Ve čtvrtek 1. února jsme se jako obvykle setkali v hostinci Lidový Dům, kde jsme ještě loňskou sezonu bojovali na šachovnicích. Tréninková sestava byla více méně obvyklá, tj. Tomáš Gorba, Vladimír Dvořák, Pavel Kyselý, Franta Hanák a má maličkost. Začali jsme urputně řešit, kdo tedy vlastně může v neděli nastoupit k utkání, které se mělo odehrát až daleko za kopečky v České Vsi. Je fakt, že los v tomto roce pro nás, co se týče vzdáleností k venkovním zápasům, nebyl vůbec přívětivý. Ale takový už je holt život.

Přišla informace, že by za nás snad mohla nastoupit naše velká letošní posila, Vojta Plát. To začalo poměrně optimisticky, nabereme ho někde po cestě, snad v Zábřehu. Tomáš Zajíček, že prý má maturitní ples a to znamená, že před sedmou by se mu asi blbě vstávalo. Tak druhá deska Laďa Dvořák, třetí já, čtvrtá to byl tak trošku oříšek, byli tu možnosti že by třeba hrál Ríša Pavel, který ten den zrovna slavil 60 let života, ale nakonec se u něj objevily nějaké zdravotní komplikace, takže to raději nebude riskovat. Tak přišel na řadu náš bijec Pavel Vaculka, následoval Laďa Adámek. Také se chvilku nevědělo, jestli nastoupí, ale nakonec prý jo, no nebylo už moc z čeho vybírat. Tomáš Gorba, to je jasná volba. Potom Milan Londýn, host z SK Prostějov, s úplně novým Fide elem. Na osmou se zvažovala možnost Pavla Kyselého anebo Pavla Navrátila, protože Michal Snášel má zkouškové období. Volba nakonec padla na Pavla Navrátila, No jo, svobodní páni, ti mají větší možnosti než ženatí.

Jelikož při nás letos stojí i trošku štěstí, tak sestava, ač nebyla úplně obvyklá, by třeba mohla i uspět. Cesta byla v pohodě, trochu zasněžené Jeseníky nás snad nerozhodily. Začalo se s malým zpožděním.

Po hodině hry se objevily první nabídky remíz. Na sedmé šachovnici Milanu Londinovi nabízel soupeř vícekrát, pak jen poznamenal, že ji nabídl naposled a tak se také stalo.

První partie skončila asi po 3 hodinách na 8. šachovnici, kde nabídl našemu Pavlu Navrátilovi domácí Eda Till remízu ve vyrovnané pozici, kdy už na šachovnici nezbývalo moc materiálu. Asi tři lehké figury se třemi pěšci. ½:½

Potom následovala 2. šachovnice, kde v pěkné partii Pavel Vaculka porazil Svatopluka Hastíka. Hrála se Pircova obrana, kdy černý už nedokázal spočítat všechny útočné možnosti bílého a zkrátka se neubránil. A náš bijec to zvládl. ½:1½

Na 6. šachovnici se hráli Dva jezdci v obraně, oblíbené zahájení Tomáše Gorby, který ho ale nezahrál úplně nejpřesněji, a tak z toho byla taková zajímavá divočinka.

V partii mohl bílý po 24...h4?? vyhrát. Po 25.h3 hxg3 26.hxg4 gxf2+ visí pěšec na d4, jak se shodli oba soupeři po partii. Proto bílý chybu oplatil a pokryl pěšce 25.Vd3?. Ovšem po 25.h3 hxg3 26.Dc2 je stále napadená dáma a po jejím ústupu visí Jf5. To se však nestalo a po výměně většiny útočných figur se se soupeřem Zdeňkem Rychlíkem domluvili na remíze. 2:1

Pak se blížil i konec na 2. šachovnici. Náš kapitán Laďa Dvořák hrál svůj oblíbený Skotský gambit, trošku se do něj zamotal, včas neudělal ani rošádu, a tak se král musel klidit na f1. To už opticky nevypadalo pro našeho borce úplně nejlépe. Nakonec ještě přehlédl jednotahovou vazbu a Roman Gawlas zkušeně zavěsil. Stav byl 2:2.

Potom se odehrávalo takové malé drama na šachovnici č. 5, kde našemu borci Laďovi Adámkovi zbyl kůň proti střelci se vzdáleným pěšcem na druhé straně šachovnice, který se jeho málo pohyblivým koníkem opravdu nedal chytit. Pavel Kozák tak upravil vedení domácích na 3:2.

Na 7. šachovnici se náš hráč Milan Londin nespokojil s remízou a bojoval jako lev. Na šachovnici zbylo každému jen pár pěšců. Našemu hráči o jednoho víc, soupeřovi byli navíc ještě roztrhaní. To se to potom se dvěma věžkami dobře chytá. Milan to proti Miroslavu Čecháčkovi zvládl. Zkrátka 3:3.

Zůstali jsme už jen dva, kteří mohli zápas rozhodnout v náš prospěch.

Na 1. šachovnici za nás hrál Vojta Plát a za domácí Patrik Gnida a Vojta ten zkrátka půlky jen tak někomu nedává. Hrála se nějaká odnož Anglické s výměnou na d5 a černý si udělal fiančetko na g6. Byla to pěkná zběsilost, kdy po hodně nepřehledných výměnách, kterým asi v místnosti nikdo kromě Vojty moc nerozuměl, zbyl naší velmistrovské posile S+D proti S+J+V. K dobru měl Vojta ještě pěšce, ale pozice byla zablokovaná. Od Patrika přicházeli nějaké nabídky remízy, ale náš borec řekl, že to ještě zkusí. Nakonec obětoval i toho svého černopolného střelce za tři pěšce, kdy v první okamžik si konzumoval dva, pak postupným lavírováním sebral ještě jednoho a k tomu přidal jezdce. Naproti tomu Patrik stihl zatím postoupit pěšcem až na předposlední řadu. Přes Patrikovu vynalézavost už mi ale Vojta oznámil, že můžu vzít remízu, že vyhraje. To bylo asi po pěti hodinách hry. Tak jsme vedli 4:3. Snad i domácí ocenili kvalitu hry obou hráčů, kdy nikdo v místnosti netušil, jak to Vojta chce otevřít a pak i jak chce řešit pěšce na 7. řadě a na druhé straně Patrikovu bojovnost.

Ja jsem hrál na 3. šachovnici nějakou Poloslovanskou. Za černého je to taková trošku mdlá varianta, ve které nám se soupeřem Petrem Chytilem nakonec zbyli různopolní střelci. A já jsem nějakým nedopatřením nechal dojít jeho déčkového pěšáka až na sedmou řadu. Naštěstí to Petr nezahrál úplně přesně, tak jsem pěšce získal a kdybych to hrál potom přesně já, tak bych asi zvítězil. Ale po 5,5 hodinách jsem toho měl akorát tak dost, takže když přišla druhá nabídka remízy, tak jsem ji přijal.

Vyhráli jsme 4,5:3,5 ale snadné to teda vůbec nebylo.