Pln optimismu jsem celkem nedočkavě vyhlížel nedělní ráno, kdy jsme měli v plánu po letech porazit Přemyslovice.

Má nedočkavost byla tak velká, že jsem se probudil už ve dvě v noci a nemohl znovu usnout. Tak jsem zkouknul Dobu ledovou 5 a znovu usnul až kolem 5. hodiny ráno. Do 7:30, na kdy jsem si nastavil budík, abych stihl autobus 8:20 do Prostějova, to ještě stálo za to. Když jsem se 8:04 probudil, bylo mi hned jasné, že je někde chyba a že v žádném případě nemůžu ten autobus stihnout, leč situace byla zoufalá, tak jsem to alespoň zkusil. Ty dva kilometry jsem na svůj věk a obezitu zvládl famózně a za svůj skok přes plot do vozovky (jelikož nebyl čas použít podchod) bych si i zatleskal, ale nějak nebyl čas, nicméně zázrak se stal a 8:19 jsem doběhl k autobusu a zvládl ze sebe ještě dostat, kam bych rád jel.

Již o půl hodiny později jsem našel plíce a v prostějovském obchodě doplnil propriety jako kapesníky, hřeben, pití a jídlo. Jelikož Tomáš Zdražil jedoucí z Brna autem již do Prostějova dorazil, mohli jsme s Tomášem Zbořilem a Honzou Zdražilem nasednout a vyrazit dobýt přemyslovickou pevnost, jež nám poslední roky vzdorovala tak vehementně, že někteří mohli mít pocit, že je pro nás nedobytná.

Jelikož domácí nenastoupili v nejsilnější sestavě, náš optimismus ještě vzrostl a natěšeni jsme usedali k šachovnicím:

1. Matoušek-Zbořil
2. Zapletal-Neoral
3. Kašparovský-Zdražil Tomáš
4. Hájek-Peřina
5. Štaffa-Gerych
6. Trávníček-Zdražil Jan
7. Ošťádal-Přenosil
8. Prucek-Molnár

Podle předpokladu skončila nejdříve partii na první šachovnici, kde domácí Matoušek nabídl po pár tazích remízu, což jsme nakonec po krátké poradě přijali. 0.5:0.5 Hráči se znají léta, hrávali spolu i na hostování ve stejném oddílu a nebyl důvod lámat přes koleno rovnou pozici, když jsme pořád věřili, že by se zápas pro nás měl vyvíjet dobře. Což byly původní předpoklady, ovšem v reálu se to, jak už se tak stává, trochu zvrtlo.

Tonda Neoral ve velice ostré pozici, kdy obětoval pěšce za útok, ustoupil králem tak nešťastně, že soupeři umožnil vyměnit dámy a najednou z očekávané výhry byla pozici s čistým pěšcem méně, kde jsme sice mohli doufat, že by to třeba mohlo jít udržet, ale nevypadalo to moc nadějně. Takže starší ze Zdražilů i já jsme odmítli remízy a pokoušeli černými osud. V mém případ to moc pokoušení nebylo, protože pozice dlouhodobě směřovala ke hře na jednu bránu, ale...

Vezměme to postupně. Jirka Molnár na osmičce získal nejprve kvalitu a pak, ačkoli nebral další nabízející se materiál, dovedl partii bez větších problémů k výhře, čímž jsme se dostali do vedení 1.5:0.5. Tou dobou stál pořád nevábně Tonda Neoral na dvojce, ale mladší ze Zdražilů přes slabší realizaci krásné pozice se přibližoval mílovými kroky k výhře a věřil jsem, že další bod pro nás přidám já. Zbylé partie vypadaly remízově, ačkoli třeba Michal Peřina měl hrozný čas, jak je jeho "dobrým" zvykem.

Přišly časovky a zápas nabral rychlý spád, Tonda vyválčil ze své hrozné pozice půlku s mladým Zapletalem, i když si myslím, že domácí naděje měla být odvážnější a mohla zvítězit.

Starší ze Zdražilů, který nevyužil lepší pozice k zisku pěšce a pravděpodobné výhře v koncovce, dostal předčasný vánoční dárek, když mu soupeř věnoval šíleným blundrem věž nebo dámu za věž. Těžko říct přesně, protože Kašparovský se nerozhodl, kterou z výše uvedených možností zvolí a raději se vzdal.

Mladšímu ze Zdražilů vzdal v hrozné pozici s figurou míň domácí Trávníček, takže vedeme 4:1 a vzhledem k časovkám a pozicím (Michal Peřina i Honza Gerych mohli skončit jakkoli) začínám uvažovat o tom, že by mi mohla stačit remíza k tomu, abychom vyhráli, čímž jsem nastoupil přímou cestu do pekla:

V této pozici jsem místo jednoduché výhry třeba po "b3" zahrál v časovce na jistotu a přešel do nepatrně lepší koncovky, kde jsem sice soupeře ještě párkrát vyzkoušel, ale bez efektu. Dal bych si facku za to, že jsem nevyhrál a druhou nabral nejraději o zeď, ale i takové nehody se stávají a snad jsem si svou neschopnost vybral v zápase, kde už o nic nešlo a v budoucnu budu v důležitých partiích schopnější.

Michal Peřina přežil časovku a ve vzniklé dámské koncovce měl nejen pěšce navíc, ale i lepší pozici, kterou sérií šachů vylepšil natolik, že mu zbyli tři spojení volní pěšci navíc, což už soupeř hrát nehodlal a tak jsme vedli 5.5:1.5.

Hrála se už jen poslední partie Štaffa-Gerych a hrála se ještě dlouho. Když partie skončila, oba ze soupeřů měli na hodinách méně než minutu a i z tohoto důvodu byl nesmysl pokračovat v dámské koncovce s převahou 2:1 na pěšce, takže remis a celkové vítězství našich barev 6:2.

Hezky pěkně nádherně, po dvou infarktech (z ranního běhu a z toho jak prasácky jsem do...l partii), přemyslovická pevnost dobyta bez prohry v jediné partii a hozená rukavice dalším soupeřům. Jsme tady, silnější než dřív a zatím s plným počtem bodů, nemusíte se nás bát, stačí, když nám přenecháte zápasové body. :-)