Šachisté České Vsi, jakožto tým, který zažívá premiéru v Krajském přeboru, má před sebou těžký úkol. To jest uvědomit si, že hrajeme vyšší soutěž a otlouct se v ní. První rok bývá nejtěžší a podle všeho se to prozatím potvrzuje. Po dvou prohrách však v kádru panuje stále bojovná nálada a všichni máme chuť bojovat, protože když jsme se rozhodli jednou válčit, tak až do konce! Dost bylo kecání kolem, protože nechci mít na svědomí něčí stáří u tohohle bulváru, kterým vám chci přiblížit nedělní šachové dění v České Vsi!

V úterý po škole jsem se nezmohl na nic užitečnějšího, než to zalomit ve své pohodlné posteli. Sladce si pochrupkávám a z ničeho nic mi něco naléhavě narušuje mé biorytmy.

Nebyla to noční můra, výjimečně né ani moje mamka, která by jistě ocenila, kdybych se šprtal od rána do večera. Byl to můj mobil, do kterého zněl naléhavě kapitán „Řetězů“.

Chtěl, abych mu potvrdil svou účast na zápas proti Přemyslovicím. Při mé smůle či štěstí jsem byl natolik rozespalý, že jsem nebyl schopen vzdorovat, a tak jsem vše odkýval, jak se sluší a patří. Když jsem se postupně probíral, došlo mi, čemu jsem se vlastně upsal a nezbývalo mi nic jiného, než zjistit, kdo je na tom podobně jako já. Hned jsem napsal Patriku Gnidovi, jestli už se z karambolu, který on naštěstí zvládl relativně dobře, což se o jeho autě říct rozhodně nedá, vzpamatoval. Odpověď zněla „ANO“, ale že na zápas asi nedorazí, protože se jede zrelaxovat do lázní, které byly daleko od místa nedělního mače.

Bohužel pro nás bylo toto velké oslabení, ale Patrik slíbil, že další zápas určitě hrát bude.

Ta lepší zpráva byla z Losin, že se na nás přijede podívat Kuba Vaculík, který je naše velká posila. Za flašku Jägra a basu lahváčů je ochoten hrát i v hloubi pekel. Dále na seznamu byl Roman Gawlas, který má letos formu a určitě by byla škoda, kdyby nehrál, takže potvrdil svou účast. Zbytek sestavy mě už nějak nezajímal, protože vždy se o něm rozhoduje až na poslední chvíli, na čemž má jistě podíl Filip Loužil, který není ani schopen vzít mobil.

V sobotu jsme s Romanem měli naplánovanou předzápasovou „přípravu“, kterou musel Roman bohužel odpískat. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než vyrazit s kamarády do centra Jeseníku.

Nefunguje mi však budík, a tak jsem stihl ještě v sobotu Romanovi říct, jestli by mě v neděli nevzbudil, takže mě v 8:30 budí telefonem a zdůrazňuje mi, abych se pro něj cestou zastavil. Nevím, o co mu šlo, je to pro mě rutinní záležitost. Když už jsme se dostavili těsně před půl desátou do hrací místnosti, bylo vše nachystané a po pár připomínkách k pravidlům mohlo začít utkání mezi Českou Vsí a Přemyslovicemi. Hosté přijeli také oslabení, ovšem početně méně než my a kvalitu na to, aby nás porazili, jistě také měli. Sestava Přemyslovic vypadala následovně: Matoušek, Zapletal, Štaffa, Trávníček, Ošťádal, Prucek, Šubert, Brablec.

Domácí: Vaculík, Gawlas, Chytil, Volek, Rychlík, Čecháček, Till, Mach. Teď už k samotnému utkání.

První dohrála „naše“ jednička Kuba Vaculík, který se střetl s Petrem Matouškem. Kubas má příznivou bilanci s 1.a3, a tak to zkusil znovu. Tentokrát postavil pozici, ve které podle jeho slov neměl co hrát, a Petr Matoušek nabídl v lepší pozici půlku. Náš leader ji po dlouhém přemýšlení přijal. Kuba po partii říkal, že kdyby našel alespoň jedno pokračování, hrál by dál, ale neměl tah, takže půlka dobrá. 0,5:0,5

Na čtvrté desce se utkal Vladimír Trávníček s naším Karlem Volkem. Panu Volkovi se nepovedlo zahájení, a když v pátém tahu ztratil pěšce na f7, kterého byl nucen dobrat králem, byla pozice víceméně v troskách. Karel se snažil ještě bojovat, ale následná vazba, kterou vázala bílá věž černého krále, se stala našemu bijci osudná, a tak mu nezbývalo nic jiného než kapitulovat. 0,5:1,5

Moje maličkost se utkala na třetím stole s Lubomírem Štaffou. První dva tahy jsem zahrál podle teorie a dále už jsem to stavěl podle intuice. Hráli jsme rovinu, dokud přemyslovický bijec nezahrál poněkud pasivnější tah - odskok koněm na a7. Získal jsem tempo, ale pozice byla tak pevná, že víc než dvojici střelců jsem z toho nevytřískal. Protože poslední dobou mám poněkud slabší výkony, rozhodl jsem se nabídnout půlku. Soupeř zhodnotil ostatní partie a po dlouhé půlhodině remízu přijal. 1:2

Jiří Zapletal - Roman Gawlas, souboj na druhé šachovnici, ve kterém Jirka poměnil v zavřené Sicilce Romanovi všechny lehké figury a nabídl remízu. V téhle pozici už by nikdo asi nic nevymyslel, a tak Roman po chvíli zvažování plichtu přijal. Roman prožívá skvělý začátek sezóny a jistě půjde elově nahoru. 1,5:2,5

Poté se rovnaly figurky na šestém stole, kde náš kapitán získal sympatickou pozici, ve které přehlídl hrozbu matu. Té dokázal čelit jen za citelnou ztrátu kvality, která se projevila v koncovce. Přemky se ujaly dvoubodového vedení. 1,5:3,5

Za tohoto stavu by v nějaký výsledek pro Řetězárnu věřil snad jen blázen, ale opak byl pravdou. Na osmém stole, kde to od začátku všem připomínalo spíše ruletu, si vedl lépe náš Franta Mach, který černými přehrál soupeře a vytvořil si velmi příznivou pozici s útokem na královském křídle. Tomu se však soupeř ubránil, nevím zda za pomocí Frantovy nepřesnosti či soupeřovy obranné dovednosti, ale po sérii slabších tahů našeho borce se mohly radovat právě Přemyslovice, protože soupeř mohl Frantovi vzít dvě figury, které by byly podle všeho pro něj zbytečný luxus. Franta si to velmi rychle uvědomil, další šance se chytl a koncovku se třemi pěšci navíc dotáhl do vítězného konce. 2,5:3,5

Dohrávaly se partie na pátém a sedmém prkně a my jsme potřebovali urvat alespoň bod a půl, který by nám zajistil celkovou zápasovou remízu. Když jsem zhodnotil pozice, tak jsem tomu i věřil, protože pan Till hrál věžovou koncovku s rovným počtem materiálu, při které mu soupeř nabídl remízu. Náš matador vyčkával asi hodinu a půl a čekal, co se bude dít na pátém plátně.

Pětka svedla boj Zdeňka Rychlíka s Josefem Ošťádalem. Borec hájící naše barvy získal velmi příznivou pozici a v partii to byl právě on, kdo kontroloval hru. Bohužel pro nás nešťastně vyměnil své aktivní figury za soupeřovy pasivní a chvíli to vypadalo na remízu, ale soupeř nám pomohl, když ve věžové koncovce nechal našeho bojovníka obsadit sloupce a následně se dostal do nevýhody tahu, kde už mu nezbývalo nic jiného, než se vzdát. 3,5:3,5

Pan Till měl stále nabídnutou remízu v pozici, která se na výhru hrát prostě nedala, a tak nabídku smíru přijal a uzavřel tím skóre zápasu mezi domácí Řetězárnou s hostujícími Přemyslovicemi na 4:4.

Byl to boj až do poslední chvíle, ale také velké štěstí, které se usmálo právě na nás. Bohužel tento výsledek nějak výrazně nepomohl ani jednomu týmu. Přemyslovice i Řetězárna jsou přilepeny na chvostu tabulky. Pevně věřím, že oba celky se odsud co nejdříve porozhlédnou patrně výš. Pro Českou Ves to bude jistě těžší úkol, ale i tak věříme, že někomu bodíky urveme.

Po zápase jsme se odebrali s Kubou Vaculíkem do příjemné restaurace Gemer, kde jsme společně hodovali a Kuba hasil velkou žízeň. Já jsem nemohl, protože jsem měl za úkol dopravit „naši“ jedničku na vlak. Patrik Gnida, který nestihl zápas, se rozhodl podělit se s námi o zážitky z utkání a dostavil se nečekaně k našemu stolu. Chvíli po tom, co jsme si ho s Kubou dobírali, se trhly dveře a v nich se objevil Peťa Viktorin, kapitán losinského B týmu.

Tohle pro nás bylo příjemné setkání. Obzvlášť pro Kubu, který nemusel utíkat na vlak, nýbrž se rozhodl podělit se o svou veselou náladu v autě Peti.

A tak si připsala Česká Ves v Krajském přeboru Olomouckého kraje historicky první bod a pevně věřím, že ne poslední!