Sešli jsme se ráno v sobotu 16. prosince. Je samozřejmé, že pouhý týden před Vánoci nemohou přijít všichni. Vždy se najde někdo, komu to nevychází, nebo má případně jiné povinnosti. Tak už to chodí. Turnaj byl uzavřenou společností šternberského šachového klubu a jeho stálých hostů.
společné foto bez fotícího Ladislava Spurného
Prezentovalo se nás jedenáct, nakonec to tedy byla relativně slušná klubová účast. Po rapidech v předchozích ročnících jsme si zase jednou chtěli zahrát bleskáč na pět minut na partii, a to systémem každý s každým. Je ovšem fakt, že ne všem toto divoké tempo vyhovuje, a tak byl zvolen mírný kompromis pěti minut a tří sekund za každý tah. Ani tak nebyla o časovky a s tím spojené napětí a veselí nouze.
Hospodář klubu Marek Pospíšil, který za svou obětavost a pracovitost zaslouží velké poděkování, zajistil něco na zub. Měli jsme výborné klobásky a ke kávě a čaji zákusek. Doplnila to kapka vína, nebo pivko, to podle toho, jak kdo měl chuť.
Hrálo se jako o život. Nikdo mě nepřesvědčí, že tyto volné a veskrze přátelské turnaje nemají své kouzlo. O nic nejde, jen si uvolněně zahrát a pobavit se. Výhry těší a prohry v podstatě nemrzí. Kluci si přijdou šachy hlavně užít. A jak drze a často i nekorektně a za hranicí únosnosti se to občas tahá a zkouší. A po každé partii upřímný stisk ruky, spousta smíchu a přání všeho dobrého. To jsou chvíle, kdy královská hra už ani nemůže nabídnout více.
Příjemné Vánoce a za rok zase!
Tak jistě, šachisté bojovnost nezapřou a o něco se hrát musí, aby to více bavilo. A když ne prioritně o těch pár malých cen, pak hlavně o prestiž a umístění. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. A bleskovky jsou víc než zrádné a elo u nich znamená často mnohem méně, než v klasičtějších tempech. A protože se hrálo v předvánočním duchu, žádný rozhodčí nebyl potřeba. Korektní boj je v takových okamžicích věcí cti.
Turnaj nejlépe zahájil náš předseda Miloš Fišer, kterému paradoxně rychlé tempo většinou vůbec nevyhovuje. Sázel do výsledků jednu jedničku za druhou, až se málem vypisovaly sázky na to, kdo ho zbrzdí. V podstatě stejně se do toho pustil i Jirka Flejberk, velmi dobrý hráč, kterého se nám po mnoha letech podařilo přesvědčit k návratu k závodnímu šachu. Tomu ovšem bleskové tempo vyhovuje dokonale, dokázal nepolevit po celou dobu a turnaj zaslouženě vyhrál. Velká gratulace je namístě.
O ostatní místa se strhnul tvrdý boj do posledního kola! Miloš Fišer po grandiózním úvodu přece jen v dalším průběhu něco poztrácel. Vytrvale se vpředu držel i Ivoš Vymětalík, u kterého se ovšem takový výkon více méně očekával. A čelo soutěže doplnil trochu nečekaně i autor těchto řádků. Přece jen je znát, že často blicám na internetu a jsem zvyklý. Zaznamenal jsem několik cenných výher v řadě. A o všem se rozhodlo v závěru.
Pikantní nádech dal poslednímu kolu přímý souboj mezi mnou a Milošem Fišerem. V divoké pozici jsem získal materiál, ale měl poloobnaženého krále na špatné straně a pod mírným útokem. Oba jsme toho měli s nervy už dost. Miloš plichtu neodmítl a mně zajistila nejhůře třetí místo. To jsem nakonec i obsadil. Mírně nad moje možnosti a určitě i s kapkou štěstí je to mé nejlepší klubové umístění v dosavadní historii. Ivoš Vymětalík neponechal nic náhodě a jistým vítězstvím v posledním souboji obsadil stříbrnou pozici.
výsledky
zleva stříbrný Vymětalík, zlatý Flejberk a bronzový Spurný
Turnaj tedy své vítěze poznal, ale věřte, že týden před Štědrým dnem to bylo vlastně jedno. Sešli jsme se, potřásli si rukama, popřáli si a utvrdili se, že nás to pořád ještě baví. Že šachem žijeme, že je nejen naší uctívanou hrou, ale i nepřímým zprostředkovatelem našich přátelských vztahů. Tvoříme klub a ten klub žije!
Šachisté ŠK Šternberk přejí všem požehnané a šťastné vánoční svátky, pevné zdraví v roce 2018 a neutuchající šachový entuziasmus! | 
