5. března byla krásná neděle a náš tým AŠK Olomouc zajížděl ke zdánlivě jednoduchému zápasu Krajského přeboru se Sokolem Skaličkou. Pojem „zdánlivě jednoduchý“ používám zcela úmyslně, protože až dosud jsme převážně šťastně dobývali vysoká vítězství a jednou se to zlomit muselo. Navíc vůbec nedůvěřuji posledním týmům tabulky. Jsou zrádné, nechtějí se smiřovat se svým osudem a ze všeho nejraději trápí ubohé lídry tabulky. Což se stalo i v tomto případě.

Jak už jsem řekl, byla krásná neděle, leč vývoj událostí byl už od samého počátku neblahý. Vše začalo tím, že jsem zaspal. Poprvé za x let. Protože jsem vyjížděl ze svého současného sídla ve Vrbátkách, polovina našeho týmu nabrala půlhodinové zpoždění. Naše útrapy potom pokračovaly silniční kontrolou a zapomenutým dálničním kupónem. Už to nás mělo varovat.

Soupeř byl velkorysý a bez časové penalizace jsme nastoupili k zápasu. Hráli jsme bez svých opor Toma Zbořila a Jirky Přenosila, ale i tak jsme měli sestavu schopnou uhrát dobrý výsledek. V zahájení se celkem nic nedělo, všichni rozehráli svá oblíbená zahájení bez větších chyb. Zajímavé věci se ovšem začaly dít už krátce po přechodu do střední hry. Nejdříve to začal můj soupeř na 6. desce Jaromír Vozák. Pozice byla dle počítače vyrovnaná, z lidského hlediska ale přece jenom pro mého soupeře trochu nepohodlná. Snažil se ji uvolnit, ale přehlédl jednoduchý obrat vedoucí ke ztrátě figury. Získal za ni dva pěšce, ale své neštěstí dovršil dobráním třetího ťoka, po kterém jsem se dostal k pěknému matovému útoku dámy a jezdce proti oslabenému králi. 1:0 pro nás.

Situace začala vypadat růžově, protože v té době na 4., 5. a 8. šachovnici byla cítit vůně vítězství, zbytek vypadal remízově, jen 2. deska byla podezřelá. Ukolébán příznivým vývojem zápasu jsem zažil první otřes. Na 8. desce náš Peťa Hejnar získal na svém soupeři Pavlu Dragónovi pěšce a směřoval i přes mírnou iniciativu protivníka k příjemné koncovce. Tady poprvé zaúřadovala časová tíseň. Soupeř vzdoroval, náš borec včas nevyměnil dámy a nakonec podlehl matovému útoku. 1:1

Naštěstí na 5. šachovnici Honza Zdražil využil děravé kombinace Lukáše Vozáka k zisku dvou figur za věž a pěšce, centra a nadějného útoku. A útočit Honza umí! 2:1

Pak se ovšem začala komplikovat situace na předních šachovnicích. Na 1. Tonda Neoral přes veškerou snahu nedokázal prorazit obranné bloky svého soupeře Milana Štveráka, a když ten zabetonoval poslední přístupy do své pozice, nezbylo než smířit se s remízou. 2,5:1,5

4. deska byla nešťastná. Náš Honza Gerych už od počátku přehrával skalického Petra Vaculíka a směřoval k zasloužené výhře. Za pouhou kvalitu získal dva pěšce a pěkně centralizované figury. Ale nelítostná saň časovka udeřila podruhé. Honza vše nespočítal a soupeř našel hezkou oběť vedoucí k věčnému šachu. Jaká škoda! 3:2

Situace náhle vypadala dramaticky. 2. deska se neustále zhoršovala, 3. byla chaoticky nespočitatelná a borci na 7. v beznadějně remízové pozici stále čekali, co se bude dít.

Nejdřív to přestalo bavit 7. desku. Jiří Molnár s Martinem Bednářem celou dobu hráli vyrovnaně a nakonec skončili každý se 4 pěšci na stejném křídle. 3,5:2,5

Nejdramatičtější boje probíhaly na 3. šachovnici. Konaly se křídelní pěšcové útoky, zkušený Vlasta Fiala útočil na královském, nadějný skalický mladík Jakub Jiříček pak na dámském křídle. Vyměnilo se ale málo pěšců, proto se pozice blokovala a komplikovala. S tím se ale nesmířil rozený útočník Fiala a obětoval svého špatného střelce za pěšce a útok těžkých figur. Bez mučení se přiznám, že jsem pozici nerozuměl a jen s úžasem sledoval, co se děje na šachovnici. Tady zafungovala - zkuste hádat - ano, třetí časová tíseň. Náš borec neviděl dvoutahový mat! 4:3

Konec už pěkný nebyl. Na 2. desce hrající Michal Peřina byl postupně přehráván Martinem Nehybou, až se dostal do pozice s kvalitou a pěšcem méně bez kompenzace. Přesto i nadále statečně vzdoroval a vytvořil si dokonce i jakýsi náznak iniciativy. Nicméně jeho s velkým nadhledem hrající soupeř všechny snahy rutinérsky utnul a zaslouženě zavěsil. 4:4

Toto vše jsou moje subjektivní pocity přímého účastníka utkání. Nebyl čas partie analyzovat, možná jsem v některých případech nebyl objektivní. Pokud to shrnu, s výsledkem rozhodně spokojený nejsem, naše hra ale už tak špatná nebyla. Ve většině partií jsme měli navrch, nicméně soupeři hráli výborně, dlouho vzdorovali a dotlačili naše hráče do „smolných“ časových tísní. Remíza byla naprosto zasloužená.