Vše začalo před týdnem 9. října v Bohuňovicích. Účastníci zájezdu byli hráči z podhůří Jeseníků, z města Zábřeh, konkrétně z družstva C. Domácí tým nastoupil v plné síle dle soupisky. S očekáváním jsem vyhlížel konečný výsledek.

Soupeř nás dle ela měl přehrát jen na 5. šachovnici. Když už jsem tím začal, zhodnotím tuto partii jako první. Náš hráč Karel Hojgr užmul Jiřímu Matějčkovi pěcha, vše vypadalo nadějně... Nebyl důvod nevěřit ve vítězství. Místo konečného, asi pětitahového, postupu k zisku velkého materiálu nebo matu nezahrál Karel přesně, i tak tam stále výhra byla. Matějček vzápětí nabídnul remízu a Karel to přijal... Nechápu, ale stalo se... 0,5:0,5

Na šesté šachovnici hrál tatík „Francouze“ s mladým Lukášem Blahou... Lukáš přehlédl, pokud se nepletu, napadení dámy koněm a pak už to byla jen otázka techniky. 1,5:0,5

Mirek Hamplů to měl na sedmé šachovnici trošku složitější... V zahájení daroval pěcha mladé Tatáně Nesporé. Jako správný mazák zachoval chladnou hlavu, postupně hru vyrovnával, získával jednoho pinčlíka za druhým a v koncovce králů s pěšci už měl materiální výhodu, kterou uplatnil. 2,5:0,5

Na osmé šachovnici se Jirku Grůz doslova obul do mladého Jana Pelikána. Ve stylu Jirky „hrrrr na něj“ myslím končil jako první. 3,5:0,5

Na čtvrté šachovnici domácí Pepa Peřina urputně válčil s Janem Nesporým, až vyválčil tížený bod, leč nerodil se lehce a soupeř jisté šance měl. 4,5:0,5

Druhá šachovnice taky vzdorovala kapitánovi docela dost dlouho. Ale vypadá to, že má letos fazónu, bral bod, Václav Milfort položil svého krále 5,5:0,5

Na první šachovnici Radek Telařík urputně kousal do pevného postavení Martina Kubíčka, který svou houževnatostí překvapil. Radek po nějakém čase získal pěcha, pak nějakou tu figuru a dohrávalo se až do doby, kdy už to možná bylo zbytečné. 6,5:0,5

Nakonec jsem si nechal svou partii... Do zápasu jsem nastoupil víceméně bez tréninku a bylo to znát. Asi dvě a půl hodiny jsem nenalezl vůbec nic na svého soupeře Romana Kobylku, jediné, co jsem měl, byla výhoda pozice.

15.c4 f5 16.c5 Dd7 17.Je5 Dc8 18.Sxc6 Sxc6 19.Jxc6 Db7

Zde už byla figura navíc, beru pěšce cxb6, kůň pokrytý...

Celkově tedy 7,5:0,5

Moje druhé šachové domácí prostředí vzniklo tento rok ve středních Čechách, ve městě Kladno.

Zde jsem 16. října nastoupil poprvé za nový tým v regionálním přeboru A, což je možná asi o trošku silnější soutěž než naše Oblasti v Olomouckém kraji, možná stejně, fakt nevím.

Zde to zkrátím. Ráno v 8 hodin budíček, zuby, umytí, snídaně, kafíčko, oblečení, boty, mobil, peněženka, klíče, startujíc 8:30 z domu. Hurá k hrací místnosti vzdálené 500 m. Na cestu zapínám aplikaci Pokemon go, chytám ptáčky, pejsky, „evolvuju“ červy a další havět. 8:45 docházím do hrací místnosti, vypínám telefon.

De facto 15 neznámých tváří. Znám tu jen trošku jednoho, se kterým jsem domlouval hostování. Ostatní spoluhráče poznávám podle míst, kde sedí... :-)

V průběhu zápasu se postupně seznamuju se spoluhráči. Dle prognóz jedeme na postup, leč trhliny nastaly velice brzy. První deska za domácí je prohra, druhá remíza, sedmá velice překvapivě prohra a naděje na postup mizela směrem k Buštěhradu B, i když na 3. desce korigujeme. 1,5:2,5

Následně moje partie, Hrála se něco jako „Caroněco“, kde soupeř udělal 1 chybu, já bohužel v tísni času dvě.

Zde vznikla zápletka, kde od zahájení můj poník na e4 blokuje vývoj bílého. 15...f4 16.Sf2 Sxf3 17.gxf3 Jxf2 18.Dxf2 Je7? 19.Dh4! Zde jsem byl frustrovaný, ve vší vzteklosti jsem odpálil 19...Jf5 s pseudoútokem, který tam samozřejmě nebyl... Pachman i s jeho psychologií se asi otočil v hrobě. :-) Dosud to byl, si myslím, výborný zápas. Slabý moment si však vybral i Vytáček (elo 1915). 20.Dxd8? (Mělo nastat 20.Dxf4!) 20...Vaxd8 21.Sxf5 Vxf5 22.Kh2

A zde mělo přijít jednoduché Vh5 a remíza byla nevyhnutelná... Tím pádem by byl úkol splněn, nenechat bodovat jejich silného hráče na 8. šachovnici... Dál to nemá smysl ukazovat. Pak jsem se zhlédl ve výhře postupem pěšce, bohužel jsem si to nepropočítal důkladně, časová tíseň mne dohnala k nule. Zde si to můžete přehrát.

Odcházel jsem v domnění, že jsme jako tým prohráli, ani jsem neměl chuť se dívat do zápisu. Byla to moje první prohra po devatenácti měsících, zapomněl jsem, jak chutná porážka... :-) Jaké bylo moje sladké rozčarování, když si při psaní tohoto článku o půlnoci „zapnu“ výsledky a náš tým otočil 1,5:3,5, kdy jsem musel odcházet, na konečných 4,5:3,5!

Za 3 týdny hurá do Příbrami!!!

Omlouvám se všem, že píšu i z jiného kraje, než je ten Olomoucký.