Lidi, jako je Karel Volek, by se měli klonovat! No ano, trochu je to nadsázka, nicméně... Mám to štěstí, že je mým dobrým kamarádem. Jsme ale dost heterogenní dvojka. Zatímco on musí v mé osobě vydržet upovídaného, emotivního a občas stran vyjadřování názorů i mírně nekompromisního jedince, já si mohu užívat jeho nadhledu, moudrosti, střízlivosti úsudku a bezprecedentní korektnosti. Možná v tom hraje určitou roli náš asi půlgenerační věkový odstup, ale zbytek je ukryt v povaze člověka. Kdysi jsem při chvále jeho každoročního mohelnického turnaje v článku použil jedno hodně specifické, dnes nepříliš často užívané slovo. Akce je to velice kvalitní, věřte však, že „noblesní“ je především Karel sám. Noblesní v duchu těch nejlepších prvorepublikových ideálů. Kdo neví, co to znamená, nechť si to zjistí. Karel slaví své šedesátiny. Ani věřit se nechce tomu překotnému toku času. Rozhovor s výraznou osobností šachu je v jeho případě zcela na místě. Činím tak rád a s úctou.

Karlíku, především gratuluji k významnému jubileu! Ze srdce přeji za všechny hráče pevné zdraví, klid, pohodu a samozřejmě samé správné tahy na šachovnici. Napadlo Tě někdy, že jsi - po zásluze - minimálně v šachových kruzích poměrně známá a respektována osobnost, a to celorepublikově? A jak ty šedesátiny hodláš oslavit?

Nemyslím si, že jsem až natolik známá persona. Oslavy rozhodně nebudou žádná megashow s ohňostrojem. Na druhou stranu je to určitá životní meta, v dřívějších dobách spojená s odchodem do penze, což nyní ještě není na pořadu dne. V letošním roce si připomínáme 45 let novodobé existence mohelnického šachu a při tradičních letních šachových aktivitách připomeneme jubilea v rámci červencové oslavy Mezinárodního dne šachu.

K tvým padesátinám s tebou ještě dělala rozhovor tvoje bohužel později zesnulá sestra. Jí bylo v tomto směru hej, to je chlap na vrcholu životních sil. Je to o deset let později velký rozdíl nebo nás utěšíš příznivou zprávou? A když to rychle zrekapituluješ, co život za posledních deset let dal a co vzal? Myslím v osobním životě, ale i v šachovém rozměru.

Vyvíjení určité činnosti při organizování šachového života bylo umožněno mimo jiné i skutečností, že jsem v uvedené dekádě nebyl vytížen zaměstnáním s nadměrnou časovou zátěží. V současné době se klade důraz na výkon a produktivitu zaměstnanců v podobě třísměnného či nepřetržitého provozu, a to nejsou podmínky příznivé pro vykonávání soustavné šachové činnosti. S přibývajícím věkem si uvědomuji význam zdraví, jak jsem měl možnost v loňském roce nabýt osobní zkušenost, kterou se snažím v životě zohlednit.

Jsme už dlouho přátelé, čehož se velice vážím, a tak si snad mohu dovolit i otázku „na tělo“. Není žádným tajemstvím, že ses nikdy neoženil. Vzpomínám, že na toto téma kdysi zpovídali známého a charismatického herce Jana Hartla. Zamyslel se, chtěl odpovědět. Pak se jen usmál a řekl: „Napište, že jsem prostě nezajímavý a mírně zakyslý!“ Paráda! Přesně ve stylu: co a proč bych v tomto komu povídal? Taky se jen usměješ? Nebo krátce odpovíš a třeba i podumáš, jestli jsi v tomto v životě o něco nepřišel, třeba o děti? A vůbec nejlepší by byl drb, že nějaká nevěsta je po všech těch letech na obzoru:-)

Založit rodinu je o odpovědnosti vůči partneru a především vůči potomkům. K tomu musí být dva, nejlépe se stejně vzájemně vyváženým vztahem a ve stejném čase. To se nepodařilo a činit v tomto směru kompromisy nepokládám za šťastné řešení.

Tak, a teď zase trochu vážně. My dva o sobě máme díky časté spolupráci i osobnímu kontaktu poměrně dobrý přehled. Uvědomuji si, že s věkem většina lidí své aktivity postupně spíše tlumí. U tebe je to právě naopak. Za poslední léta jsi byl v šachu snad nejaktivnější. A je to opravdu hodně odvedené práce, co této hře dáváš. Takže se vlastně dá říct, že nám zraješ jako víno... Mimochodem, na to se nedá otevřeně odpovědět při zachování skromnosti, takže ji na chvilku vypustíme, ano?

V oblasti tělovýchovy a sportu potažmo šachového hnutí se pohybuji několik desítek let. Konkrétně po svém návratu z dvouleté vojenské prezenční služby jsem se 12.2.1979 stal předsedou šachového oddílu při TJ MEZ Mohelnice. Za 2 roky to tedy bude 40 let nepřetržitého výkonu funkce, možná jsem nejdéle sloužícím předsedou klubu v šachovém svazu. :-) Mohu proto posoudit vývoj v této oblasti a se znepokojením konstatuji, že za uplynulého více jak čtvrtstoletí od společenských změn v roce 1989 se poměry v tělovýchově potažmo ve společnosti nezměnily natolik, jak jsme si asi, jako většina občanů této země, představovali. Funkcionáři působící v socialistické tělovýchově v osmdesátých letech ve velké většině zůstali na svých místech, pouze změnili rétoriku, ale způsoby jednání zůstaly stejné. Klientelismus, prospěchářství a propletenec vzájemných vztahů dopustily věci přímo ohrožující funkčnost tělovýchovného systému, viz krach Sazky nebo aktuálně aféra fotbalového svazu. Šachistům náleží ke cti, že s tímto nešvarem ve svojí novodobé historii problém neměli, i když v počátcích rovněž nebylo všechno ideální.

Jak se ti aktuálně daří jako závodnímu hráči? Hlodá v tomto už trochu věk? Narážím na to, že výkonnost i elo koeficient šly u tebe přece jen v posledních letech mírně dolů. I když - co by za tvou stále prvotřídní výkonnost mnozí dali... Nebo je onen herní pokles ovlivněn i jinými faktory, než je další křížek na zádech?

Dynamika myšlenkových procesů při partii věkem zákonitě klesá. Výjimky v případě Viktora Korčného, nebo v našich poměrech Vlastimila Jansy, spíše potvrzují toto pravidlo. Ovšem pokud nehrajeme šachy výhradně za účelem honby za elo body, tak se s tím lze smířit.

Jak jsi se šachem začínal? Trénuješ ještě? Nebo už hraješ, jak se říkává, z podstaty? A jak bys vůbec charakterizoval svůj styl a aktuální přístup ke hře?

Šachy jsem se naučil samostatně podle knížky Černobílé otazníky až ve svých 15 letech. Dle současných kritérií tedy takřka v bezperspektivním věku. :-) Hodně mě však bavily a postupně jsem se v nich zlepšoval. Moc mě pomohly v počátcích vojenské služby, kdy mi jejich znalost pomáhala získat respekt u mazáků (druhým rokem sloužících vojáků), se kterými jsem večer v období provádění tzv. rajónů (úklid kasáren) k nelibosti mých spolubojovníků hrál partie naslepo. Během vojny jsem hrál i korespondenční přebor armády a též jsem se zúčastnil polofinále přeboru armády, což obnášelo 10denní pobyt v Mariánských lázních, kde jsem skončil na 4. místě a po svém návratu si za to vysloužil pochvalu velitele brigády před nastoupenou jednotkou. :-)

Trénovat s představou dalšího výkonnostního růstu není již u mne prioritou. Šachy hraji především pro emoce a pocity ze hry, ovšem v případě hloupé prohry partie mě to naštve úplně stejně, jako za mlada. :-) Spíše preferuji otevřenou, dynamickou hru, ale zvláštní potíže mi nečiní ani role pozičního hráče. Pouze propočet kombinací a zvažování rizik se podstatně déle protahuje na úkor vymezeného času na partii. Neoplýval jsem encyklopedickými znalostmi zahájení, což mě na druhé straně nutilo hrát naplno od samého počátku partie.

V šachu jsi herně určitě dosáhl řady osobních úspěchů. Co považuješ za svůj vrchol a na co nejraději vzpomínáš? A mimochodem - kde se v tomto žebříčku nachází úžasná remíza pár let dozadu ve vážně partii s velmistrem Štěpánem Žilkou?

Největšího úspěchu jsem jednoznačně dosáhl v roce 1992 na TRIMEX OPEN v Pardubicích, kde jsem zvítězil v jednom z jeho turnajů dosažením 100% bodového zisku 9 bodů ve švýcarském systému. Byla to na dlouhou dobu turnajová rarita, která se hráči podaří snad jednou za život.

Partie se Štěpánem byla pro mě takovým zábleskem dřívější výkonnosti. S přibývajícím věkem je nejvíce patrný úbytek koncentrace a výdrže při partii, kdy s ubíhajícím časem vzrůstá pravděpodobnost výskytu chyb, a tím i prohry.

Jsi v posledních letech aktivním rozhodčím, v tomto směru jsi postupně studiem i praxí dosáhl opravdu vysoké úrovně. Běžně pískáš i extraligové zápasy. Nemáš třeba trochu trému, když jsi v roli sudího a za šachovnicí u zápasu se ti má podřizovat například Alexej Širov, Jevgenij Najer anebo David Navara?

Není zvláštní důvod k trémě. Naopak, sledovat myšlenkové pochody špičkových hráčů při partii je zážitek, a pokud někdy správně odhadnu její další vývoj, je to pocit srovnatelný s pocity při vlastní hře. Ve vysokých soutěžích hrají profesionální či poloprofesionální hráči, u kterých je předpoklad důsledné znalosti pravidel i sportovní etiky. Spíše mám pocit, že čím nižší je soutěžní úroveň, tím větší problémy nastávají při řešení sporů, vzniklých často právě z důvodu neznalosti pravidel a soutěžního řádu.

Dodnes trénuješ děti. Co to pro tebe znamená? A jak vnímáš, že globálně trenérů a vůbec lidí ochotných věnovat někomu svůj volný čas neustále ubývá? Tedy oni jsou - často i vysoce kvalifikovaní mistři či velmistři - tato úroveň ale stojí nemalé peníze. Já se bavím o běžné klubové činnosti.

Trénování dětí je, především v současné době, náročná, a často nedostatečně ohodnocená, činnost, vyžadující nezměrnou míru trpělivosti, porozumění a shovívavosti. Ostatně, každý rodič to zná nejlépe. Převládající hektický životní styl je možná největší překážkou širšího rozvoje šachové hry u dětí a mládeže, jejíž krédo je „dosáhnout úspěchu pokud možno ihned, a s co nejmenším úsilím“. Nezřídka i rodiče očekávají projev příznivého vlivu šachové hry na rozvoj dítěte v nereálně krátkém časovém úseku. Abychom děti a mládež k šachu přivedli, respektive udrželi, v konkurenci všemožných dalších volnočasových aktivit, musíme dělat kompromisy, nezřídka na úkor potřebné úrovně kvality výchovného procesu.

Jsi místopředsedou Šachového svazu Olomouckého kraje. Co tato funkce obnáší, s čím jsi do pozice na této úrovni šel a jak se ti tvé vize zatím daří naplňovat?

Statutárně zastupuji předsedu za situace, kdy nemůže z vážných důvodů vykonávat svou funkci, například při dlouhodobých zdravotních potížích, v případě pravomocného odsouzení apod. To ale není na pořadu dne, neboť Jarek Vozák (předseda ŠSOK), vykazuje potřebnou životaschopnost a aktivitu i při svém časově náročném zaměstnání jednatele sklenářské firmy. Náš krajský šachový svaz v celorepublikovém srovnání patří k těm lepším a aktivnějším. Vykazuje činnost, což se nejlépe projeví například při porovnání s webovými stránkami ostatních krajských šachových svazů.

Organizuješ i známý rapid turnaj v Mohelnici. O tom ale nedávno vyšel můj samostatný článek u příležitosti oslav jubilea tohoto klání a tak není třeba to opakovat. Spíš se zeptám: už jsme probrali, že jsi hráč, trenér, rozhodčí, organizátor a funkcionář. Přidám ještě vydavatele šachového periodika Gambit a neúnavného propagátora šachu ve všech jeho podobách a otázka se nabízí sama. Jak se to všechno dá zvládnout? A jak obtížné je přepínat jednotlivé módy všech těch činností?

Vydávání časopisu Gambit je časově nejnáročnější činností. Příští ročník bude jubilejním dvacátým, což je v našich podmínkách unikátní. Za tu dobu u nás vznikalo nemálo projektů tištěných i internetových periodik, ovšem s velmi krátkou životností. Soustavně vykonávaná činnost totiž vyžaduje systém, řád i disciplínu spojenou s odpovědností vůči čtenářům.

Skloubit všechny činnosti není až tak složité, pokud má člověk zkušenosti, čas a především ho to stále baví. Ta poslední věc je asi na všech uváděných činnostech to nejdůležitější. Přirozeně důležitým činitelem je i odpovídající příznivá odezva ze strany příjemců pořádaných aktivit. Bez toho by veškeré snažení samo o sobě postrádalo smysl.

Co ti kromě šachu dělá radost ve volné čase? Sportuješ? A co četba, oblíbená hudba nebo filmová tvorba? A třeba představa ideální dovolené?

Jisté sportovní aktivity vykazuji nadále v podobě cyklistiky, turistiky a volejbalu. Ovšem dle mého názoru v nedostatečném objemu, což má za následek zaoblující se tělesnou schránku. :-) Z filmů s šachovou tematikou mě nedávno zaujal snímek „Tah pěšcem“, věrohodně přibližující atmosféru památného zápasu o titul mistra světa v roce 1972 mezi Spasským a Fischerem, kterou jsem měl tehdy možnost jako patnáctiletý, zapálený, šachista si prožít.

Představu ideální dovolené mám spojenou se vzpomínkou na turnaj Diamír Open v roce 2001, který se konal v Nízkých Tatrách, na horské chatě v komorním prostředí, přes den turistika v atraktivní lokalitě, večery strávené u šachovnice... Škoda, že podobných turnajů menšího rozsahu a v atraktivním prostředí se mnoho nekoná.

Další dekáda je dlouhý čas. Budu skromnější a zeptám se tě, co plánuješ v příští pětiletce?

Pokud zdraví poslouží, tak cíle přiměřené věku, tzn. uměřenou pohybovou aktivitu, abych ještě nějakou dobu byl důstojným šachovým partnerem svým mladým svěřencům a byl též schopen alespoň udržet stávající kvalitu a úroveň organizovaných akcí.

Životní krédo se nabízí, ale přece jen je to skoro v každém rozhovoru. Máš třeba nějaké oblíbené přísloví anebo citát?

Líbí se mi citát německého filozofa Arthura Schopenhauera (1788 - 1860) „V životě je to jako při šachu. Promyslíme plán, ten je však podmíněn tím, co při šachu zamýšlí náš soupeř, v životě osud.“

Děkuji za rozhovor!

Volek Karel (1955) - Žilka Štěpán (2518)

KP Loštice - Velké Losiny (7.1), 29. 1. 2012
B90: Sicilská obrana (Najdorfova varianta)

1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 a6 6.h3 e6 7.Se3 Se7 8.Sd3 b5 9.a3 Sb7 10.0-0 Jbd7 11.Ve1 Jc5 12.f3 [12.Df3 0-0] 12...Dc7 13.Sf2 0-0 14.Dd2 Vac8 15.Vad1 Vfd8 16.De3 [16.Sf1 g6] 16...g6 17.Jde2 e5 18.g4 [18.Vd2 Vd7]

18...d5 průlom, vedoucí k výměnám a otevření pozice 19.exd5 Jxd3 [19...Ja4 20.Jxa4 Jxd5 21.De4] 20.Vxd3 [20.Dxd3? Jxd5 21.Jxd5 Vxd5-+] 20...Jxd5 [20...Sxd5? 21.g5 Se6 22.gxf6 Sxf6 23.f4+-] 21.Jxd5 Sxd5 [21...Vxd5 22.Jc3 Vxd3 23.cxd3] 22.Jc3 Sb7 23.Vxd8+ Vxd8 24.Dxe5 Dxe5 25.Vxe5 Sf6 26.Ve3 Sg5 27.Vd3 Vxd3 28.cxd3 Sc1

29.Je4 [Zajímavou možností redukovat dvojici černých střelců bylo 29.Jd1!? Sxf3 30.Se3] 29...Sxb2 30.Sc5 Sxe4 [30...f5 31.gxf5 gxf5 32.Jg3] 31.fxe4 a5 32.Kf2 [32.d4 b4 33.axb4 axb4=] 32...b4 33.a4 [33.axb4 a4 34.b5 a3 35.Sxa3 Sxa3] 33...b3

34.Ke2 Sc3 35.Kd1 Kg7 36.Se3 Kf8 [36...f6 37.Sb6 Kf8; 36...f6 37.d4] 37.Sd2 [37.Sc5+ Kg7 38.Se3 f6] 37...b2

38.Sh6+ Ke7 39.Kc2 f6 40.h4 Ke6 [40...Kf7 41.Se3] 41.Sf8 f5 42.exf5+ gxf5 43.gxf5+ Kxf5 44.h5 Kg5 45.h6 Kg6 46.Kb1 Kf7 47.Sa3 Kf6

48.Sf8 (Z výměny na b2 jsem měl obavy pro lepší postavení černého krále. Až domácí analýza ukázala, že i po výměně střelců je koncovka s věžovým a-pěšcem remízová, ovšem propočet obnášel 15 tahů během kterých bílý nesmí ztratit jediné tempo, a to moje hlava po pěti hodinách hry už nebrala 48.Sxb2 Sxb2 49.Kxb2 Kg5 50.Kc3 Kxh6 51.Kd4 Kg5 52.Ke5 h5 53.d4 h4 54.d5 Kg6 55.Kf4 Kf6 56.Kg4 Ke5 57.Kxh4 Kxd5 58.Kg3 Kc4 59.Kf2 Kb3 60.Ke1 Kxa4 61.Kd1 Ka3 62.Kc1) 48...Ke6 49.Kc2 Kf7 50.Sa3 Kg6 51.Sf8 Se5 52.Kb1 Sf4 53.Kxb2 Sxh6 54.Sd6 Kf5 55.Sc7 Sg7+ 56.Kc2 h5 57.Kd1 [57.Sxa5 h4 58.Sc7 Se5 59.Sb6 h3 60.Sg1=] 57...Sc3 58.Ke2 h4 59.Kf3 Se1 60.Sd8 Ke6 ½:½

Rozhovor byl převzat z časopisu Gambit.