Jaromír Vozák provozuje sklenářství VIOL. Kromě toho je také předsedou Šachového svazu Olomouckého kraje, šachového oddílu TJ Sokol Skalička, z. s., a jeho aktivním hráčem, člen finanční komise obce. Je ženatý, má syna, který letos maturuje a rovněž hraje šachy.

Jak dlouho jsi předsedou šachového oddílu TJ Sokol Skalička, z. s., a jak dlouho oddíl funguje?

Předsedou oddílu jsem od roku 2001, kdy jsem funkci zdědil po otci. V tu dobu jsem zdědil i předsedu fotbalového oddílu a také celé TJ (otec mi toho zanechal opravdu dost). Oddíl byl založen v roce 1976 a vznikl díky hráčům, jež reprezentovali tehdejší JZD.

Klub čítá 36 aktivních členů, na relativně malou obec (591 obyvatel) vysoké číslo. V čem tkví úspěch pro dosažení tak početné základny?

Je to číslo, které je zavádějící, neboť větší část členů nebydlí ve Skaličce. Jak já říkám, často je to o lidech a schopnosti vytvořit podmínky a dobrou partu. Mnohokrát jsem odmítl zařadit hráče do týmu, byť jeho výkonnost byla velmi dobrá, ale povahově se k nám nehodil. Hodně je to také o výchově vlastních hráčů.

V klubu je registrováno 5 hráčů s příjmením Vozák, jedná se o rodinný klan?

Slovo jako klan ve mě nebudí důvěru, ale ne všichni blízcí příbuzní nosí tohle příjmení. Jsou zde další synovci (3), sestra a bratranec a ti už užívají jiné příjmení. Asi se dá říct, že nebýt rodiny Vozáků, tak by šachy ve Skaličce ani nefungovaly. U nás doma jsme šachy hráli všichni, stejně jako taroky, fotbal, pinec a vlastně veškeré dostupné sporty. Je to taková rodinná tradice, umět se postavit k jakémukoli sportu. Z toho pramení, že jsme se naučili téměř vše, ale nikde jsme nebyli výrazně dobrými.

Jak se váš oddíl věnuje mládeži?

Mládež je základním stavebním kamenem ve všech sportech a to se snažíme ctít. Již jako náctiletý jsem jezdil s dětmi na turnaj, (byli to v podstatě o kousek mladší vrstevníci,) když otci nezbyl čas. Sám jsem se tomu začal více věnovat až ve chvíli, kdy začal aktivně hrát syn, čili před 13 lety.

Byli jsme mezi prvními oddíly, které se zapojily do projektu Šachy do škol. Pomohlo nám to i tak, že si více lidí dodělalo trenérské zkoušky a více se zapojili do práce s dětmi. V současné době vede kroužek ve škole syn Tomáš a občas mu pomáhá synovec Lukáš. Bratr Luboš pracuje s dětmi na škole ve vedlejší vesnici. Mimoškolní kroužek si vedu sám a ještě ve Špičkách začal trénovat Martin Čadra. Dvakrát měsíčně si dáme společný trénink, aby to bylo pro děti zajímavější. Snažíme se hrát s dětmi turnaje, a i když momentálně nemáme v mladších kategoriích žádné úspěšné borce, účastnili jsme se v loňském roce všech krajských přeborů družstev. Učíme je zkrátka hrát a žít jako kolektiv.

Na jakých akcích se váš oddíl podílí?

Oddíl pořádá ročně dva turnaje, z toho jeden jednotlivců (Moravská Brána) na podzim a takovou třešničkou na dortu je květnový memoriál Ing. Josefa Vozáka. Jinak se zapojujeme do akcí celé naší TJ.

Jak vznikl a kolik ročníků turnaje Memoriál Ing. Josefa Vozáka proběhlo pod Tvým vedením?

Turnaj vznikl jako obnovení kdysi tradičního turnaje čtyřčlenných družstev, který pořádalo tehdejší JZD. Ten skončil po více než patnácti letech v roce 1994 a po smrti otce jsme jej obnovili na jeho památku. První ročník v roce 2003 byl složen z týmů, jež hrávaly dřívější turnaj a bylo to 6 družstev. Dnes jsme se ustálili na 36ti družstvech a myslím, že turnaj i přes vysoký počet účastníků má v sobě takové rodinné pojetí. Všechny tyto turnaje jsem organizoval, ale je to práce všech rodinných příslušníků i ostatních našich hráčů.

Jak dlouho již šachy hraješ a jakého největšího úspěchu jsi dosáhl?

Šachy hraji vlastně od dětství. V tu dobu jsem byl poměrně dobrý hráč, neboť jsme hráli všichni. Otec byl výkonnostně na slušné úrovni a dokázal nás dosti naučit. Jakmile jsme se mu ale přiblížili, tak se náš růst zastavil a nebyly možnosti jak se někam posunout. V roce 1976 jsem reprezentoval Přerov na Velké ceně ČSSR mládeže v Košicích a tam jsem zvítězil na 4. šachovnici.

Krásným obdobím bylo, když jsme se do Velké ceny ČSSR přihlásili jako Skalička. První turnaj jsme hráli v Teplicích a před posledním kolem jsme byli na třetím místě. Za otcem chodili ostatní trenéři a vyzvídali, kde ta Skalička leží. Ten jim z úsměvem vysvětlil, že je to menší město v okrese Přerov (v těchto letech se na žádných mapách Skalička nedala najít). V letech po revoluci nebyl na šachy čas, a tak jsem pár let nehrál. Pak jsem chvíli hostoval v soutěžích Zlínského kraje a to bylo období, kdy jsem se na chvíli dostal s elem nad 2000. Jelikož se považuji za týmového hráče, nejsou pro mě osobní výsledky až tak důležité.

Kdo je Tvým šachovým vzorem a proč?

Šachový vzor vlastně nemám. Asi to pramení z toho, že mě nikdo správně netrénoval a prostě jsme si jen hráli. Jediné, co šlo sledovat, byly zápasy Karpov-Kasparov a to jsem samozřejmě hltal. Ostatní literatura anebo aktuální zápasy byly pro naši generaci na vesnici zcela nedostupné.

Můžeš porovnat podmínky šachové činnosti dětí a mládeže z dob svého mládí s dnešními?

Asi jsem již tuto otázku načal. Ty podmínky jsou nesrovnatelné. Pro nás to byl svátek, že jsme se někam mohli díky šachu podívat a nemuseli doma pracovat. Dnešní generace má zas tolik možností, že jejich největším problémem je vybrat si, co by chtěli dělat. Na otázku podobného charakteru vždy odpovídám, že bych neměnil. Je to spíš z pohledu jakési svobody, kterou jsme měli. Protože nebyly telefony, auta v každé rodinně a nikdo nebyl schopen Vás pořád hlídat. Na druhé straně dnešní mládež má dostupnost všeho, nač si vzpomene.

V poslední době šachové motory válcují praktický živý šach, kdy sedí za stolem proti sobě dva skuteční hráči. Nebo to vidíš jinak?

Jistěže počítače jsou pro špičkové hráče nezbytným pomocníkem, ale kouzlo partie je nenahraditelné. Počítač nemá emoce, neodpoví ti na jednoduchou otázku a nikdy si s tebou nedá pivo po partii. Myslím, že pro komunikativní, a svým způsobem i aktivní, lidi nikdy nebude počítač náhradou. (Myslím, že stihneme umřít dřív, než to nastane. :-))

Druhé volební období vykonáváš funkci předsedy krajského šachového svazu. Jak hodnotíš postavení šachového hnutí v České republice?

Ačkoli v porovnání se sousedními zeměmi mírně zaostáváme, myslím že se situace lepší. Projekt Šachy do škol se rozjíždí a čím dál víc lidí si uvědomuje, že je lepší rozvíjet logické myšlení dětí, než jim tlouct do hlavy vzorce, které stejně zapomenou. Myslím, že i rozhodovací schopnosti jsou lepší u šachistů. V podstatě celý život se živím sám, a tak vidím, jaké lidi všichni kolem hledají pro práci. Všude je potřeba samostatně myslící tvor, který je schopen se vyrovnat s případným neúspěchem a ví, že nic nejde samo.

Jaké máš další zájmy kromě šachu?

Z mládí (fotbal) mám ochrnutou část nohy, a tak je pro mě spousta sportů tabu. Všeobecně jde o sport. Zahraji si badminton, tenis, stolní tenis, zvládnu i běžky a ostatní sporty vesměs pasivně. Nenechám si ujít fotbal, někdy stíhám i hokej. V televizi jsem pak schopen sledovat takřka každý sport (bohužel však není moc času). Jinak chodím pravidelně na taroky a někdy si zahraju i poker. Občas si zajdu s kamarády na pivo a někdy je i čas na nějaký výlet nebo aspoň výšlap.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor byl převzat z časopisu Gambit.