Já jsem uronil slzu tehdy, když jsem zjistil, že se k hodnocení jako obvykle nikdo nemá a že to zbylo jako obvykle na mně. (Protože je všeobecně známo, že maturanti nemají začátkem května co lepšího na práci než psát přihlouplá hodnocení...) Ale svědomí mi jinak nedá, a tudíž je tu další pokračování z cyklu „Jak Losiny opět nepostoupily do 1. ligy“, jakožto i další novinky a postřehy z útrob místních hospod, ale i ohlasy samotných aktérů! Zkrátka něco ve stylu tiskové konference, kde odhalíme všechna tajemství neúspěchu, a co nebude zodpovězeno nyní, může býti na základě dalších otázek...
Jak tato šílenost vlastně vznikla? To jen takový klasický nápad v hospodě u piva, konkrétně v hospodě U Mrázků dne 22. dubna, kam se zdravé jádro týmu sešlo na - ale jo, můžeme tomu tak říkat - bleskový turnaj, a i když pravá podstata setkání byla od tohoto vzdálena na míle daleko, v očích hostů jsme alespoň na chvíli vypadali seriózně. Šachovnic bylo nachystáno dokonce o pět více, na druhou stranu jsme ale měli o jeden losovací program méně, neboť Swiss-Manager, respektive celý notebook, se rozhodl se vůbec nespustit. A tak se sháněl papír (toho jsme měli v mžiku celý štos) a tužka (to už bylo horší), načež přišly na řadu Bergerovy tabulky, které jsem se učil na školení rozhodčích, a zatímco jsem se marně snažil vzpomenout si, narýsoval jsem s pomocí pivního tácku přepychovou tabulku pro 14 hráčů a posléze vypotil nějaké to losovací schéma.
Na venkovní zahrádce bylo příjemně, k výčepu nebylo daleko, klobásky a žebírka voněly z udírny a my, zvyklí si na turnajích dávat remízy, jsme se tvrdě řezali (už jen proto, že jsme věděli, co je nachystáno za ceny - nachystány přesně na míru hráčům, tzn. flašky). Nelze nezmínit ani místní pohostinnost, jelikož jsme na účet podniku dostali každý skvělá žebírka a dva litry zelené (ty už dohromady). Vyzkoušet oku lahodící klobásu se mi bohužel nepodařilo, neboť než turnaj skončil, nebylo po nich ani vidu, ani slechu. A to přesto, že za bezmála dvě hodinky jsme byli hotovi se vším všudy.
Pořadí bylo oproti nasazení malinko odlišné a odpovídalo partiovému tempu 5+0. Zcela suverénně zvítězil Víťa Valenta se ziskem 12/13 a potvrdil, že zrychlené tempo mu vyhovuje. Na druhém místě se umístil sváteční hráč a vášnivý karbaník Renek Frnka, který dosáhl 11 bodů, a na třetím moje maličkost s 10,5 body. Ani na dalších místech nebyly rozestupy nikterak velké a každá partie rozhodovala o konečném pořadí.
Se snižující se teplotou nám pochopitelně začala být zima, tudíž jsme se přesunuli do salónku pro stálé zákazníky a začala klasická oslava alá Losiny, tedy se jedlo, pilo, hodovalo a kdyby U Mrázků okolo půlnoci nezavírali, zřejmě bychom tam hráli karty doteď...
Část první: Je to rok od roku horší a horší...
A to není jen dojem, to jsou čistá fakta. Výkony ve 2. lize jsou čím dál slabší, a jestli docházka byla minulý rok špatná, tak nyní je tragická. Když jsme se dozvěděli konečné pořadí, tedy naše šesté místo, seděli jsme s otevřenou hubou a nechápali, jak jsme se z žumpy dokázali dostat do první poloviny tabulky... Nějaká vyšší moc nám zjevně dává ještě jednu poslední šanci. A tak stále někteří doufají v lepší zítřky.
Já k nim tedy nepatřím, protože jestli neproběhne nějaké ohromné zemětřesení v týmu, budeme stát stále na místě. (Na druhou stranu nemám vůbec co kritizovat, jelikož jsem týmu přispěl jen bilancí +1, a to je málo.) Třeba se naše výkony zlepší, až budeme na zápasy jezdit novým tranzitem, který máme slíben. (Ten starý totiž každou jízdu hrozil rozpadem na součástky...)
Své nám o pocitech ze sezóny sdělil i zástupce kapitána Marek Malý: „Áčko hrálo na možnosti docházky, tečka. Akorát Jakub Vaculík mohl podat lepší výkon...“ S touto výpovědí jsem se zcela neskopojil a nasadil vlastní zdraví, abych z Marka dostal něco víc: „Tak vážně, tuhle sezónu se nám nevedlo - v zápasech, kde jsme byli favorité, jsme to bohužel nepotvrdili, utekl nám začátek, pak se přestali scházet lidi a šlo to do kytek, nakonec z toho byl tuhý boj o záchranu. Příští sezónu potřebujeme 'opět' posílit, abychom mohli hrát o postup a ne o udržení.“ Tak to asi nezbývá než nalákat arabské šejky, kteří nám zafinancují pár extraligových hráčů...
Část druhá: Bylo dobře, ale k titulu ještě něco chybí...
V loňské mezisezónní pauze proběhla zjevně nastálo změna kapitána. Vyfasoval jsem tento post já a hned mi to nedalo, abych nepronášel silácké řeči o tom, jak to letos vyhrajeme rozdílem třídy a chtěl jsem být tím, kdo nastolí nějakou změnu v zaběhlém systému. Ale slova se proměnila v činy jen v prvním kole ve Zlatých Horách a hned v dalším kole mě tvrdý direkt vrátil na zem, kdy jsem byl rád, že vůbec hrajeme v osmi. Nicméně dále to šlapalo celkem v pořádku, body pravidelně přibývaly (až na zápas v Přemyslovicích, ale to se stát mohlo...), dokud nepřišel zápas v Šumperku a stejný problém jako v kole druhém a z toho vyplývající tři darované body. Sezónu jsme ale dohráli se ctí a po třech vysokých výhrách jsme se vyhoupli na medaili, což byl takový objektivně-reálný cíl této sezóny.
V minitabulce prvních pěti týmů bychom ovšem soutěž ovládli, proto ty dva zbytečně ztracené zápasy trošku mrzí. Nicméně kromě zmiňovaných mačů jsem s týmem spokojen a potěšen, bojovnost byla i přes stále se opakující problém s docházkou na první pohled znatelná, a proto mě (ne)překvapil výkon Petra Chytila, který se po úvodních dvou nulách nesložil a naopak se vypracoval spolu s první trojkou na oporu týmu.
Jelikož rozhovor s kapitánem by byl v tomto případě dialog mě se mnou, tedy monolog, a ten jsem již splnil, své dojmy ze svého (mého, ostatních) několikaletého působení nám sdělí právě Petr: „Za Velké Losiny hraju Krajský přebor od svých 14 let, tehdy mi Losiňáci otevřeli nové dveře a dali mi možnost zahrát si silnější soutěž. Byl jsem nadšený, že to klaplo. Pamatuji si svůj první zápas, když jsem cestoval s Patrikem Gnidou a Svaťou Hastíkem na utkání proti Šumperku. Tehdy vylezl Lejsal Slávek a František Baník Klézl z nonstopáče přímo na začátek utkání. Svaťa se tehdy vyčítavě podíval, na což mu Franta řekl: „Neboj bombarďáku, já si svých 50% uhraju!“ Tehdy jsem začínal tušit, že tenhle klub je výjimečný a že tady zažiju krom šachových zážitků i spoustu legrace. Teď už je to má třetí sezóna, co hraju za Velké Losiny a vím, že lepší tým s tak přátelským a perspektivním zázemím jsem si nemohl vybrat. Dýchal bych pro něj! Skvělá parta lidí, se kterou se člověk nenudí a všichni jsou ochotní jít za vítězstvím až do hloubi pekel! Já už mám jasno, že bych chtěl zůstat v Losinách natrvalo!“
Při takovémto srdceryvném vyjádření mi vlhly oči, ale to ještě nebyl konec: „Ještě doplním, že na každej zápas vstávam před šestou ráno a že bych vstával i dříve, protože mě to v Losinách baví!“ Po tomto už jsem nebyl schopen více než jedné otázky, a to, jak se mu pod novým kapitánem hrálo: „Letošní sezónu dělal kapitána Jakub Vaculík, musím říct, že to bylo pro mě zvláštní. Kubas je můj vrstevník a zároveň mi dělal osobu nadřízenou! Musím uznat, že byl pro tuhle funkci zapálen a na každý zápas se snažil dát do kupy tu nejlepší sestavu, co mohl. Ne vždy to bylo jednoduché, dokonce jednou, když jsem u něj nocoval, jsme dávali sestavu dohromady ještě v sobotu v noci. Pod jeho hlavičkou však klub zaznamenal úspěch - skončili jsme na bedně, vždy všechno klapalo tak, jak mělo, všechno měl perfektně zorganizované, snad jen, že jsem kolikrát stál před zápasem na mrazu a čekal, než se uráčí přijet! Přes to všechno by se ještě jedna malá - velká výtka našla. Jak už jsem říkal, protože jezdím na zápasy až z Jeseníku, vyrážím brzo ráno a vracím se domů za tmy, tak mi mamka vždy nachystá vydatnou svačinu, o kterou se vždy spolehlivě postará kapitán a jeho pravá ruka Mara Malý!“ Takže já se příští sezónu těším na ještě lepší svačiny, Peťu postavím na vyšší desku a opětovně vyhlašuji, že tentokrát je titul náš!
Část třetí: Kdo zbyl, hraje!
Členem tohoto týmu jsem měl čest býti pouze jeden zápas, ale zatímco Áčko se o první ligu zatím marně snaží, tady se první liga již dávno chlastá... Můžu tedy hodnotit pouze z vyprávění ostatních hráčů, ale bylo to povětšinou velmi podobné: „Ten a ten měl dva pěšáky navíc, ale potom to neskutečně zdupal...“ nebo „To byla naprosto remízová koncovka a on tam začne vymýšlet takový pi******!“
Musím uznat, že obhájit si prohru umí jako nikdo jiný. Jenže za to se body nedávají, a tak z toho po stovkách 'určitě jasně vyhraných' partií bylo šesté místo. Nevím jestli napsat 'pouze' či 'dokonce'... Šesté místo je samo o sobě hodně pod plán, ale jelikož se soutěž termínově kryla s ligou, je zázrakem, že se na každou neděli vůbec sešlo 16 lidí, ale jelikož Áčko spolehlivě každé kolo vybrakovalo Céčko, rapidně tím klesala síla mužstva a v zápasech proti silným soupeřům jsme si příliš neškrtli. Dělat kapitána něčemu takovému musí být šílené, a já se ani nedivím, že se mnou o tom nechtěl kapitán Petr Viktorin hovořit. Tak třeba příště...
Část čtvrtá a zároveň poslední - Jak si jinak žijem...
Tento rok (a nejen tento) byl plný také událostí, které se netýkají dlouhodobých soutěží ani vysedávání po hospodách... Každoročně proběhl v Koutech turnaj O losinského kapra, o kterém však již bylo psáno dost, a nebudu to tedy zbytečně rozpitvávat.
Zajímavější zprávou je oslava 70. výročí Františka 'Baníka' Klézla, který ovšem více než z výsledků losinských šachistů bude rozmrzelý z pádu Baníku do druhé fotbalové ligy... Jestli se dostane Baník z krize uvidíme, nicméně v krizovém stavu byly již po několik let webové stránky klubu, které dostaly během několika měsíců zcela novou tvář a po 'zkušebním režimu' z konce této sezóny přejdeme od té příští na plnou verzi s plánem většího využití zvláště při dalším 'Kaprovi'.
Stejně tak v plenkách je prozatímní práce s dětmi, která by se po letošním 'zahřívacím' roce v šumperské Vile Doris a v losinské základní škole měla proměnit v plánovitý trénink, protože se do té ligy musíme někoho vychovat...
A jen tak mimochodem - máme na 25. června na fotbalovém hřišti naplánovanou grilovačku s oficiálním ukončením sezóny a plánováním té další. (To zas budou plánu typu vyhrát Ligu mistrů a probojovat se do finále Superpoháru...) Tak jestli budete mít cestu kolem, přijďte se rozhodně podívat, jak vypadá nezřízené veselí! |
