Tak konečně přišla ta neděle, kdy jsme si mohli vyzkoušet, jak se hraje s nejslabšími celky druhých lig, když už tam chceme postoupit. V přímém boji zřejmě největších aspirantů na postup jsme přivítali doma Zábřeh.

Až na mladšího ze Zdražilů jsme byli komplet, takže na osmičku naskočil Jirka Molnár, zato hosté si dovolili přijet bez třech hráčů základní sestavy. Aniž bych chtěl zpochybňovat síly náhradníků, bylo to zjevné oslabení a přestože nás nečekalo nic lehkého, šance na vítězství vzrostly. A průběh zápasu dal šancím hodně prudký nárůst, však se můžeme "kouknout" na jednotlivé partie, které jsem popravdě ani moc nestačil sledovat.

Na první šachovnici Tomáš Zbořil s Jirkou Zapletalem hráli hodně nestandardně, a tak se děly věci velmi záhy:

Nyní přišel "zvedák" e6, který poněkud narušuje poklid černých řad a po pár tazích (fxe6 Dh5+ Ke7 Sg5+ Jf6 Jd2 Dd5 De8+) se partie dostala do následující pozice:

Tomáš Zbořil v domnění, že dává soupeři mat, mu podával ruku, kterou soupeř po několika zaváháních přijal a partii vzdal, ačkoli mat nedostal... :-) Ale pozice je strašná a "nejlepší" varianta, kterou jsem tam byl schopen najít, vedla za černého ke ztrátě dámy. Vedeme 1:0 a směřujeme vesele k světlým zítřkům, protože i jinak vypadá zápas víc než dobře.

Na osmičce Jirka Molnár "ošálil" mlaďase (Blaha) o piška a čekalo se, kdy bez větší námahy zvítězí v koncovce. Na sedmičce jsem mydlil svého častého pokerového soupeře (Růžička) hlava nehlava (no dobře, zas tak velký mydlení to nebylo, ale stál jsem objektivně lépe) a s ohledem na vývoj zápasu jsem si narýsoval jednoduchou cestu k výhře. Složitou lepší pozici jsem mohl rozseknout tak, že bych stál o něco lépe, ale soupeř by měl samé "vynucené" tahy a nenacházel jsem cestu, jak tu poziční převahu přetavit v materiální, proto jsem se rozhodl ještě chvíli lavírovat se spekulací, že vývoj zápasu donutí soupeře hrát na výhru, což nakonec usnadní výhru mně.

Na šestce to vypadalo, že Honza Gerych měl také štěstí na soupeře z formy a "v suchým triku" si dokráčí pro bod. 5. šachovnice Fiala-Vicenec taková "běžná" Sicilka, kde jsem víc věřil našemu hráči, na čtvrté Michal Peřina (jako obvykle někde ztrácející čas) s Navrátilem, tam se remis čekala od začátku. Na trojce Tomáš Zdražil s Opravilem v teoretických vodách s mírnou výhodou bílého a na dvojce teoretická varianta Sicilky v partii Sohr-Neoral, podtrženo sečteno krásný vzhled na ten boží svět!

Hodiny ubíhaly a snad jen na dvojce se Tonda Neoral dostával do podle mě neřešitelných problémů, jinak jelo vše podle plánu, leč... Historie se neptá, historie se opakuje a to velmi krutě, tak jak byl bleskový postup německých vojsk na SSSR za druhé světové zastaven a Němci vrženi zpět, tak jsme si svůj Stalingrad vychutnali i my.

Tonda Neoral prohranou pozici skutečně prohrál 1:1, což by ještě nebyla taková tragédie, kdyby se jeho kamarád Honza Gerych nerozhodl nenechat ho v tom samotného a tahem nenapadnuté věže na pole kryté soupeřem mu svoji věž nevěnoval. Najednou prohráváme 1:2.

Jirka Molnár na 8. šachovnici "věnoval" mládežníkovi dva pěšce a jen čeká, kdy prohraje, Michal Peřina 5 minut na 15 tahů v ne zrovna jednoduché pozici atd. atd., lidově řečeno pěknej pád z maliny naznak.

Zatímco se děla tato zvěrstva, tak mi běžel čas po soupeřově nabídce remízy, jelikož Milan Růžička dospěl k závěru, že rozhodně nemusí hrát kvůli družstvu na výhru, tak mi "zpříjemnil" přemýšlení nabídkou remízy. Jelikož jsem lavírováním a odkládáním průlomu ztratil téměř všechnu výhodu a spoustu času (aktuálně byl poměr 5:20 minut na 14 tahů), tak jsem na příkaz kapitána remízu přijal 1,5:2,5. Mohl jsem ho ignorovat a při nějakém násilném pokusu díky nedostatku času celou partii podělat, ale... pořád byla nějaká teoretická naděje, že to dopadne dobře a navíc kapitán je od toho, aby se poslouchal.

Na trojce Tomáš Zdražil oživil tu naši jiskřičku naděje vniknutím dámy a jezdce do tábora nepřítele, Michal Peřina pěkným šejdem sebral pěšce Navrátilovi a Vlastík Fiala měl navíc pěšce a i ta složitá pozice mi přišla pro něj příznivější, jen na 8. šachovnici se zřejmě rozčarovaný Jirka Molnár odmítal bránit přesně a neustále zhoršoval své vyhlídky.

Časovky v podstatě zápas vyřešily. Jak přesně k tomu došlo nevím, ale černý Jf2 při bílých Kh1 a Dd1 na 5. šachovnici věstil zkázu našich barev. 1,5:3,5

Chvíli nato, pro nás okolostojící nepochopitelně vzhledem k vývoji zápasu, přijímá Michal s pěšcem víc nabídku remízy a tečeme 2:4 a zbývají poslední dvě partie. Z toho jedna prohraná (8. šachovnice) a jedna, která vypadá na remis věčným šachem z té či oné strany (3. šachovnice), takže zápas ztracen.

Nakonec se podařilo dotáhnout třetí šachovnici k výhře, za což poklona Tomáši Zdražilovi. 3:4

A poklona i na druhou stranu do tábora hostů, kdy mladý Blaha, s ohledem na tým, nechtěl riskovat náhlé zatmění smyslů a jednoznačně vyhranou koncovku V+4p proti V+2p vyřešil nabídkou remízy, kterou Jirka Molnár, neočekávající náhlý infarkt či jinou nepříjemnou událost pro soupeře, přijal. 3,5:4,5 a my tak krásně rozehranou sezónu i zápas pro..., takže nám nezbývá než zatnout zuby a ten postup si vybojovat ve všech následujících zápasech, protože další zaváhání by pro nás mohlo být osudným.

Na závěr ukázka z vlastní partie:

Čím byste brali? Soupeř trval na tom, že brát střelcem, já jsem braní střelcem zavrhnul a bral pěšcem, protože jsem věren svému plánu nechtěl měnit figurky. Počítač tvrdí, že braní pěšcem je silnější, ale stejně mi nikde v partii nedokázal najít výhodu přes 1.00, na mnoha místech se to pěšáčkovi blížilo, ale nikde to "neklaplo". :-(