V týdnu mi kapitán Velkých Losin B sdělil, že mám povinnost jet na zápas do Přemyslovic. I přesto, že jsme se mezi svátky domlouvali, že tenhle zápas vynechám, tak se něco zvrtlo a já jsem radostně potvrdil svou účast.

Když jsem ovšem zjistil, že budu muset vstávat v neděli o půl páté ráno, tak už jsem radostí příliš nejásal. Měl jsem naplánovanou klidnou sobotu, abych byl na zápas fit, jenže takové štěstí já mít nemůžu. Opět to byl náročný den a já jsem nešel spát dřív než před půlnocí. Ráno mě mamka doslova vytáhla z vyhřáté postele do mrazu. Rozespalý jsem nastoupil na první spoj do Šumperka a navázal na svůj klidný spánek. Spal jsem tak tvrdě, že jsem málem nevystoupil a pokračoval směr Brno. Ale to opravdu jenom málem, takže jsem z vyhřátého autobusu vyšel na šumperském nádraží na mráz. Jelikož mě měl někdo vyzvednout až za hodinu a venku byla nesnesitelná zima, tak jsem byl nucen vytáhnout z postele Kubu Vaculíka, který mi přišel ochotně naproti a doprovodil mě do tepla k němu domů. Tam jsme se ani nestačili ohřát a před domem už stál modrý tranzit s šoférem Vadimem a s pětičlennou posádkou, kterou jsme zkompletovali my s Kubou. Záživnou jízdou a ostrými zatáčkami jsme dojeli akorát „včas“. Chvíli jsme nemohli najít, ve které budově se to vlastně hraje. Místní nám ale poradili a my jsme se usadili v příjemné hrací místnosti, která měla i vlastní pípu s výčepním.

Pohodlně jsme usedli za své šachové stáje a boj mezi Přemyslovicemi A a Velkolosinským B mohl začít!

Podle papírových předpokladů jsme měli menší rezervu, protože jsme nastupovali bez naší jedničky Štěpána Žilky a dalších hráčů ze základní osmičky. Zatímco Přemyslovice byly až na jednu výjimku kompletní. Tím jsme se ale nenechali zastrašit a téměř všechny partie byli velmi vyrovnané a dokonce jsme chvíli pomýšleli na vítězství.

První dohrál František Baník Klézl, který dle nejen mého názoru stál o něco lépe než jeho soupeř Ladislav Prucek. Náš borec mohl přejít do čtyřkoňovky s aktivnějšími skokany, kdyby vyměnil věže. Výměna se nekonala, ale i tak byla jeho pozice příznivá. Co čert nechtěl, Franta byl tak zapálen do své hry, až zapomněl na to, že ještě nemá odehraných 40 tahů a bohužel pro nás se Přemky ujaly jednobodového vedení.

Na první desce se Kubas bránil ostrému gambitu ve Francouzské Petru Matouškovi, který mu krátce po zahájení nabídl remízu, kterou náš leader zamítl, a tak se hrálo dál.

Na druhé šachovnici dostal nabídku smíru Marek Malý, který stál ze zahájení dobře a slovo remíza nechtěl ani slyšet. Došel si pro pivo a hledal jak výhodu uplatnit.

Já na čtvrtém stole jsem hrál rovinu v odmítnutém Dámském gambitu.

Sedmou šachovnici za nás hájil předseda oddílu Peťa Viktorin, který se utkal se soupeřem s téměř o 200 vyšším fide elem. Nicméně se ho nezalekl a postupně ho přehrával. Docílil sympatické pozice, ale za cenu citelné ztráty času. V časovce se náš bijec dopustil hrubky a ztratil v lepší koncovce figuru. Jeho soupeř Vladimír Trávníček po zápase konstatoval, že za takovou výhru se stydí. Opět smůla pro nás a soupeř nám odskočil na dvoubodový náskok. 2:0

Po delší době se štěstí usmálo i na nás, když Jakub Vaculík se ubránil oběti kvality a zavěsil. 2:1 Kubas prožívá vydařenou sezónu, což dokazuje jeho dominance na první desce, kde má zatím 5,5/6.

Do hry nás vrátil Mara Malý, který přehrál Petra Zatloukala a svou výhodu uplatnil ve věžové koncovce, které podle jeho slov chvíli na výhru nevěřil, ale Mara je hlava a vymyslel to elegantně! 2:2

Byli jsme zpátky v zápase, jen na ostatních deskách to nevypadalo příliš na slávu.

Roman Kopecký se v Caro-Kannu bránil na dámském křídle s pěšcem míň Jiřímu Zapletalovi. Já jsem na čtvrté desce nic nevymyslel, kdykoliv jsem začal něco chystat, soupeř to zlikvidoval hned v samotném zárodku.

Vadim Bureš po skvělé dvouroční sérií neporazitelnosti bránil pozici s kvalitou míň, ve které byly v jednu chvíli čtyři dámy ve hře. Nicméně v téhle pozici už se nedalo nic zachránit, a tak náš terminátor jednou musel uznat, že byl soupeř lepší. 3:2

Roman Kopecký už se svou pozicí s pěšcem míň a s žádnou nadějí na nějakou protihru musel kapitulovat. 4:2

A aby bylo dílo dokonáno, tak Roman Klaban na šesté šachovnici bojoval s Lubomírem Štaffou a nevedl si vůbec zle. Naopak u Romana nebývá zvykem, aby se dostal pod hodinu svého času. Tentokrát si dal na partii záležet a bojoval až do samotného závěru. V jednu chvíli stál určitě mírně líp, ale kvalita Přemyslovického borce se projevila, když zaútočil Romanovi na krále. Útoku už nebylo obrany, a tak si Přemyslovice připsali další bod... 5:2

Vzápětí mi soupeř Petr Kašparovský v naprosto remízové pozici nabídl smír. Byl jsem svou partii a svým výkonem natolik frustrován, že jsem ji okamžitě přijal.

Po zápase jsme se na „malou“ chvíli zdrželi v místní hrací místnosti. Hráli se hercky a zlatavý mok tekl proudem a čárky přibývaly na účet Losiňáků. Já, jakož to nejmladší člen týmu, jsem dostal za úkol zapisovat body. To mě příliš nebavilo, ale alespoň jsem se taky něčemu přiučil... :-)

Když se dohrálo a dopilo, museli jsme pomalu vyrazit, abych stihl poslední autobus do Jeseníku. Jelikož Vadim jezdí bravurně, byli jsme v Losinách s hodinovým předstihem, a tak jsme se usadili na Terase. Rozebrali jsme zápas a jiné záležitosti, dali jedno malý a já jsem se musel pomalu rozloučit a vyrazit na autobus.

Podlehli jsme Přemyslovicím 5,5:2,5, ale tak jednoznačný zápas to rozhodně nebyl. Příští kolo hostíme ve Velkých Losinách trápící se Skaličku a my se na aktuálním 4. místě v Krajském přeboru nehodláme příliš dlouho zdržovat!

Pokračovaní příště...