My jsme si v klubovně den před tím zahráli bleskový vánoční turnaj, a tak jsem se bál, abych dal do kupy slušnou soupisku, jelikož jsem předpokládal, že všichni mohou být šachově unaveni a nasyceni. Kluci mě ovšem překvapili a zvítězila u nich odpovědnost nad předvánočním pohodlím. Ovšem ani soupeř neponechal nic náhodě a dorazil - až na jednu výjimku - v základu. To slibovalo tuhý boj. Nemýlil jsem se.
Výtečně naladěn, s pusou od ucha k uchu a s halasným vystupováním přijel hlavně Daniel Telařík. A jelikož měl ten den i svátek, hned jsem se pokusil jej rozptýlit srdečnou gratulací. K mému pobavení jej přání šachové ostražitosti nezbavilo, vedlo ale k tomu, že jsem Danielovy jmeniny aspoň připomenul jeho mírně překvapenému bratru Radkovi. A teď k zápasu.
Na poslední 8. desce se utkali dva vzdálení příbuzní - Krystové. Náš Radek, ten podstatně starší z této dvojice, rychle svému sympatickému mladinkému soupeři ukázal, že ostruhy je třeba získávat v boji a že se ještě musí učit. Figura padla a vedli jsme 1:0.
Mezitím na 3. prkně Miloš Fišer přemýšlel, jaký dárek dát Danovi k svátku. Nakonec mu poměrně rychle věnoval figuru a oslavu prodlužoval až do koncovky jen proto, aby Dana pocvičil v suverénní realizaci převahy. Rázem bylo srovnáno.
Na 6. šachovnici jsem se - už ani nevím pokolikáté - utkal s Karlem Hojgrem. Měl jsem černé a neskuhrám, protože rozdělení barev je v průběhu našich letitých bojů více méně spravedlivé. Karel mě navnadil předběžnou poznámkou o velmistrovské remíze, ale pak, filuta, začal hrát aktivně a zkoušel světlejšími pajduláky své štěstí. Vím, že s ním musím být velmi opatrný, přesto jsem v jednom okamžiku málem impulsivně potáhl, abych pak koukal na výměnu figury a vzápětí krásnou vidličku se ztrátou kvality. Ještě že si opravdu občas sedím na rukách. Nevymyslel jsem však nic a pouze trpělivě udržel černými hru. V rovné pozici jsem nabídnul plichtu, kterou Karel přijal. Je to minimálně čtvrtá remíza mezi námi v řadě.
Boj pokračoval. Na 5. desce Vlado Maďar velmi bojovně vedl svou bílou armádu proti Jirkovi Grúzovi a přechytračil jej. Jirka dal raději figuru než kvalitu výměnou za zápletky. Vlado vše zvládl a vyhrál naprosto přesvědčivě. Opět jsme vedli o bod.
A opět bylo jasné, že dlouhé trvání to mít nebude. Na 7. šachovnici nejstarší z Telaříků celkem nenápadně přetavil remízově vyhlížející pozici v zisk pěšce. Následně se Radkovi Hořákovi partie zcela rozklížila, když rychle ztratil další pióny. V závěru zápasu pak hledal v dámské koncovce umíněně věčný šach. Zbytečně, Mojmír vše vykryl a hradba jeho pěchů postupovala a postupovala...
Zbývaly tři souboje a vypadalo to pro nás mírně pesimisticky. Na 1. desce měl Milan Zapletal trochu lepší hru, bylo vidět, jak rád by ji realizoval výhrou. Výhoda to ale byla malá a postačila jen k plichtě. V ten okamžik se jiným hrdinou nečekaně stal domácí Mirek Šuba, když o něco horší a poměrně divokou pozici pár tahy otočil ve svůj prospěch a přijal gratulaci od Josefa Peřinu. Měli jsme čtyři body a při předpokládané prohře Radka Hořáka se čekalo, jak dopadne boj na 2. šachovnici mezi hostujícím Radkem Telaříkem a Ladislavem Kočím. Dlouho se zdálo, že Laďa má skvěle našlápnuto. Radek však do pozice hodil granát a obětoval materiál za prudký útok. Šance byly na obou stranách, lépe to vyřešil Radek a v časové tísni soupeře zavěsil.
Co říci závěrem? Konečná plichta 4:4 je spravedlivá. Zrodila se po přátelském, ale nekompromisním boji. Je to stejný výsledek jako loni. Šternberk tak vánoční svátky slaví v tabulce na bronzové příčce, což není vůbec špatné. A kuriozita zápasu? Jak často se podaří, aby členové jedné rodiny uhráli 3 body a tedy stoprocentní výsledek? Velká gratulace patří i soupeřům. Včera rolničky cinkaly pro Telaříkovic chlapce. | 
