Velmistra Petra Veličku znám více méně spíš od vidění, i když sem tam jsme spolu nějaké to slovo vždy prohodili, když byla příležitost. Přesto si i bez hlubší znalosti jeho samotného troufám střelit od pasu, že je to prima chlap. Utvrzují mě v tom i reakce mnohých jiných, kteří to štěstí s ním pobývat mají. Měl jsem možnost ho několikrát vidět hrát na extralize a různých turnajích. Vždy se choval jako naprostý profesionál. Nikde nevyčníval, ale taky se nedržel příliš zpátky. Vždy byl příjemně komunikativní, dokázal si stát na svém a přitom nikomu nic nevnucovat. Vážím si toho, že má pevné názory a nebojí se je upřímně říct. Přesto je za většinou jeho slov a skutků vidět rozvaha, jistá racionální střízlivost. Ovšem plápolající ohníčky v jeho očích jasně nasvědčují, že i bodrost a srdce na pravém místě mu neschází. Čas ho už posunul k padesátce. Rozhovor se tak nabízel sám o sobě. Realizoval ho s velkou dávkou ochoty a poctivosti, ostatně jako všechno, na co sáhne. A já se těším, až se s ním příště zase někde potkám.

Především Vám chci hned v úvodu rozhovoru dodatečně pogratulovat a popřát hodně štěstí, pevného zdraví a spokojenosti. Oslavil jste 26. února 2017 padesátiny, které často bývají označovány za zlomové a současně nejvýznamnější jubileum v životě. Jak se aktuálně cítíte po svých abrahámovinách?

Děkuji za gratulaci. A jak se cítím? Dá se říci, že úplně stejně jako před nimi. :-) Jen mi od toho data každý naznačuje, že už jsem tak trochu dědek... :-)

V posledních letech jste si prošel i zdravotními problémy, asi to nebylo jednoduché období. Třeba jste si to všechno už vybral dopředu, co myslíte?

Tak rozhodně, na to nevzpomínám rád. Ale mám to za sebou a momentálně až na pár zlobivých kloubů jsem zdravotně OK. Takže věřím, že minimálně do důchodu bude v tomto ohledu klid... :-)

Co Vy a šachová bohyně Caissa? Byla to zamilovanost na první pohled, nebo nejdřív jen dobrá kamarádka? A jak se Vám po všech těch letech daří udržovat s ní vztah?

Tak zamilovanost na první pohled určitě ne... Spíše ta kamarádka. Já jsem jako dítě vždy inklinoval spíše k fyzickým sportům - fotbal, tenis apod. Pak ale přišly úrazy, nemoci a to vše nahrávalo šachu. Takže se dá říci, že já jsem svůj vztah k šachové bohyni postupně vylepšoval.

Zrekapitulujte stručně, prosím, svůj šachový a výkonnostní vývoj v mládí.

Šachy mně naučil hrát můj dědeček, který byl sám aktivním šachistou (byť pouze na okresní úrovni), když mi byly zhruba 3 - 4 roky. Až do svých 10 let jsem hrál šachy pouze doma (převážně s dědečkem). Když mi bylo cca 10 let, jel jsem hrát za školu na nějaký turnaj školních družstev a tam si mě všiml tehdejší vyhledávač talentů NHKG Ostrava, pan Emil Formánek. NHKG byl tehdejší špičkový mládežnický klub. Já už jsem ale šachy hrál poměrně dlouhou dobu, takže jsem se poměrně rychle dostal do mládežnického A-týmu a začal objíždět tehdejší velké ceny. Velmi brzy jsem si uhrál 4., resp. 3. výkonnostní třídu, za další rok dvojku a ještě jako žák i jedničku. Za svůj největší mládežnický úspěch považuji vítězství v tzv. Poháru ČR v roce 1981, což byl tehdejší neoficiální Přebor ČR žáků do 15 let.

V létě 1983 se mi podařilo s bodovým náskokem vyhrát kandidátský turnaj ve Vsetíně, čímž jsem zároveň získal titul KM. V tu dobu jsem se ale již věnoval více fotbalu než šachu a v dorosteneckém věku jsem již žádné výraznější šachové úspěchy nezaznamenal. V roce 1985 jsem začal studovat na VŠDS v Žilině a během studia jsem přestoupil do prvoligového oddílu TŽ Třinec. Od sezóny 1988/89 jsem začal pravidelně hrát naší nejvyšší soutěž. Hned ve své premiérové sezóně jsem uhrál na poslední šachovnici 9,5 bodu ze 14 partií (5 výher, 9 remíz).

Po ukončení studia na vysoké škole jsem nastoupil do zaměstnání v Třineckých železárnách a těsně před revolucí mě čekala základní vojenská služba. Tehdy ještě absolutně nic nenasvědčovalo tomu, že by ze mě měl být profesionální šachista. Zlom nastal ke konci vojenské služby. Se svým tehdejším klubovým spoluhráčem IM Milanem Babulou jsem během dovolenky vyrazil na turnaj do Lucemburska. Po zpáteční cestě jsme ale měli vážnou autonehodu a já strávil zbytek vojenské služby v nemocnici. Po jejím skončení jsem se ještě doléčoval doma a těsně před svým uschopněním jsem se rozhodl si ještě zahrát uzavřený mistrovský turnaj v Třinci. Turnaj se mi podařilo vyhrát a splnil jsem svoji první normu mezinárodního mistra. O pár měsíců později jsem na dalším podobném turnaji splnil druhou. A v tu dobu jsem se rozhodl, že se budu šachu věnovat naplno.

Poměrně dlouho jste byl mezinárodním mistrem, ale nakonec jste normy na velmistra splnil. Jak těžké to bylo? A víte, že některým škarohlídům to dokonce vadilo a zaznamenal jsem místy i poznámky, že jste nepřekročil hranici 2500 elo bodů a tak podobně!? Překvapilo mě to, já osobně zastávám názor - před každým velmistrem klobouk dolů.

Ano, titul mezinárodního mistra jsem získal v roce 1992. Hned poté jsem se rozhodl vydat se na profesionální šachovou dráhu. Mým hlavním problémem ale bylo, že jsem hrál převážně otevřené turnaje, ve kterých se velmistrovské normy plnily velmi těžce. Tehdy ještě neexistovalo pravidlo o tzv. elovém mostě, takže jsem většinou ztratil naději na velmistrovskou normu ještě dřív, než jsem o ni začal vůbec hrát. I tak mi ale v devadesátých letech několikrát norma unikla jen těsně. Vlastně pouze na Mistrovství ČR 1999 jsem normu dotáhl do konce.

Asi rozhodující okamžik, díky kterému jsem dnes velmistrem, nastal na jaře roku 2004, kdy jsem odešel do Portugalska. Tam jsem našel šachovou pohodu a klid na dokončení chybějících norem. Ona právě ta pohoda, klid a pevné nervy jsou často při plnění norem rozhodující. Máte dobře rozjetý turnaj, normu na dosah a pak se dostaví obrovský psychický tlak. Řekl bych, že právě ustát tento psychický tlak je na splnění normy to nejtěžší. Takový Pavel Šimáček by o tom mohl vyprávět své... A že některým lidem vadí, že jsem velmistr? To mně v této zemi plné závistivých a nepřejících lidí vůbec nepřekvapuje. Prostě úspěch se u nás neodpouští. A co říci k tomu elu 2500? Já myslím, že ten, kdo má pochybnosti, se může podívat na stránky FIDE a projít si historii mého ela.

Přehrával jsem si na internetu pár Vašich vítězných partií z let 2011 - 2014. Všechny byly pozičně vedené, ve všech jste postavil zdravé zahájení a vývin figur. Vždy z toho byla po přechodu do střední hry taková nenápadná pozice, která ale skrývala potenciální aktivitu. Tu ve formě získaného a vůbec ne očividného tempa navíc, které se vyplatilo, jindy se mi zdálo, že v podstatě z ničeho jste dosáhl vyhrané koncovky. Jak byste charakterizoval Vy sám svůj styl?

Moje hra je postavena na dobré přípravě, logickém chápání dění na šachovnici, dobré technice a znalosti koncovek. Má rozhodnutí jsou převážně intuitivní, když je potřeba, dokážu si vypomoci i taktikou.

Viděl jsem Vás několikrát hrát extraligu na zápasech v Litovli. Utkvěla mi jedna partie s velmistrem Honzou Krejčím. Sice jste ji prohrál, no co, to se může stát, ale v následné analýze, které jsem přihlížel, jsem docela obdivně koukal. Sypal jste z rukávu jednu variantu za druhou, celkově byl vidět Váš komplexní a hluboký pohled na pozici. A co víc, Honza Krejčí Vám sice zdatně sekundoval, ale i na něm jsem občas viděl překvapení, tiché ocenění Vašeho pohledu. Disponujete velkou erudicí a máte dar šachového vidění. Proč to tedy nejde ještě výš, než aktuálně jste?

Myslím, že aktuálně mi chybí hlavně větší herní praxe a hlavně partie proti hodně silným hráčům. Partii proti hráčům 2600+ odehraji za rok tak jednu, proti hráčům 2550-2600 taky jen několik. Ale po zisku titulu velmistra jsem se dal spíše na trenérskou dráhu a na hraní nezbývá mnoho času.

Čistě subjektivně Vás vnímám jako hráče s občas nevyrovnanou formou. Nic ve zlém, tímto trpí, možná víc než vy, třeba i David Navara. Ve Vašem případě narážím na to, že máte záblesky precizní dokonalosti a jste schopen bez mrknutí oka porazit i mnohem silnějšího hráče, ale také naopak. Jak to vnímáte Vy?

Já si vůbec nemyslím, že by má forma byla nevyrovnaná, spíše právě naopak. To, že občas porážím silnější hráče a naopak se často trápím se slabšími, to u mě není známka nevyrovnanosti. Já takhle hraji celý život. Prostě vždycky jsem měl lepší výsledky proti silnějším hráčům a slabší jsem mnohokrát porazit nedokázal. Je to dáno stylem mé hry. Já při partii hodně hledím na svoji vlastní bezpečnost. Vyhovuje mi, když se mě soupeř snaží porazit a naopak mám problémy, když soupeř hraje na remízu. A druhým důvodem je, že má hra stojí na velmi dobré přípravě. Na silné hráče najdu v databázi mnohem více partií než třeba na hráče s elem 2200. Mohu se na ně důkladněji připravit a to se pak projeví na tom, jak stojím po zahájení.

Na rapid turnaji v Moravském Berouně jsem asi dva až tři roky zpět měl možnost s Vámi chvíli mluvit. Narazili jsme v rozhovoru mimo jiné i na problém současné české reprezentace. Nešetřil jste - byť v dobrém - kritikou na současný stav, kdy jste konstatoval, že až na Navaru a Lázničku je u nás pak dlouho mrtvo a i zbytek velmistrů (i těch mladých) ve Vašich očích prostě na světovou úroveň nedostačuje. V čem je dle Vás zakopaný pes? Ti kluci se přece snaží, kolik umí, a když to výš nejde, je to holt fakt. Nebo je to jinak?

Já myslím, že za ty 2 - 3 roky se situace nijak výrazně nezměnila. Máme Navaru a Lázničku, tedy dva světové hráče. Pak mezera, velice solidní Hráček a opět mezera. Neříkám, že by se mladí hráči nesnažili, ale na to, aby z Vás vyrostl hráč světové úrovně, je zapotřebí mnohem více než jen snaha. K velké dávce talentu, pracovitosti a ctižádosti potřebujete i motivaci a podmínky pro svůj růst, což jsou v dnešní době hlavně peníze. Myslím si, že zakopaný pes bude hlavně v těch financích a motivaci. Povolání čistého šachového profesionála (teď mám na mysli profesionála jako hráče, který pouze hraje, ne trenéry, organizátory, placené funkcionáře apod.) je momentálně pro naše mladé hráče nezajímavé. Než dřít, investovat obrovské úsilí a peníze do svého šachového růstu s tím, že se možná někdy dostanete na řekněme elo 2650, je prostě lepší vystudovat vysokou školu, splnit velmistra, po škole si najít práci a k tomu o víkendech odehrát všechny možné ligy. Já myslím, že dokud se nezlepší popularita šachu u nás, jeho postavení ve společnosti (s tím je pak spojen přísun financí třeba od sponzorů) a šachy se nedostanou více do podvědomí společnosti, tak se tato situace prostě nezmění. Budeme mít hodně vzdělaných velmistrů amatérů s elem 2520, ale žádného velmistra 2700.

Vaganjan, někdejší známý velmistr ze světové špičky a častý soupeř exmistra světa Karpova, s přibývajícím věkem čím dál častěji hovořil o tom, že šachy jsou jako celoživotní poslání nedůležité ve srovnání s jinými sférami lidské činnosti. Vy jste vzděláním strojní inženýr, to je mimochodem hodně náročný obor. A stejně jako Vy je i mnoho jiných velmistrů inženýry a doktory ve svých oborech a těmto odbornostem věnovali léta studií, a přesto se šachu upsali krví. Tak co, je či není dle Vašeho názoru šach ve srovnání s civilním povoláním v souladu se vzděláním nepodstatný?

Nejprve bych Vás trochu poopravil ohledně svého vzdělání. Já nejsem strojní, ale dopravní inženýr. Vystudoval jsem obor Provoz a ekonomika silniční a městské dopravy. To se strojařinou moc společného nemá. Já sám se cítím jako ekonom, i když technické předměty jako automobilové motory jsme na škole měli také. Jinak - určitě se na světě najdou důležitější povolání než šachy. A určitě neškodí, když člověk, i když má v úmyslu se živit šachem, vystuduje nějakou školu a opatří si nějaké vzdělání. Pak už záleží na každém, kterou cestu si zvolí. Já ve 20 letech nechtěl být šachistou, ale osud to nějak prostě rozhodl za mě. Na druhé straně, dnes již nikdo nezpochybňuje pozitivní vliv šachu na rozvoj lidské osobnosti, jeho myšlení, charakterových vlastnosti atd. To by pak nevznikaly projekty typu Šachy do škol.

Běžně nabízíte i trenérské služby. Máte dostatek svěřenců? A jak takové tréninky vypadají?

Aktuálně jsem trenérsky docela vytížen. V podstatě každý pracovní den mám 3 - 4 hodiny tréninku. Vzhledem k tomu, že mám svěřence velice rozdílných výkonností (nejlepší Jakub Szotkowski má úroveň 2400 a nejslabší svěřenci cca 1300 - 1400), tak každý trénink vypadá jinak. Ale obecně se snažím věnovat všem fázím hry, trénink běží podle určitého plánu, který je přesně šitý na každého jednotlivého hráče. A kromě individuálních tréninků mám i jednu skupinku v Brně a tam trénink probíhá zase malinko jinak. Tam už je potřeba témata přizpůsobit tomu, že mezi hráči jsou i jisté výkonnostní rozdíly. Každý trénink má teoretickou i praktickou část, svěřenci dostávají také úkoly na doma atd.

A Vy sám ještě po všech těch letech a na své úrovni trénujete? A pokud ano, jak vypadá trénink zkušeného velmistra, který toho již hodně má za sebou?

Můj vlastní trénink závisí hlavně na tom, kolik mám zrovna trenérské práce a kolik mi zbyde volného času, který můžu věnovat sobě. Ale připravuji se na všechny soutěžní partie, občas vyřeším nějaký ten diagram nebo studii, přehraji si nějakou tu komentovanou partii nebo připravím nějakou teoretickou novinku.

Rád a často se účastníte různých sobotních rapid turnajů. Je v tom prioritně touha po sportovním výsledku a proč to neříct naplno - i šance na získání nějaké ceny, nebo jdou tyhle faktory u Vás sem tam úplně stranou a přijede si zahrát rychlejší šachy jen tak pro relaxaci?

Já jsem vlastně jako dítě na rapidech vyrostl. Nebyly to ale 15 minutové rapidy, což už je vlastně taková polobleskovka, ale většinou partie 2 x 30 minut. Motiv získání ceny je minimální, určitě vydělám mnohem více peněz hrou za družstva nebo tréninkem, spíše je to taková droga, potřeba si o víkendu zahrát, potkat známé. Ale poslední dobou jsem už rapidy docela omezil, mám hodně trenérské práce a je potřeba se taky připravit na soutěžní partie (hraji v průměru 3-4 partie každý měsíc) a vzhledem k tomu, že poslední dobou se už nestíhám připravit v průběhu týdne, dělám to o sobotách právě na úkor rapidů. Ale po sezóně si zase nějaký rapid zahraji.

Jakého svého největšího šachového úspěchu si považujete? Já registruji třeba v roce 1999 druhé místo na mistrovství ČR. Bude toho ale samozřejmě mnohem více.

To druhé místo na národním šampionátu byl určitě největší úspěch z hlediska významu. Sportovně bych ale nad toto ještě více postavil dvě svá největší vítězství na turnajích. V roce 1998 jsem vyhrál Open Bern, zde jsem nesplnil velmistrovskou normu pouze proto, že to byl sedmikolový turnaj a v roce 2006 jsem vyhrál Open Vandoeuvre (Nancy). Na tomto turnaji jsem zároveň o půl bodu překročil svojí poslední velmistrovskou normu. Oba tyto turnaje byly silněji obsazeny než mistrovství ČR v roce 1999 a v těchto turnajích jsem zaznamenal i několik cenných skalpů - třeba velmistry Bologana nebo Gleka (oba dokonce černými figurami).

A jaké jsou Vaše plány do další padesátky?

Tak jestli po mně chcete nějaké šachové plány, tak to Vás asi zklamu. Prostě si chci v dalších letech hlavně dobře zahrát, udržet svojí výkonnost tak, abych mohl hrát extraligu a nějakou tu zahraniční ligu. A občas někoho porazit... Chci se i dále věnovat svým svěřencům. A rád bych, aby konečně některý z mých svěřenců byl velmistrem. Zatím mám jen dvě velmistryně - mužský titul mi v trenérské sbírce chybí.

Na závěr to odlehčíme. Jak jste přišel ke své přezdívce Včelda?

To už je dávno. Kdysi, ještě na základní škole, mi spolužáci začali říkat Včelička (místo Velička) a poté se to zkrátilo na Včelka. A mí spoluhráči v Labortechu to pak ještě trochu poopravili na Včelda.

A co by to bylo za rozhovor s jubilantem a jedním z našich předních hráčů bez partiové ukázky?

Velička Petr (2405) - Jansa Vlastimil (2490)

Mistrovství České republiky ve Zlíně 1997, [B80]

1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jc6 5.Jc3 a6 6.g3 d6 7.Sg2 Dc7 8.0-0 Jf6 9.Jxc6!? Častěji se hrává 9.Ve1, já jsem si ale na svého protivníka připravil nový plán. 9...bxc6 10.Ja4 (Sledujte pečlivě tohoto jezdce. [P.Šimáček])

10...Sb7 Alternativou je 10...Vb8 11.c4 c5 12.Jc3 Se7 13.f4 Jd7 14.Dd3 0-0 15.g4 Sf6 16.Vf2 Sd4 17.Se3 Sxe3 18.Dxe3 Sb7 19.g5 Vbe8 20.Vd1 Jb6= podle partie Hernandez Gi-Prechelt, Novi Sad 1990. 11.c4 c5 12.Ve1 V partii Kuzmin,G-Poluljahov,A/Yalta op 1995 se stalo 12.Jc3 Se7 13.Dd3 0-0 14.f4 Vad8 15.b3 Jd7 16.g4 Vfe8 17.g5 Sf8 18.Sb2 g6 19.Vad1 Da5 20.Dh3 Dc7 21.Vd3 Sg7 22.f5 Je5 23.Vg3 s útokem bílého. 12...Jd7 13.b3 Se7 14.Sb2 0-0 15.Dd2 Sc6 (15...Sf6? 16.Sxf6 Jxf6 17.e5±) 16.Vad1!? (16.Jc3 Sf6 =+)

16...Vfd8 Nebylo dobré 16...Sxa4?! pro 17.e5!? Jxe5 18.Sxe5! (18.Sxa8? Jxc4) 18...dxe5 19.Sxa8 Vxa8 20.bxa4±. 17.Jc3 Jf8 S myšlenkou Sf6. (17...Vab8!? s dalším a5-a4) 18.Je2!? (18.h4 Sf6 s protihrou) 18...a5 19.h4 a4 20.Jf4 axb3? Černý podcenil nebezpečí hrozící jeho králi. Lepší bylo 20...Jg6!? 21.Jh5 Sf8 22.Dc3 f6 s nejasnou hrou nebo 20...h6!? s myšlenkou 21.Jh5 e5!

21.Sxg7!! Pěkná oběť vedoucí k rozhodujícímu útoku na černého krále. 21...Kxg7? O něco lepší bylo 21...Vxa2, ale po 22.De3 by stejně bílý svůj útok dovedl do vítězného konce. Po 21...Jg6 by ses stalo 22.Jh5 s dalším Dh6 a vítězným útokem. 22.Jh5+! Kg6 Matu se černý nevyhne ani po 22...Kg8 23.Dh6+-. 23.Df4!

Bílý má sice o dvě figury méně, jeho útok je ale smrtící. 23...Kxh5 (23...f6 24.Dg4+ Kf7 25.Dg7+ Ke8 26.Jxf6+ Sxf6 27.Dxc7+-; 23...f5 24.exf5+ exf5 25.Sxc6 Dxc6 26.Vxe7+-; 23...h6 24.Dg4+ Sg5 25.hxg5 hxg5 26.Jf4+ Kf6 27.Jh3+-) 24.Dxf7+ Kh6 25.g4 Va7 26.g5+ Sxg5 27.hxg5+ Kxg5 28.f4+ Kg4 Nebo 28...Kh6 29.Df6+ Jg6 30.Ve3!+-.

29.Sh3+! a černý se vzdal, neboť po 29...Kh3 následuje 30.Dh5 Kg3 31.Dg5 Kh3 32.Ve3 mat

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor byl převzat z časopisu Gambit.