Bez předchozích zkušeností nebylo tak úplně jednoduché se k tomu kroku odhodlat. Nicméně myšlenka uspořádat šachový turnaj v nás sílila řadu měsíců a nakonec to rozhodnutí přece jen dozrálo. Byla zvolena sobota 22. dubna 2017. Z čistě šachového hlediska jsme termínově trefili celkem dobře. Z hlediska symbolického náhoda chtěla tomu, že se tak stalo na svátek Evženie, která v překladu znamená vznešená či z dobrého rodu. Uznejte, že tato souvztažnost se opravdu povedla.

Hráče jsme ve Šternberku přivítali ve Sportbaru Slovan, který poskytl vyhovující zázemí, což v podmínkách maloměsta představuje nemalý problém, a jehož personál výrazně přispěl ke zdárnému organizačnímu zajištění. Dle zpětné vazby přímo na místě byl guláš k obědu pochvalován a drtivá většina účastníků samozřejmě ocenila i dostupnost nealko i alko nápojů, zejména čepovaného piva. Prostředí bylo komorní, důstojné a snad jedinou výtku lze mít k osvětlení, které místy mohlo být lepší, avšak stále ještě v normě, k čemuž bohužel negativně přispěla i dosti zatažená obloha a chladné počasí, které je však jinak tím správným šachovým, kdy nikdo nemusí litovat slunného dne za šachovnicí.

Necelá šedesátka hráčů si turnaj užila se vším všudy.

Rapid turnaj Stříbrná šternberská věž se hrál tempem 2 x 15 minut na partii. Byl realizován jednak u příležitosti 70. výročí oslav založení našeho domovského klubu a současně jako Memoriál Stanislava Procházky v rámci pietní připomínky zemřelého někdejšího dlouholetého předsedy klubu. Za účasti pozůstalé rodiny byl vzpomenut jeho odkaz, uctili jsme jej okamžikem ticha a bez dlouhých patetických řečí to zhodnotil současný předseda klubu Ing. Miloš Fišer: „Ti z vás, kdo ho blíže neznali, vězte, že to byl obětavý a dobrý člověk.“

Turnaj byl zahájen za přítomnosti starosty města Ing. Stanislava Orsága, který vyjádřil potěšení nad činnostmi šachového hnutí i překvapení nad tak hojnou účastí. V rámci nikoliv jen formálního společenského zájmu si nechal vysvětlit mnohé taje a zákulisí šachových bojů, přičemž pochválil i samotnou iniciativu tohoto klání: „Mám radost, že se po mnoha letech podařilo obnovit tradici místních šachových turnajů. Pro město to znamená významné zviditelnění a další z možností masového vyžití“ uvedl Orság.

Turnaj s 58 hráči na startu (kapacita sálu více nedovolila) jako rozhodčí řídil zkušený a všem dobře známý Karel Volek. Svou práci - jak jinak - odvedl naprosto perfektně. Konflikty, až na drobné výtky u příliš emotivních partií, během hry řešit nemusel a zhruba 15 minutovou prodlevu losování prvního kola nejenže v dalším průběhu dohnal, ale díky hladké organizaci se podařilo skončit i celkově dříve oproti původnímu časovému rozpisu, což mnoho účastníků samozřejmě přivítalo. Velké poděkování v této souvislosti ovšem zaslouží i hospodář klubu Marek Pospíšil, na kterém ležela největší část organizační práce a jehož přihlášky a dopředu perfektně připravený a na webu zveřejněný seznam účastníků výrazně napomohl realizaci soutěže bez časových průtahů.

Na startovní listině byl nejvýše nasazeným šachistou pravidelný účastník sobotních rapidů Ladislav Vaněk (2271) ze Sokola Vrbno pod Pradědem. Z okruhu další favoritů mu sekundoval mistr FIDE Vít Valenta (2202) z TJ Sokol Nové Losiny, v pořadí grygovský, olomoucký a litovelský kandidát mistra Petr Slovák (2142), Tomáš Zbořil (2110) a Petr Mohapl (2102) a rovněž jediná cizinka turnaje, portugalská ženská mezinárodní mistryně Catarina Leite Oralová (2138). I bez kuloárního drbu je o Catarině dobře známo, že je manželkou českého velmistra Tomáše Orala, přičemž na turnaj přicestovala se svým tchánem Josefem Oralem, dlouholetým aktivním šachistou. A byla to právě tato nenápadná a skromná hráčka, která všem mužským soupeřům naprosto vypálila pomyslný rybník!

Catarina na pohled působí velmi křehce, ovšem na šachovnici rychle podléhá zabijáckým instinktům a hraje velmi tvrdě a nekompromisně. Důkazem toho byla skutečnost, že zvítězila v prvních sedmi kolech v řadě, což vzbudilo zasloužený rozruch a následně i respekt. Podlehl jí v napínavé partii i první nasazený Vaněk, a nic nezmohlo například ani dravé a sebevědomé mládí v podobě Patrika Gnidy (2019), jednoho z velmi nadějných hráčů. V podstatě se jen čekalo, zda bude vůbec někdo schopen ji vítěznou šňůru přerušit. Povedlo se to remízou v osmém kole až Mohaplovi, který nebyl ohrožen pozičně ani časově a plichtu nabízela portugalská mistryně. I tak se ovšem zdálo, že o jisté vítězce je rozhodnuto. Nemá se však chválit den před večerem. Před posledním kolem nakonec došlo k dramatu, protože Vaňkovi se podařilo dohnat ztracený terén a v případě vítězství mohl pomýšlet na vavříny i on.

rozhodující partie posledního kola na prvních dvou šachovnicích: vlevo nahoře Leite-Oralová, pod ní Valenta, vpravo nahoře Zbořil a pod ním Vaněk

Kdo by ovšem čekal, že rozjetá Catarina povolí, že? A vidíte - stalo se! Černými nekompromisně hrající Zbořil dostal svou soupeřku nejprve do mírně nepohodlné pozice a svůj tlak umně a trpělivě stupňoval. Catarina se ve vyhrocené situaci obrátila k mírnému risku a pokusila se pozici řešit formou nepřehledných taktických záplatek. Zbořil však propočtem uhlídal vše, poziční výhodu nepustil a zaslouženě vyhrál. A protože Vaněk v posledním kole rovněž zvítězil, čekalo se při shodném zisku 7,5 bodu z 9 na pomocné hodnocení. Šachová bohyně Caissa nakonec zřejmě ocenila bojovný výkon Catariny a přiřkla ji zlatou pozici s jen půlbodovým rozdílem vedlejšího hodnocení!

„Turnaj se mi vydařil, jsem spokojená. Chci poděkovat za dobrou organizaci a ocenit šternberské prostředí. Výsledky vypadají na pohled až příliš sebevědomě, ale ve skutečnosti to pro mě tady bylo těžké. Obecně mám trochu problém se adaptovat na hru s muži ve vaší zemi. V Portugalsku se samozřejmě hrají šachy také, ale v průměru jsou hráči v České republice lepší. V poslední partii už mi trochu došly síly“ podělila se o bezprostřední dojmy Catarina.

Stříbro tedy oslavil Vaněk. Možná mu mohlo být trochu líto, když viděl, jak všichni nepokrytě přejí Catarině, ale tak to chodí. A za svůj výkon se rozhodně stydět nemusí. Bronzový stupínek k nemalé radosti domácích obsadil sice klubově litovelský Mohapl, který je však jinak Šternberák každým coulem. Podal pevný výkon bez větších výkyvů a jasně prokázal, že se s ním stále ještě musí i na nejvyšší úrovni počítat. Cenu pro nejmladšího účastníka převzala dětská domácí naděje Lukáš Stodola (zatím bez ela), stejně tak zůstala ve Šternberku i cena pro nejstaršího hráče Konráda Krysta (1583). Nejúspěšnějším mládežníkem se stal mohelnický Jan Kolář (1830). A nemá asi při znalosti vítězky turnaje smysl rozvádět, kdo si tak mohl odnést cenu pro nejlepší ženu. Všem medailistům srdečně gratulujeme.

vítězové turnaje: vlevo stříbrný Ladislav Vaněk, uprostřed zlatá Catarina Leite-Oralová a vpravo bronzový Petr Mohapl

Turnaj je za námi. Našly by se i úsměvné momenty, třeba trochu nevyzpytatelnost losu, kdy počítač umíněně nasazoval proti sobě až příliš často domácí šternberské hráče, což nakonec vedlo k tomu, že si mnozí dělali legraci, že jsme to současně mohli pojmout i jako klubový přebor.

Je samozřejmě především na ostatních, aby zhodnotili, zda se jim u nás líbilo. Pro nás to znamená především závazek. Chci věřit, že nám elán vydrží a že příští rok se v obdobném termínu u nás zase sejdeme. Děkujeme všem za účast i za korektní hru!

výsledky v xls

výsledky na chess-results

bohatá fotogalerie