Toto nedělní ráno mě nezastihlo v dobré formě, už měsíc laboruju se zápalem plic a nějak se mi nedaří se konečně plně uzdravit. Včerejšek, kdy jsme v minus šestnácti čekali tři čtvrtě hodiny na náhradní auto, které nás vezlo na zápas Okresní přebor do Přáslavic, jelikož první krachlo krátce po výjezdu, mi zrovna nepřidal. Takže s naspanými dvaceti minutami jsem vyrážel na zápas Krajského přeboru, kde nás čekalo družstvo Šternberku, jež je zatím příjemným překvapením soutěže.

Sestava soupeřů byla podle předpokladů, tedy to nejsilnější, co mají k dispozici. Již to zvěstovalo první problémy, jelikož nám chyběli tři hráči základní sestavy, ale i přesto jsme byli papírovými favority.

No pojďme k jednotlivým šachovnicím:

1. Zbořil - Mohapl

2. Neoral - Krejčí

3. Peřina - Trávníček

4. Gerych - Pavlík

5. Kučera - Vymětalík

6. Přenosil - Zapletal

7. Houžva - Opletal

8. Molnár - Fišer

Jelikož jsem už u druhého tahu málem usnul, měl jsem jasno, že odehraju pár tahů, informuju kapitána a dám to za remízu a půjdu spát. Věřil jsem, že soupeř ji bez velkého váhání přijme. Měli bychom tak již druhou remis černými, protože "velmistrovská" remis se zrodila na druhé šachovnici, kde oba borci jsou hosty z Litovle, takže se dobře znají a při srovnatelné výkonnosti si nemají co dokazovat. 0.5:0.5

V mé partii se vše vyvíjelo podle plánu, soupeř mi po svém devátém tahu v následující pozici...

...nabídl remízu, takže jsem šel za kapitánem s tím, že jsem nachcípanej, naspáno mám dvacet minut a... A nemám ani náhodou lepší pozici, takže chci hrát dál.

"Cože?!?", řekne si zřejmě někdo, kdo pozorně četl předcházející slova. Stala se perlička, která nebyla v zápase se Šternberkem první, když zástupce kapitána a rozhodčí zápasu v jedné osobě Michal Peřina si nechal zapnuté své čtyři mobilní telefony a jeden z členů toužil vědět, jak jsme hráli včera v Přáslavicích. Tam dobře, ale tady po kontumaci partie prohráváme 0.5:1.5 a to je ten důvod, proč se mrtvola jako já rozhodla hrát dál. A rozjel jsem svoji čajovou párty, kterou jsem po dlouhé době proložil kávou, abych se aspoň trochu probral.

Jak mým neobjektivním pohledem (dnes víc než jindy) vypadaly pozice v tu chvíli? Na jedničce jsme byli nepatrně lepší. Na čtyřce jsme byli prohraní díky teoretické chybě v Benoni v podání našeho hráče, která ho dovedla na pokraj zkázy. Na pětce remízová pozice v zahájení někde na pomezí Anglické (Rétiho) s přechodem do pozic Dámského gambitu, na sedmičce šílená pozice Sicilské a na osmičce "tupá" remis, suma sumárum zápas "v pérdeli, pane hrábě".

Takže jsem to rozbrejkoval rychle a zběsile a rozhodně ne korektně, ale každopádně akčně. V následující pozici...

...jsem se zhluboka nadechl a kousl do kyselého jablka tahem 16...Sxa1 Po 17.Dxa1 Vb8 18.b5 Ja5 19.Dc3 Jxc4 20.Sxc4 cxb5 byla má pozice na první pohled strašná a objektivně taky za moc nestála, ale byla to pozice s materiální nerovnováhou V+2p proti dvě figurám, takže dobrá cesta k tomu zkusit vyhrát (objektivně prohranou pozici).

Po 28.Dd1 jsme se ocitli v následující pozici:

Soupeři zbývalo na hodinách posledních 10 minut, a tak jsem už nehledal ani tak nejlepší jako nejnepříjemnější tah a zvolil jsem 28...Va8. Do dosud bezproblémového útočení se najednou bílému vloudila nějaká nepříjemnost, protože obecně dávat pěšce není dobré. Navíc by byl napaden střelec atd. atd. Bílý již poněkud v časovém presu vyřešil situaci nejjednodušeji a pěšce pokryl jezdcem, který stejně neútočil 29.Jb1. Hurá, psychologie se vyplatila, pojď mi hop a šup tam 29...d5 a teď už nestojím na prohru ani objektivně, bílý se sice ještě pokusil simulovat útok tahy 30.Df3 a po 30...Ve6 uklidil krále na h2, ale to už jsem otěže partie držel pevně v rukou: 31...dxe4 32.Sxe4 f5 33.Sxc6 bxc6 a po vynuceném rozdvojení dvojpěšáčka už je pozice černého lepší a to poměrně výrazně. Mezitím stihl na čtyřce prohrát Honza Gerych své nepovedené Benoni a na pětce remizovat Jirka Kučera, takže průběžně 1:3.

Trochu optimismu do žil nám vlil kapitán, který ve své tradiční časovce s necelou minutou na hodinách dostal pozdní vánoční dárek od pana Mohapla, který svých 5 minut mohl jistě využít lépe než ke ztrátě figury. 2:3

Zbývaly partie na posledních třech šachovnicích. Já si věřil na výhru, Viktor byl "zázračně" vyhranej taky a jen Jirka Molnár na osmičce imho zbytečně simuloval útok těžkýma figurama na sloupci h a stál podle mě vyrovnaně.

První z nás skončil překvapivě Jirka Molnár, kterému hostující kapitán věnoval nejen pěšce, ale ještě se dostal do velmi nepříjemných vazeb, které nedokázal uspokojivě vyřešit. 3:3

Já se celkem bezpečně vypořádával s koncovkou, kdy jsem postupně zvýšil počet pěšců k věži proti dvěma figurám na 4:

Posledním tahem partie byl tah Vb3, protože bílý ztrácí svého posledního pěšce. Soupeř usoudil, že to už zvládne dotáhnout i soupeř v tak bídném stavu, v jakém jsem byl já, takže se poprvé v zápase ujímáme vedení. 4:3

Zbývá na všechny způsoby vyhraná čtyřstřelcovka s pěšcem navíc, postouplými pěšci, jeden dokonce na sedmé řadě atd. atd., prostě hotová hotovina. Průběžně jsme kecali se soupeři o kdečem a čekali, až Viktor dotáhne svoji podivnou partii k výhře.

Konec. Byl jsem zrovna na chodbě, když se začali trousit soupeři, že jsme se dočkali vytouženého konce, tak jsem šel pogratulovat Viktorovi a zastihl ho v hloučku spolubojovníků, kteří do něj lili rozumy hlava nehlava, jak to měl hrát. Sice jsem průběžně z některých tahů rostl taky, ale rozhodl jsem se Viktora výjimečně zastat a zklidnil spoluhráče, že hrál sice blbě, ale hlavně že vyhrál, pánové, no a tady jsem si naběhl, jelikož...

Viktor nějakým kouzelným způsobem, který jsem nepochopil ani během následující zhruba půlhodinky, dokázal nevyhrát, naštěstí však z toho byla alespoň remis. My jsme tak ztracený zápas zvládli s jistou dávkou štěstí (které přeje připraveným) a další dávkou štěstí (které přálo bláznovi=mně) vyhrát 4.5:3.5.

Když se dívám na čísla, která mi vyplivuje počítač, průběžně až minus dva, tak musím uvažovat nad tím, kde končí hranice rozumného rizika a kde už začíná šílenství?

Kapitán soupeřů napíše taky článek, tak možná budete mít k dispozici pohled na dva úplně odlišné zápasy... :-)

Tak si to užijte, protože já odcházím do říše snů. Divím se, že jsem zvládl vůbec ten článek sesmolit. Dobrou noc...