V neděli 29. ledna se družstvo ŠK Bohuňovice vydalo v rámci Oblastního přeboru - Sever na dalekou strastiplnou výpravu do hlubin Hrubého Jeseníku, aby se utkal s týmem ŠK Nové Losiny.

Půlka týmu jela v prvním autě přímo z Bohuňovic, přes Zábřeh a Hanušovice do Nových Losin. Já s druhou skupinou, ve vypůjčeném voze na letních pneu, jsem se rozjel přes Žerotín pro naše dva hosty, pokračoval přes Uničov, Velké Losiny a Přemyslov.

Až do Velkých Losin panoval v autě klasický „mluvící“ režim. Po vyjetí k Přemyslovu jsem z očí ztratil i ty poslední slabé vyjeté koleje ve sněhu. Celá vozovka byla pokryta krásnou bílou vrstvou ledosněhu, narušenou občasným kamenným posypem. Po pomalém přejezdu a jistém rozproudění krve u spolujezdců jsem se i já s posádkou na čas dostavil do hrací místnosti Nových Losin, konkrétně se jedná o Penzion U rybníka.

Musím napsat, že je to asi nejlepší místnost v Oblasti - Sever. Kvalitní posezení, spousta světla, hořící krb, televize v dohledu, s bonusem kvalitního tenisu, konkrétně finále Austrálie Open. Abych nezapomněl, ihned viditelná pípa za prosklenými dveřmi byla jako pomyslný ostrov v Karibiku, palmy, sněhobílý písek, prostě ráj...

Domácí nás po příjezdu hezky přivítali, jsou to naši šachoví přátelé. Domácí kapitán Vojtěch Miko, rozepsal zápis o utkání a šlo se na hru. Partie seřadím sestupně od 8. šachovnice:

Za domácí nastoupil Petr Macek. Jeho soupeř byl náš David Kryst. Jednalo se o pikantní souboj různých generací. David za své působení v našem klubu „utrpěl“ jedinou výhru, která se datuje do minulé sezóny. Dám vám hádanku. S kým David vyhrál ve svém prvním mistrovském zápase před rokem? Ano, jeho první výhra byla nad Petrem Mackem, takže o zápletku bylo už od prvního tahu postaráno.

Co jsem stihnul sledovat, zahájení bylo ve stylu Birda. David otevřel f-sloupec, usadil na něj obě věže, svého bílého střelce na h5, dámu na g3. Pole f7 Petra Macka bylo velmi slabé i pro proběhlé h6 černého. David bez ostychu usadil věž na f6 a hrozil snad všude. Co jsem nestihl sledovat, poté někde obětoval střelce za 3 pěšce před králem a Petr Macek již nemohl dále krýt svého krále. 0:1

7. šachovnici obsadil za domácí Ladislav Polách, proti němu usedl náš Pavel Krejčí. Bohužel Pavel udělal v zahájení hrubku, ztratil pěšce a i dál se to vezlo s Pavlem obrazně řečeno jako po sjezdovce až do koncovky, kde se mu doslova odepnuly lyže za jízdy. Do partiáře mohl napsat výsledek 1:0 i s autogramem. Takže průběžně 1:1.

6. šachovnici jsem nesledoval vůbec. Jen jsem se doslechl, že Mirek Hampl v horší koncovce nabídnul Ladislavu Poláchovi ml. remízu, kterou soupeř přijal. Takže dobrý půlbod. 1½:1½

5. šachovnici okupovali elově skoro stejně silní pistolníci. Milan Fibich vyzval na souboj mého otce, který mu ledabyle odpověděl francouzákem. Nejednalo se ani o klíč, ani o polibek, nýbrž o Francouzskou obranu. Od počátku vše směřovalo k „nevýhře“ nikoho. Postupně se měnilo a z domácí strany proběhlo několik nabídek k remíze, které otec vytrvale a správně takticky odmítal. Ke konci celého zápasu, v ten správný moment, remízu přijal. 2:2 pro hosty.

4. šachovnice patřila Miroslavu Fabiánovi, jeho sokem v šachové partii byl náš Karel Hojgr. Opět z partie moc nevím. Myslím, že Karel vyhrál jako první. 2:3

Na 3. šachovnici proběhl opět souboj generací, které k sobě mají blízko jako pohádkově zasloužilá postava Krtečka s kouzelnickým učněm Harry Potterem. Za domácí nastoupil v roli mladého čaroděje Radek Fibich, který nenechal na našem Pepovi Peřinovi nit suchou. Náš krteček vydržel a zůstal ledově klidný. Ostrá hra se nakonec přelila na Pepovu stranu. Domácí mladík se i s méně materiálem statečně bránil, Pepa nakonec svou trpělivou hrou získal rozhodující převahu. 2:4

2. šachovnice byla v režii Dámského gambitu. Za soupeře mi byl zvolen Martin Ondráček. V Dámském gambitu jsme oba hráli trošku netradičně, leč to ofouklo závanem okoupaného Aarona Nimcoviče v jeho nejlepších letech. (To je nadsázka.) Moje „motorová štika“ Rybka 4 nenašla do 10. tahu kupodivu žádný rozpor v mých myšlenkových pochodech, tak lze soudit, že to v zahájení propadák nebyl. Možný důvod byl asi v místním kvalitním pivku, které jsem v mezičase stihnul i s půlkou týmu posnídat.

Zde se přesunu do 23. tahu.

Soupeř nevhodně zahrál po mém 23.Vb1 Se4?. Moje „štika“ ukazuje jako nejlepší možnost černého 23...Dc8, což se v partii nestalo. Následovalo 24.Vxb6 Vxb6 25.Dxb6 Df6, kde jsem měl zahrát poklidné 26.Vd1!. Bohužel jsem se zhlédl v něčem jiném a obětoval cca 2 tempa za složitější uplatňování mé malinké výhody. 26.Db8+ Kh7 27.Vb6 Ve6 Tady musel chtě nechtě následovat můj úprk dámy s věží zpět za mé pěšce. 28.Vb3 Dg5 29.Da7 Ve7 30.Da1 Df5 31.Vb2 h5

Po nepřesném tahu h5, kde černý hledal možnosti k výhře, přišlo 32.Dd1. Martin Ondráček, vědom si své chyby, přestal počítat tuctové zajíce a vrhl vše do útoku v naději, že skolí bílého krále. 32...h4 nebylo šťastnou volbou pro černého, následovalo 33.f3 Sb7 34.Sd3 Se4 35.Sxe4 Vxe4 36.fxe4 De5 Partie, již jasně vyhraná, pak pokračovala ještě 7 tahů. Jestli někdo touží vidět můj závěrečný útok na krále, kliněte na tento odkaz. 2:5

Na první šachovnici proběhl horor s jemně erotickým nádechem. Domácí Vojtěch Miko, nalákal Radka Telaříka na zhnilej „bonbónek“... Radek oslepen možností lehkého skórování, sedl na lep jako nadržená moucha. Následoval odtah bílého koně, garde, po nucené výměně dam Radek poztrácel tři svoje pěšce a de facto bylo po hře. V partii sebou ještě chvilku škubal, zmírnil materiální ztrátu i pozici, leč jako bonus si nechal spadnout vlajku na hodinách. 3:5

Resumé... Jako tým jsme zaslouženě vyhráli. Týmový duch v nás žije a drží nás v horní polovině tabulky. Po skončení našeho zápasu dohrál a hlavně vyhrál i můj oblíbenec Roger Federer. Měl jsem tu možnost během své partie sledovat i úchvatnou partii tenisu. Prostě krásně prožitá neděle. Nádhera.