Pro další vítězství v 2. lize F si šachisté Velkých Losin měli zajet do Dolního Benešova. Ale nakonec bylo všechno jinak. Pro ty, kteří nechtějí číst dál, uvedu, že jsme rupli 3,5:4,5.

A pro Vás, vážení čtenáři, je zde nachystáno pár postřehů před, během a po zápase.

Příprava na první zápas v letošním roce probíhala už od Silvestra. (Na některých to bylo v neděli vidět.) Týden před zápasem se omluvil Štěpán Žilka. Ve čtvrtek začalo sněžit a Laďa Stratil nechtěl nic slyšet o tom, že by v takovém počasí měl jet hrát v neděli šachy. Naštěstí jsem mu vysvětlil, že řídit budu já a pojedu opatrně, ostatně tak jako vždycky. :-) Laďu jsem nakonec v sobotu odpoledne přesvědčil, že opravdu bez něj nemá cenu nikam jezdit. Obvolal jsem mančaft, pořešil logistiku dopravy a dál se věnoval turnaji v curlingu, který jsem v sobotu u nás v horách pořádal.

V neděli jsem vyvenčil a nakrmil psa, zasedl do auta značky Škoda Octavia, kterou mi k nedělní vyjížďce zapůjčila maminka mojí čerstvě narozené dcerky Šárky. V sedm hodin jsem opustil přítelkyni, kojence, psa, rodiče, prostřední dceru, dům i vesnici a po sněhu jsem si to hnal do Vernířovic pro Tondu Kubíčka.

Telefonem jsem zkontroloval severní sekci našeho družstva. Patrik podal hlášení, že s Petrem dosáhli vrcholu... Dál jsem se ani neptal, protože z Červeňáku to už je z kopce.

V Šumperku byl nachystaný Víťa Valenta, jeho maminka mě vybavila dvěma čokoládkami, abych neusnul jako minule... :-) Když jsme míjeli Metru, tak Marek s Kubou už čekali na Laďu Sohra, který se už řítil v protisměru. Telefonem jsme se domluvili, že Laďa Sohr to vezme přes Skřítek a já přes Olomouc.

Do hrací místnosti jsme dorazili jako první (trasa byla o 80 km delší než přes hory), kde už na nás čekal rozhodčí. Pomalu se začali trousit i domácí. První přišel Pavel Rakús, který mě během příjezdu navigoval, kam mám dojet.

Po chvíli jsem šel na náměstí hledat zbytek družstva. Naštěstí se nikde neschovávali a obvyklým tempem šneka sprintera se plazili k hrací místnosti. Poprask a vlnu vzrušení vnesl svojí přítomností v hracím sále Pavel Kozák. Naše českoveská omladina s ním šprýmovala a dokonce Patrika Gnidu musel oslovovat: "Mistře!"

Jelikož domácí jsou na tom s rychlostí úplně stejně jako Losiňáci, tak zápas po dohodě s rozhodčím začal poněkud později. Rozhodčího jsme ujistili, že to je těžce v pohodě, ba dokonce v Losinách to je nepsané pravidlo.

Ze začátku to vypadalo na všech šachovnicích stejně, figurky a pěšáci byli v základním postavení a tudíž šance soupeřů vyrovnané. Jelikož jsem nesnídal a Ostrava nedaleko, tak volba byla jasná - honem do auta a hurá do Karolíny. Big Mac a kafe ve Starbucku mě vrátilo do života. Lehkej shoping a hrr zpátky do Benešova. Byla jedna hodina po poledni a v autě jsem přemítal, kolik už vedeme. Přijel jsem. Podíval jsem se. Zblednul jsem. Zezelenal jsem. A nikdo nevedl. Všichni ještě hráli. Akorát na šachovnicích to vypadalo pro Losiňáky zle nedobře.

Jeden z prvních, kdo prohrál, byl Petr Chytil, který nezvládl koncovku - škoda, možná se to dalo zachránit. Marek nečekaně remizoval s Karlem Záleským a Laďa Sohr ve vyrovnané pozici obětoval koně, ale bohužel tam nebyla jasná cesta k výhře, tak zatáhl za záchrannou brzdu a opakováním tahů partii zremizoval. Bez oběti koně se to možná dalo hrát dál, podle mě stál Laďa krapet líp.

Víťa s pěšcem navíc bojoval proti těžké ofenzivě Mirka Suchánka. Figurky dolnobenešovského hráče předvedly skvělou souhru a soupeřova krále matily. Škoda, že Víťa přehlídl mat koněm. Možná se dala obětovat kvalita a hrát nějak dál, ale byla to těžká pozice.

Oko domácích fanoušků musela potěšit partie mezi Radimem Krupou a Patrikem Gnidou. Patrik měl sice figuru navrch, ale pozici totálně marnou. A když jsem viděl Patrikova zbídačeného krále, kterej byl nejen holej, ale dokonce neměl ani trencle, tak to byl opravdu hardcore na šachovnici. Ve stavu zoufalství naházel "mistr" šachový materiál ze stolu na plátno a partii vzdal. Kdyby měl král nohy, tak bude Paťu kopat do (víte kam) doteď.

Na první šachovnici za hosty kontroval Laďa Stratil. Černými zahájil výstavbu domečků, tak jak jsme u něj zvyklí. Laďa, který je úsporný typ šachisty, nepotřebuje celou šachovnici, ale vystačí si pouze s osmou, sedmou a šestou řadou. Když jsem sledoval koncovku, tak jsem soucitně s Markem Nábělkem trpěl. Není totiž nic horšího než hledat ty nejlepší tahy a pořád stát hůř a hůř. Na první desce byl v závěru jen jeden hráč. Laďa Stratil geniálně hrál a Marek jen ustupoval do stále beznadějnější pozice. V tu chvíli 4:2 pro Benešov.

Co s tím? Jasná volba - dvě výhry!!! Culda na druhé desce bojoval s domácím kapitánem Pavlem Rakúsem a bylo vidět, že se střetly dva silné kalibry. Na šachovnici byla pozice vyrovnaná, ale Culík umí občas zakouzlit.

Na poslední desce se střetli ostřílení kozáci. Za domácí Pavel Kozák z Jeseníku a za hosty Tonda Kubíček z Vernířovic. Partie připomínala jízdu na housenkové dráze. Tonda měl v koncovce těžkých figur dva piky navrch. Průšvih byl v tom, že Pavlovy figury nechal nalézt blízko svého krále. Několika vtipnými šachy získal domácí hráč pěšce zpátky, ba dokonce jednoho navrch. To už jsme všichni šedivěli, protože pozice byla úplně prohraná. Jak Tonda řekl po zápase: "Chtěl jsem to vzdát." Dobře, že tak neučinil. Pavel Kozák nezvolil vhodné pokračování a po výměně těžkých figur, kterou jsme v sále nikdo nepochopili, našel Tonda pěšcový průlom a po půl hodině to spočítal i Pavel a vzdal se. Uf, pořád žijem!

Teď to bylo na Culdovi. Víra hory přenáší. A tak jsme věřili. Někteří věří dodnes. Zázrak se nekonal. Po cestě domů jsem dostal výstižnou SMS. Zůstal mi h-pěšec a blbej střelec. Co k tomu dodat. Je po nadějích. No tak bum-bác a rychle domů. Jednu bitvu jsme prohráli, ale válčí se dál. Tak uvidíme.

Docela zajímavý zápas se odehrál na "Ukrajině", kde Těšín remizoval s Třincem - super výsledek (pro nás). Karviná to v sedmi pustila Orlové, takže karty se míchají rychle a zběsile. V tabulce jsme klesli na druhé místo. Hodně nás to štve a opravdu z toho nejsme nadšení. Na druhé straně, co by za takové umístění dali v Litovli nebo Uničově. Teď jsme zakopli, tak uvidíme proti Porubě, jestli povstanem nebo zůstanem ležet. Zápas to bude těžký. Kolize s extraligou a Laďa je pracovně mimo. Nezbývá než bojovat. Tak kluci, pojďme do toho!!!

Jestli se někomu zdá být můj příspěvek dlouhý, tak sorry, pro mě neděle taky nebyla krátká. Ještě jsem se otočil se psem a dcerou v Lanškrouně. Domů jsem přijel v deset večer a klepal jsem se jak moped. :-)