavou zeď. Skončil vytempován v prohrané pěšcové koncovce. Mirek Mišun se letos ani jednou nevešel do kádru na kterýkoliv zápas. Jel hrát nervózní a s nedostatkem praxe, což bylo patrné i u šachovnice, kde byl rozhodčím v časové tísni svého soupeře jednou kárán, že rovněž nezapisuje tahy. Z výhry s podstatně silnějším hráčem musel mít pochopitelně radost, přijal ji však tiše a velmi skromně. Pro mě osobně se stal hlavním překvapením a pomyslným hrdinou zápasu.

V popředí se usmívá největší překvapení zápasu Miroslav Mišun.

Za opětovně nerozhodného stavu 3:3 se dohrávaly už jen dvě partie. Na 5. prkně (Gondek-Maďar) stála naprosto vyrovnaná sicilka. Dlouho se manévrovalo, bílý se snažil, co to šlo, náš hráč však partii držel pod kontrolou. Nakonec se domácí Radek pokusil o riskantní komplikaci a pěšcovou výměnu, ničeho však nedosáhl. Naopak, našemu Vladovi dal dva spojené volné pěšce, kteří o chvíli později rozhodli. Co na to říct? Remízu měl Radek v ruce na lusknutí prstu kdykoliv. Obětoval se pro výsledek utkání, klobouk dolů!

Jeseník prohrával v ten okamžik 3:4 a pomalu končil i boj na 1. šachovnici. Velezkušený Sváťa Hastík bílými tlačil na našeho Ivoše Vymětalíka. Tvrdě a dlouho vedený poziční boj (končilo se jen chvilku před třetí hodinou) nakonec partii nasměřoval na dva různé cíle. Černý útočil na královském křídle, bílý si připravil pěšcovou převahu a šance na dámském, když ovšem nejprve musel ustát přechodný atak soupeře. To se mu podařilo a vzápětí zúročil své poziční plusy a bodoval. Zápas skončil 4:4!

Co říci závěrem? Nám zápasová plichta, se kterou jsme - upřímně - ani moc předem nepočítali, dala lichotivý bronzový stupínek v přeboru. Jeseničtí to poslední krok před cílem tentokrát nedokázali. Byl to však úžasný zápas a mnohdy oboustranně velmi vyčerpávající boj. Rozhodlo se na šachovnicích, čistě a čestně. Skláním se před nasazením a bojovností kluků z horského městečka. Rvali se opravdu jak lvi a nechali v boji únavu, nervy a někteří položili na oltář i výsledky, které by asi byly jiné, kdyby se nehrálo za těchto okolností. Chci věřit, že tabulkové hrátky v ostatních soutěžích nakonec přece jen umožní, aby si Jeseník Krajský přebor příští rok zahrál. Zaslouží si to!