Další šachová sezóna je (chválabohu) za námi a nyní nastal čas na (ne-)zasloužené několikaměsíční volno před další várkou promrhaných neděl, stejně tak před dalšími šedinami, jež mají původ v nemohoucnosti složit sestavu na příští kolo. Ale ještě než toto všechno hodíme za hlavu, je potřeba se naposledy ohlédnout, zhodnotit, zavzpomínat, uronit slzu...

Já jsem uronil slzu tehdy, když jsem zjistil, že se k hodnocení jako obvykle nikdo nemá a že to zbylo jako obvykle na mně. (Protože je všeobecně známo, že maturanti nemají začátkem května co lepšího na práci než psát přihlouplá hodnocení...) Ale svědomí mi jinak nedá, a tudíž je tu další pokračování z cyklu „Jak Losiny opět nepostoupily do 1. ligy“, jakožto i další novinky a postřehy z útrob místních hospod, ale i ohlasy samotných aktérů! Zkrátka něco ve stylu tiskové konference, kde odhalíme všechna tajemství neúspěchu, a co nebude zodpovězeno nyní, může býti na základě dalších otázek...

Jak tato šílenost vlastně vznikla? To jen takový klasický nápad v hospodě u piva, konkrétně v hospodě U Mrázků dne 22. dubna, kam se zdravé jádro týmu sešlo na - ale jo, můžeme tomu tak říkat - bleskový turnaj, a i když pravá podstata setkání byla od tohoto vzdálena na míle daleko, v očích hostů jsme alespoň na chvíli vypadali seriózně. Šachovnic bylo nachystáno dokonce o pět více, na druhou stranu jsme ale měli o jeden losovací program méně, neboť Swiss-Manager, respektive celý notebook, se rozhodl se vůbec nespustit. A tak se sháněl papír (toho jsme měli v mžiku celý štos) a tužka (to už bylo horší), načež přišly na řadu Bergerovy tabulky, které jsem se učil na školení rozhodčích, a zatímco jsem se marně snažil vzpomenout si, narýsoval jsem s pomocí pivního tácku přepychovou tabulku pro 14 hráčů a posléze vypotil nějaké to losovací schéma.

Na venkovní zahrádce bylo příjemně, k výčepu nebylo daleko, klobásky a žebírka voněly z udírny a my, zvyklí si na turnajích dávat remízy, jsme se tvrdě řezali (už jen proto, že jsme věděli, co je nachystáno za ceny - nachystány přesně na míru hráčům, tzn. flašky). Nelze nezmínit ani místní pohostinnost, jelikož jsme na účet podniku dostali každý skvělá žebírka a dva litry zelené (ty už dohromady). Vyzkoušet oku lahodící klobásu se mi bohužel nepodařilo, neboť než turnaj skončil, nebylo po nich ani vidu, ani slechu. A to přesto, že za bezmála dvě hodinky jsme byli hotovi se vším všudy.

Pořadí bylo oproti nasazení malinko odlišné a odpovídalo partiovému tempu 5+0. Zcela suverénně zvítězil Víťa Valenta se ziskem 12/13 a potvrdil, že zrychlené tempo mu vyhovuje. Na druhém místě se umístil sváteční hráč a vášnivý karbaník Renek Frnka, který dosáhl 11 bodů, a na třetím moje maličkost s 10,5 body. Ani na dalších místech nebyly rozestupy nikterak velké a každá partie rozhodovala o konečném pořadí.

Se snižující se teplotou nám pochopitelně začala být zima, tudíž jsme se přesunuli do salónku pro stálé zákazníky a začala klasická oslava alá Losiny, tedy se jedlo, pilo, hodovalo a kdyby U Mrázků okolo půlnoci nezavírali, zřejmě bychom tam hráli karty doteď...

Část první: Je to rok od roku horší a horší...

A to není jen dojem, to jsou čistá fakta. Výkony ve 2. lize jsou čím dál slabší, a jestli docházka byla minulý rok špatná, tak nyní je tragická. Když jsme se dozvěděli konečné pořadí, tedy naše šesté místo, seděli jsme s otevřenou hubou a nechápali, jak jsme se z žumpy dokázali dostat do první poloviny tabulky... Nějaká vyšší moc nám zjevně dává ještě jednu poslední šanci. A tak stále někteří doufají v lepší zítřky.

Já k nim tedy nepatřím, protože jestli neproběhne nějaké ohromné zemětřesení v týmu, budeme stát stále na místě. (Na druhou stranu nemám vůbec co kritizovat, jelikož jsem týmu přispěl jen bilancí +1, a to je málo.) Třeba se naše výkony zlepší, až budeme na zápasy jezdit novým tranzitem, který máme slíben. (Ten starý totiž každou jízdu hrozil rozpadem na součástky...)

Své nám o pocitech ze sezóny sdělil i zástupce kapitána Marek Malý: „Áčko hrálo na možnosti docházky, tečka. Akorát Jakub Vaculík mohl podat lepší výkon...“ S touto výpovědí jsem se zcela neskopojil a nasadil vlastní zdraví, abych z Marka dostal něco víc: „Tak vážně, tuhle sezónu se nám nevedlo - v zápasech, kde jsme byli favorité, jsme to bohužel nepotvrdili, utekl nám začátek, pak se přestali scházet lidi a šlo to do kytek, nakonec z toho byl tuhý boj o záchranu. Příští sezónu potřebujeme 'opět' posílit, abychom mohli hrát o postup a ne o udržení.“ Tak to asi nezbývá než nalákat arabské šejky, kteří nám zafinancují pár extraligových hráčů...

Část druhá: Bylo dobře, ale k titulu ještě něco chybí...

V loňské mezisezónní pauze proběhla zjevně nastálo změna kapitána. Vyfasoval jsem tento post já a hned mi to nedalo, abych nepronášel silácké řeči o tom, jak to letos vyhrajeme rozdílem třídy a chtěl jsem být tím, kdo nastolí nějakou změnu v zaběhlém systému. Ale slova se proměnila v činy jen v prvním kole ve Zlatých Horách a hned v dalším kole mě tvrdý direkt vrátil na zem, kdy jsem byl rád, že vůbec hrajeme v osmi. Nicméně dále to šlapalo celkem v pořádku, body pravidelně přibývaly (až na zápas v Přemyslovicích, ale to se stát mohlo...), dokud nepřišel zápas v Šumperku a stejný problém jako v kole druhém a z toho vyplývající tři darované body. Sezónu jsme ale dohráli se ctí a po třech vysokých výhrách jsme se vyhoupli na medaili, což byl takový objektivně-reálný cíl této sezóny.

V minitabulce prvních pěti týmů bychom ovšem soutěž ovládli, proto ty dva zbytečně ztracené zápasy trošku mrzí. Nicméně kromě zmiňovaných mačů jsem s týmem spokojen a potěšen, bojovnost byla i přes stále se opakující problém s docházkou na první pohled znatelná, a proto mě (ne)překvapil výkon Petra Chytila, který se po úvodních dvou nulách nesložil a naopak se vypracoval spolu s první trojkou na oporu týmu.

Jelikož rozhovor s kapitánem by byl v tomto případě dialog mě se mnou, tedy monolog, a ten jsem již splnil, své dojmy ze svého (mého, ostatních) několikaletého působení nám sdělí právě Petr: „Za Velké Losiny hraju Krajský přebor od svých 14 let, tehdy mi Losiňáci otevřeli nové dveře a dali mi možnost zahrát si silnější soutěž. Byl jsem nadšený, že to klaplo. Pamatuji si svůj první zápas, když jsem cestoval s Patrikem Gnidou a Svaťou Hastíkem na utkání proti Šumperku. Tehdy vylezl Lejsal Slávek a František Baník Klézl z nonstopáče přímo na začátek utkání. Svaťa se tehdy vyčítavě podíval, na což mu Franta řekl: „Neboj bombarďáku, já si svých 50% uhraju!“ Tehdy jsem začínal tušit, že tenhle klub je výjimečný a že tady zažiju krom šachových zážitků i spoustu legrace. Teď už je to má třetí sezóna, co hraju za Velké Losiny a vím, že lepší tým s tak přátelským a perspektivním zázemím jsem si nemohl vybrat. Dýchal bych pro něj! Skvělá parta lidí, se kterou se člověk nenudí a všichni jsou ochotní jít za vítězstvím až do hloubi pekel! Já už mám jasno, že bych chtěl zůstat v Losinách natrvalo!“

Při takovémto srdceryvném vyjádření mi vlhly oči, ale to ještě nebyl konec: „Ještě doplním, že na každej zápas vstávam před šestou ráno a že bych vstával i dříve, protože mě to v Losinách baví!“ Po tomto už jsem nebyl schopen více než jedné otázky, a to, jak se mu pod novým kapitánem hrálo: „Letošní sezónu dělal kapitána Jakub Vaculík, musím říct, že to bylo pro mě zvláštní. Kubas je můj vrstevník a zároveň mi dělal osobu nadřízenou! Musím uznat, že byl pro tuhle funkci zapálen a na každý zápas se snažil dát do kupy tu nejlepší sestavu, co mohl. Ne vždy to bylo jednoduché, dokonce jednou, když jsem u něj nocoval, jsme dávali sestavu dohromady ještě v sobotu v noci. Pod jeho hlavičkou však klub zaznamenal úspěch - skončili jsme na bedně, vždy všechno klapalo tak, jak mělo, všechno měl perfektně zorganizované, snad jen, že jsem kolikrát stál před zápasem na mrazu a čekal, než se uráčí přijet! Přes to všechno by se ještě jedna malá - velká výtka našla. Jak už jsem říkal, protože jezdím na zápasy až z Jeseníku, vyrážím brzo ráno a vracím se domů za tmy, tak mi mamka vždy nachystá vydatnou svačinu, o kterou se vždy spolehlivě postará kapitán a jeho pravá ruka Mara Malý!“ Takže já se příští sezónu těším na ještě lepší svačiny, Peťu postavím na vyšší desku a opětovně vyhlašuji, že tentokrát je titul náš!

Část třetí: Kdo zbyl, hraje!

Členem tohoto týmu jsem měl čest býti pouze jeden zápas, ale zatímco Áčko se o první ligu zatím marně snaží, tady se první liga již dávno chlastá... Můžu tedy hodnotit pouze z vyprávění ostatních hráčů, ale bylo to povětšinou velmi podobné: „Ten a ten měl dva pěšáky navíc, ale potom to neskutečně zdupal...“ nebo „To byla naprosto remízová koncovka a on tam začne vymýšlet takový pi******!“

Musím uznat, že obhájit si prohru umí jako nikdo jiný. Jenže za to se body nedávají, a tak z toho po stovkách 'určitě jasně vyhraných' partií bylo šesté místo. Nevím jestli napsat 'pouze' či 'dokonce'... Šesté místo je samo o sobě hodně pod plán, ale jelikož se soutěž termínově kryla s ligou, je zázrakem, že se na každou neděli vůbec sešlo 16 lidí, ale jelikož Áčko spolehlivě každé kolo vybrakovalo Céčko, rapidně tím klesala síla mužstva a v zápasech proti silným soupeřům jsme si příliš neškrtli. Dělat kapitána něčemu takovému musí být šílené, a já se ani nedivím, že se mnou o tom nechtěl kapitán Petr Viktorin hovořit. Tak třeba příště...

Část čtvrtá a zároveň poslední - Jak si jinak žijem...

Tento rok (a nejen tento) byl plný také událostí, které se netýkají dlouhodobých soutěží ani vysedávání po hospodách... Každoročně proběhl v Koutech turnaj O losinského kapra, o kterém však již bylo psáno dost, a nebudu to tedy zbytečně rozpitvávat.

Zajímavější zprávou je oslava 70. výročí Františka 'Baníka' Klézla, který ovšem více než z výsledků losinských šachistů bude rozmrzelý z pádu Baníku do druhé fotbalové ligy... Jestli se dostane Baník z krize uvidíme, nicméně v krizovém stavu byly již po několik let webové stránky klubu, které dostaly během několika měsíců zcela novou tvář a po 'zkušebním režimu' z konce této sezóny přejdeme od té příští na plnou verzi s plánem většího využití zvláště při dalším 'Kaprovi'.

Stejně tak v plenkách je prozatímní práce s dětmi, která by se po letošním 'zahřívacím' roce v šumperské Vile Doris a v losinské základní škole měla proměnit v plánovitý trénink, protože se do té ligy musíme někoho vychovat...

A jen tak mimochodem - máme na 25. června na fotbalovém hřišti naplánovanou grilovačku s oficiálním ukončením sezóny a plánováním té další. (To zas budou plánu typu vyhrát Ligu mistrů a probojovat se do finále Superpoháru...) Tak jestli budete mít cestu kolem, přijďte se rozhodně podívat, jak vypadá nezřízené veselí!